Smrt přichází v bílém

V podstatě se přetiskuju komentář jiného uživatele z fb, se kterým souhlasím na 100%: Potencial filmu byl celkem velky...atmosfera paradni, napad paradni, navíc vše správně temné a děsive. Ale hodně to sráželi herecke vykony podivné WTF rodinky v hlavní roli....SPOILER např: zemre pritel dcery, za chvilku uz zase vse v cajku, zemre člen rodiny, hned vše zase úplne v klidku. A všichni vtipkují, smějí se. Tahle odtrženost od reality (když mi umře někdo blízký, tak se chovám snad úplně jinak) mě hrozně iritovala. Takhle si černý humor nepředstavuju. (09.12.2010)

"Smrt přichází v bílém" je tak příšerný název, že tenhle horor určitě v půjčovně najdete pěkně v poličce. A to je pro vás fakt dobře, protože - neváhejte a jděte do něj !... Výborně vymyšlené, dusná atmosféra se skoro nedá ukrojit a s koncem, ve kterém kupodivu kolečka do sebe zapadnou, což u hororů není věcí obvyklou.... Naštěstí jsem se nedíval v noci, protože by to byl asi i můj "end" :) (25.07.2004)

To, že je pointa odhadnuteľná po 15 minútach by ani až tak nevadilo, no tá posledná krátka scénka vsunutá do záverečných titulkov je na slzu (alebo dve) - síce pri nej príjemne zamrazí, no vzápätí si človek uvedomí, že síce to bol fajn film, ale hlavu či pätu by sme v ňom hľadali márne. To je však naozaj jediná výčitka, ktorú k DEAD END mám, po všetkých ostatných stránkach totiž patrí k absolútnej špičke súčasnej hororovej produkcie a vidno, že režisérsko-scenáristická dvojica zodpovedná za toto dielko ho točila s veľkou radosťou. Prvý dojem na diváka je nesmierne dôležitý a práve tu DEAD END vďaka svojej originalite na celej čiare skóruje. Ešte viac však poteší fakt, že scenáristom sa v priebehu filmu esá z rukávov len tak sypú a niekedy dokážu naozaj kvalitne prekvapiť až šokovať ("Vystupujem."). Namiesto ľakačiek, ktorých som ja osobne už z Ázie presýtený, sa film vydáva oldschoolovejšou cestou a poctivo budovuje mimoriadne temnú a hustú atmoséru. A čo máte všetci sakra za problém s tým humorom? ;) Predstavte si, že sa do rovnakej situácie dostane vaša rodina - máte po Vianociach, zablúdili ste a okolo vás sa dejú nevysvetliteľné a desivé veci. Začnete sa objímať a plakať, alebo do svojich rozhovorov začnete primiešavať sarkazmus a prebudí sa vo vás (strachom ešte poháňaná) známa ľudská vlastnosť zvaľovania viny na druhého? V KOCKE to bolo to isté, postavám už tiež všetko liezlo na mozog - akurát ani jedna z nich nemala zmysel pre humor. Takže pre mňa je DEAD END zatiaľ najlepším hororom roka 2003 (uvidíme, či ju VILLMARK tromfne) - nepatrí síce k najstrašidelnejším, no ide o pôsobivé klbko originality a napínavej atmosféry. Ako som hovoril, záver fakt sklame (s lepšou pointou to mohol byť horor desaťročia), ale čo je 5 minút sklamania proti 80 minútam maximálneho diváckeho vytrženia? (14.07.2005)

Už dlouho mě horor tak nebavil jako DEAD END, a to i přes takové klišé, jakým je hlavní zápletka. Nejenom, že výborně buduje atmosféru strachu a skutečně děsivý JE, což u mnoha hororů aby lupou pohledal, ale k tomu si přidejte skvěle nadpřirozenou hudbu, nadprůměrně hrající herce a v neposlední řadě i fungující a do děje zapadající humor. Při každé scéně, kdy se z noci vynoří světlomety a kolem pomalu projede černé auto zamrazí a režisér dokáže postrašit dokonce i obyčejným kočárkem pohozeným na silnici, dočkáme se i něčeho, co by se dalo označit jako psychický vývoj postav (Ray Wise by se měl rozhodně objevovat častěji). A ty dlouhé záběry na noční les, kterým projíždí osamocené auto za zvuků patřičně nervy drásající hudby - naprostá lahůdka. Co se konce týče, nechává prostor pro spekulace, ale nabízí i velice jednoduché rozřešení. Jo, takhle nějak bych si to představovala. Jen víc takhle vyvedených počinů! (04.04.2009)

Kolik parády nadělá schopný režisér uprostřed noci v hlubokém lese s jedním prázdným kočárkem a minimálním rozpočtem? Cha! Náhodou docela dost. Vánoční rolničky-rolničky zpívané v autě pošahanou rodinkou na odpis, jejíž členové jsou na sebe jako psi („Co je špatné na večeřích s mojí rodinou?“- „Tvoje rodina!" případně „Je mi líto, zlato, ale na tvou matku seru!“) a jsou všichni bez výjimky zralí na pár facek. Odborně naporcovaný potenciální zeť a vzpomínka na milovaného křečka v mikrovlnce, jako amatérská první pomoc při šoku, děťátko v zavinovačce (a v rozkladu). A jedna vycáknutá třešnička na tomto nechutně, leč zdařile rozpatlaném konverzačním dortu. Miss červenec, přilepená žvýkačkou na kmen buku a zneužitá puberťákem (klid, jen k samohaně). To vše uprostřed nekonečného pustého lesa, na silnici lemované v pravidelných intervalech cedulemi „Marcott“. A odnikud nikam projíždějící tajemné černé auto, samozřejmě. Zřejmě fáro převozníka Charona, řekl bych. Jenže nesympatičtí manželé (hlavně božská “Granny Boone“ Lin Shaye) si po letech už natolik lezou krkem, že jim nerozhodí sandál ani hnusný mord zeťáka a dál s gustem vedou své žabomyší spory. Syn a dcera jim zdatně sekundují. Zkrátka: je to podivné, je to pořádně ujeté (těch ujetých mil!) a oběti schválně vedou natolik debilní a mimózní dialogy, že ten duch ženy v bílém vám, ve srovnání s nimi, bude připadat jako docela normální holka (u té rozkošnicky sfouknuté sirky byla přímo k zulíbání). Jenže tentokrát to vše není scénáristický omyl, ale záměr. Čirý výsměch divákům, korunovaný rozkoší z masáže vyhřezlého mozku. „Copak jsme chtěli tak moc, mít hezké Vánoce?“   Velmi vypečená jízda! (12.08.2013)