Městečko

Už svojou prvotinou naznačil Ceylan, že jeho tvorba bude meditatívna, úvahová, vizuálne krásna a odžitá, aby sa najviac príblížila pravdivosti našich vlastných myšlienok a zrkadlila naše vlastne snaženie a osudy. Je to veľmi jednoduchý film. Rodinka sa rozpráva, spomienky vystupujú do popredia, rovnako aj alegorické detaily na dravo plynúci čas - pierko, mraky. Na konci zostane veľmi pozitívny a mentálne obohacujúci pocit. Jeden z tých malých veľkých filmov, ktorý sa nesnaží hrať na veľké umenie, pritom ním vo svojej podstate je. Takéto artovky môžem, pretože vypovedajú o súčasnom človeku a jeho osude viac ako tie pseudointelektuálne sračky, pri ktorých musíte byť neustále v pozore, čo daný obraz znamená. Pohladilo ma to na duši a neviem sa dočkať ďalšieho príbehu. (27.10.2014)

Malé město navazuje na krátkometrážní film "Koza". Tentokrát nesleduje život starých lidí ale naopak si bere do svého hledáčku malé děti a dospívající. Skrze jejich oči ukazuje jejich pohled na svět a touhy. Narozdíl od předchozího filmu však ustupuje symbolika do pozadí, což filmu jen prospívá. Co mi naopak na filmu vadilo bylo přespřílišné množství dialogů, které pomalu zabíjely poetiku, vytvářenou obrazem. Zajímavé na snímku ale je, že ač je z roku 1998, působí daleko starším dojmem (téměř jak z nových vln 60.let); a nezpůsobuje to jen černobílý materiál ale také způsob, jakým je film natočen. (08.03.2009)

Skvostný začátek, odkoukaný od života - vzbuzuje zdání hraného dokumentu o lidech, zvířatech a přírodě, kde voní senzitivní i nelítostné dětství, na který navazuje tíživá melancholie dospělých, která předchozí drsnou poetiku spolehlivě zadupává... Překrásná kamera a naddimenzovaný zvukový doprovod nám má připomenout ztracenou schopnost vnímání, která se vzdálila společně s dětstvím, aby se s menší intenzitou vrátila ve stáří - doba mezi nimi patří osobnostnímu rozvoji a existenčnímu stresu - proto se neumíme nastavit vánku a zaposlouchat se... třeba do ticha. (12.08.2014)

Filmový drahokam... Opět vybroušený diamant ve své ryzí kráse! Ceylan zde znovu točí film podle rad svého “otce” Tarkovského a daří se mu výtečně. Vše do sebe zapadá nádherným způsobem duchovního klidu - spirituální očisty! Ano, jeho kamera je jak ze starých sovětských filmových dokumentů života na vesnici, avšak zde sublimovaných do nejvyššího bodu umění filmu i fotografie. Podle dokumentu o filmu zde Ceylan použil barevný kinofilm, který poté upravil v laboratoři na černobílý skvost... Téma vesnického učitele, jenž sní o novém životě někde jinde se objevuje v dalším jeho novém filmu Kuru Otlar Üstüne (About Dry Grasses). Jediná jistota na tomto světě je naše smrt - konec života i filmu - ruka dívčiny v proudu řeky života! (06.06.2023)

Film je o tom, že ked' raz nezdvhihnete plachty, zostanete trčať v prdelákove do konca života! Ale mne by sa páčilo bývať v chatrči a žiť len z toho, čo si vypestujem, sedieť pri ohníku a nemyslieť na to, že si musím nastaviť budík a ísť ráno na tú nepríjemnú jedenásťhodinovú šichtu! Ale nebavilo by ma sa tam pchať s rodičmi, prarodičmi a deckami asi (v tej chalupe). V každom prípade je to pekne depkový film. (08.06.2012)