Orlando

Tohle bylo jako polibek od Boha (tedy - kdyby existoval a byl ženou). Asi nejlepší role Tildy Swinton, která tady dokonale využívá svého androgynního, mimozemského vzhledu i výrazu (btw - všimněte si, že v jednotlivých etapách příběhu se mění i barva Orlandových očí). Originální, mnohovrstevnatý děj plný poetických pentliček zdobí vizuálně i technicky uhrančivé zpracování a - na tu dobu - vynikající hudba. Když sleduji hodnocení na CSFD, tak asi vynechám ostatní díla Sally Potterové, abych si tento zážitek nezkazil. Hřeje to, hřeje. (27.12.2008)

"O jeho pohlaví nemohlo být pochyb..." Ale co je to ono pohlaví, jak předurčuje či limituje životy jednotlivců a jak předurčuje to, jak se k jednotlivci chová jeho okolí? Všechny tyto otázky v sobě obsahuje již tato úvodní věta a celý film nabízí dlouhý řetězec sekvencí, potažmo podnětů na stejné téma. Ačkoli v případě cesty za rovnoprávnost pohlaví ve smyslu rolí a ještě lépe rozplynutí samotného konceptu genderu je podstatnější cíl, než trnitá pouť k němu, v případě filmového "Orlanda" se sama cesta ukazuje jako klíčová nejen pro podmanění diváka, ale také jeho nadchnutí pro ony myšlenky. Tato rozverně vážná a jízlivě absurdní hra s identitami, tužbami a motivacemi pohlcuje coby barokně okázalá a campově přemrštěná freska. Své množství myšlenkových podnětů servíruje na podnose permanentního estetického vytržení a rozjařilé hravosti. A ještě při tom buduje rozkošný pomník hereckým kvalitám Tildy Swinton, bez jejíhož charismatu a chameleónství by filmová "Orlando nemohl fungovat. (25.09.2020)

Dílo obtížně přirovnatelné k čemukoli jinému, co jsem kdy viděl. Vyprávění o nesmrtelné(m) ženě/chlapovi sice znesnadňuje divákovi možnost napojení na hlavní postavu, ale zase nepostrádá sympatický humor, nadhled a spoustu zajímavých myšlenek, o nichž přímo nutí diváka přemýšlet (hlavní postava se často dívá do kamery a oslovuje publikum). Tilda Swinton se pro tuhle roli narodila a Sally Potter kočíruje tuhle feministickou kostýmní maškarádu s pbdivuhodnou formální výřečností a stabilitou. Doporučuji... (30.04.2018)

Virginia Woolf bola zvláštna žena so smutným a ťažkým osudom a na jej knihách to cítiť. Sú zvláštne a čítať ich nie je jednoduchá záležitosť. Orlandom v knižnej podobe som nepobozkaná, takže porovnávať nebudem. Viem ale, že sa Sally to hlavné do filmu podarilo dostať ... boj VW o rovnoprávnosť žien a mužov, jej depresie, túžbu po slobode, ale hlavne túžbu po písaní. To ako nás Sally previedla všetkými tými rokmi bolo skvelé ... menili sa účesy, róby ... ale ľudia vo svojej podstate nie. Ako tu už mnohí písali bolo to veľkolepé a opojné, hudba tiež a Tilda bola dokonalá. (07.04.2017)

Přesto, že jsem zásadním obdivovatelem díla Virginie Woolfové, nejsem jím bezvýhradně. Ke dvěma jejím dílům jsem cítil vždy nechuť a možná i averzi. Mluvím o knihách Flush a Orlando. Vizuální zjednodušení Orlanda Sally Potterou tak pro mě bylo vítaným překvapením. Nezpřístupnilo mi to sice tézi, spíš femininní než maskulinní: "Nic se nestalo, pouze se změnilo pohlaví. (Muž by spíš řekl: "změnila se anatomie, a to by byl v tom čert, aby se nezměnilo ještě něco jiného" – to by řekl Sigmund Freud.) Samozřejmě se můžeme i ptát, proč ve své podstatě nebyl Orlando nikdy mužem, ale tuto otázku snadno obejdeme konstatováním: vždyť to napsala Virdža a Sally jí při tom pomáhala! Pozn.: těch pět hvězd jsem dal nejspíš z trucu. (06.08.2016)