Otevři oči

Někdo tvrdí, že remake nemůže být lepší, než originál. Ale já tvrdím, že to záleží na tom, co uvidíte jako první. Ano, mluvím o Vanilkovém nebi, které jsem viděl jako první a až pak jsem se dozvěděl, že to je remake. A možná je to těmi detaily, možná je to tím, že remake je delší o 20 minut anebo je to jednoduše proto, že jsem Vanilkové nebe viděl dřív, ale se mi prostě líbí víc, než originál. Nicméně, to nic nemění na faktu, že i tohle je jednoznačně 100% záležitost. Hlavně díky Eduardovi a (opět skvělé) Penélope. Uzavřu to tím, co se tady snažím říct celou dobu - v tomto mimořádném případě otázka nezní, jestli je remake lepší/horší než originál, ale co jste viděli dříve. Protože to si pravděpodobně zamilujete. (21.07.2010)

Už keď bolo doma za mňa vybraté, že si pozrieme španielsky film, vedela som, že to bude psycho :-) A bolo. Španielske filmy mám rada, no nemala som práve chuť. Nevadí, filmový zážitok sa vydaril. Otvor oči síce nebude v mojej sieni slávy, premýšľam nad 3 hviezdičkami, ale tú štvrtú pridám za originalitu a v neposlednom rade aj za to, ako Amenábar dokázal udržať látku pokope, i pri miešaní reality, snov, minulosti, prítomnosti, budúcnosti a vôbec toho všetkého. Cameron Crowe vo Vanilkovom nebi nebol až taký šikovný ;-) (03.03.2008)

S "Otevři oči" jsem měla stejný problém s odhalením skutečnosti (sen vs. realita) jako u jeho remaku "Vanilla Sky". Ale Amenábar je daleko schopnější režisér než Cameron Crowe - v jeho podání se celým příběhem od počátku line stín nejistoty a stopy pochybností. Amenábar umně buduje atmosféru, napětí, mísí temperament španělské fame fatale Pénelope s odcizeností moderního města... Z balancování na hraně mezi 3 a 4 * tak musím nakonec dát 4*. (17.12.2008)

Kdybych tento španělský film viděl tak o dva roky dřív, asi bych svůj komentář odbyl pár větičkami o tom, jak mě mysteriózní žánr většinou úplně míjí, nepotřebuji se nechávat unášet tvůrcemi do hned několika paralelních světů najednou a během letu napříč nimi si bez hlubšího smyslu zamotávat hlavu haluciogenními zápletkami. Nicméně mezi tím jsem viděl většinu filmů Davida Lynche, seznámil se s původní seriálovou Twilight Zone a obojí mě fascinovalo, obojí výrazně změnilo můj do té doby vlažný vztah k mysteriózním filmům. Uznávám totiž, že sny, podvědomí, paralelní světy i možnost se nechat uměním unášet do prostorů kdesi mezi nebem a zemí můžou být i nádherně fascinující, ale zrovna Otevři oči je případ filmu, který ve mě zanechal spíše vlažný zážitek, až na pár scén mě nějak více nefascinoval a s výjimkou závěru na střeše se Sofií a jejími krásně vlajícími vlasy vlastně nevyvolal žádné silnější emoce. Možná je to délkou, možná samotným stylem, který přes atmosféricky zdařilé záblesky nedokáže ty emoce v divákovi rozvíjet, možná i hlavní postavou nepříliš sympatického chlapíka, co si každý večer loví na večírku jinou holku, a jehož osud mě nechával taky spíše chladným. Závěr sice přináší silné vyvrcholení, ale to enormní množství zvratů v posledních minutách bylo na mě až příliš. Hodně zamotaný děj s postupně odhalujícím se tajemstvím je však vystavěný dost zdařile, dokázal mě napínat a ty surrealistické, animovaně zpracované výjevy ze záhadné kanceláře na mě zapůsobily asi nejvíc. [65%] (02.04.2022)

Rok 1997 byl pro jednu z nejvýraznějších španělských osobností naprosto zlomovým. Mezníkem byla spolupráce s Pedrem Almodóvarem (Na dno vášně) i role Sofie v dramatu Otevři oči, který ve Španělsku posbíral osm výročních cen Goya a jeho kvality zafungovaly i na MFF v Berlíně nebo v Tokyu. Ano, Penélope Cruz (zahrála si i v americkém remaku) je pro mnohé hlavním lákadlem k ochutnání spletité cesty v horečnatých snech – přeci jenom se Amenábar mezinárodně proslavil až hororem Ti druzí a výtečným Hlasem moře o sedm let později. Režisér mísí milostné melodrama, film noir, přisýpá prvky sci-fi a nezapomíná ani na několik moralitou zavánějících mouder. Sebestředný hrdina César se tu pohybuje mezi dvěma ženami, svým egem, pohádkovým bohatstvím, zvnějšku manipulovanou realitou a děsivými sny. Na oslavě vlastních narozenin pozná okouzlující Sofii, čímž rozohní žárlivou „přítelkyni“ Nuriu.. Oslavenec ignoruje vše kolem, podle všeho se konečně zamiloval. Následky jsou ovšem děsivé. Sebevražedná nehoda pošle Nurii na onen svět a Césarovi ošklivě znetvoří obličej.. Hlouběji se dostat pod kůži Abre los ojos je tvrdý oříšek. Překvapeními nabitý děj je přes všechny klady podivný (stejně jako jeho hvězdný remake), lépe řečeno bizardní. Rozjezd působí úplně jinak, než kde snímek nakonec skončí. Má své skvostné momenty, i hůře vyřešené pasáže. Vše to ale diriguje talentovaný Alejandro Amenábar, poctivě buduje atmosféru a dokonale vede herce. Čarokrásnou Cruz nebo přesvědčivého frajírka Eduarda Noriegu. Jen velká škoda, že jsem (asi jako řada jiných) viděl nejprve profláklý americký remake Camerona Crowea. (09.10.2009)