Otevři oči

Veľmi zvláštny, ale pôsobivý film, na ktorého atmosféru sa ťažko zabúda. Začína sa pomerne normálne, ale každý, kto videl americký remake s Cruiseom vie, čo príde: koláž masiek, psychiatrov, (samo)vrážd, diskoték, flashbackov, snov v realite a reality v snoch, ľudoprázdnych ulíc a labyrint hmlistých otázok a ešte hmlistejších, alebo rovno neexistujúcich odpovedí. Ale funguje to na výbornú, celé je to úžasne hypnotické a pritom úplne iné, ako keby sa s takýmto materiálom pohral halucinogénny David Lynch. Pôsobivá „unikajúca“ atmosféra, výborná réžia, slušné herecké výkony a vtieravý pocit, že na tom celom niečo je. (01.05.2007)

Alejandro Amenábar potvrzuje svoje kvality. Herecké obsazení nemá chybu, možná snad kromě Najwa Nimri, která mi moc nesedla (Penélope Cruz mi to vynahradila:)). Nejvíce mě však oslovil scénář a příběh samotný. Sukničkář, který ženy jen využívá se konečně zamiluje a jeho minulost v podobě poslední zhýralé milenky mu háže klacky pod nohy. Především závěr, může být pro někoho zbytečně velké sci-fi, ale právě to dává filmu krásný nádech snové verze reality. Bohužel pro Abre los ojos, byl natočen americký remake Vanilkové nebe, který film prakticky kompletně kopíruje a jen přeobsadil postavy a přidal New York. Oba tyto filmy jsou velmi silné, ale ten, který uvidíte první na vás bude mít větší vliv a vyvolá více emocí. Velmi silný snímek, který patří k tomu nejlepšímu, co bylo ve Španělsku natočeno. Teď už jen otevřete oči.... (31.12.2008)

Toto je přesně jeden z těch filmů, které mě přivádějí do deprese. Sny se míchají se skutečností, nehoda, která znetvoří obličej, všichni přátelé se odvrátí, a přítomnost Penélope Cruz. Přes tohle všechno (nebo možná právě proto) se mi film líbil. Není to jeden z těch snímků, které za pár minut vypustíte z hlavy a nemůžete si vzpomenout na jedinou silnou scénu, která vás oslovila. Tady vás toho osloví hodně (tedy aspoň mě), ačkoliv něco z toho byste radši vynechali. Doporučuji ve chvílích pohody a bez flašky v ruce. Nesnáším Itálii a italskou kinematografii, a přesto ty čtyři hvězdy nechávám. (07.02.2010)

Oproti Vanilkovýmu nebi má originál barevnějšího hlavního představitele, tím nemyslím rasistickou narážku na horkou krev Eduarda Noriegy, ale to, že v jeho podání je César ještě sobečtějším a sebestřednějším spratkem, kterýmu ale stejně fandíte. Dialogy jsou tak nějak evropsky přirozenější, ale zase jim chybí Croweův smysl pro vtip. Scénář mě rozšvihal svým množstvím myšlenek, který vás film vedle hlavní zápletky donutí přežvýkat a za to patří Amenábarovi pukrle. A jestli se mi první půle jevila poněkud unylejší, druhá má drajv za obě. (26.06.2011)

Povinných 5*. Remake ma zastihol nepripraveného v kine, v čase, keď zoznam mojich obľúbených režisérov znel Smith, Crowe, DiCillo, a hneď letel do topky. Doteraz si pamätám ten pocit (mal som 14). Nasledujúce dve dekády Amenábarov originál odkladám, aby som aspoň trochu zabudol a dokázal si ho užiť. Nepodarilo sa. Tá pointa sa zabudnúť nedá. Takže 5*, lebo si ich to zaslúži, má to depresívnejšiu atmosféru, Noriega hral lepšie jak Cruise, Penelopa bola o 4 roky mladšia a možno je to aj lepší film, ale sorry, už som to poznal. A v reále spomienky nevymažeš. (20.10.2020)