Chuť čaje (festivalový název)
-
Cha no aji
-
Taste of Tea, The
Drama / Komedie / Poetický
Japonsko, 2004, 143 min
Režie:
Katsuhito IshiiObsah
-
Rodina Harunových bydlí v městečku v horách, které s velkoměstem spojuje vlak. To, že se její každodenní existence odvíjí v lásce a poklidu, ovšem vůbec neznamená, že je nudná. Skutečnost a představy se v životě Harunových mísí s opojnou lehkostí vůní stoupajících z čajového šálku. Šestiletou Sačiko pronásleduje doma i ve škole její obří dvojče, starší bratr Hajime se pokouší upoutat půvabnou novou spolužačku, výstřední dědeček bývalý animátor se v důchodu věnuje alespoň animaci vlastního těla a tatínek Nobuo profesionální hypnotizér zkouší své umění někdy i na vlastní rodině. Maminka Jošiko to všechno snáší s chápavým úsměvem, i když i ona má své starosti: ráda by se vrátila k práci animátorky, v níž má její rodina letitou tradici. Do běhu všedního dne zasáhne i její bratr Ajano, který se vrátil do rodného městečka kvůli nostalgickým vzpomínkám na minulost. Co si rodina počne, když si Nobuův bratr, úspěšný autor manga příběhů, přeje k narozeninám něco zvláštního? (oficiální text distributora)
Rodina Harunových bydlí v městečku v horách, které s velkoměstem spojuje vlak. To, že se její každodenní existence odvíjí v lásce a poklidu, ovšem vůbec neznamená, že je nudná. Skutečnost a představy se v životě Harunových mísí s opojnou lehkostí vůní stoupajících z čajového šálku. Šestiletou Sačiko pronásleduje doma i ve škole její obří dvojče, starší bratr Hajime se pokouší upoutat půvabnou novou spolužačku, výstřední dědeček bývalý animátor se v důchodu věnuje alespoň animaci vlastního těla a tatínek Nobuo profesionální hypnotizér zkouší své umění někdy i na vlastní rodině. Maminka Jošiko to všechno snáší s chápavým úsměvem, i když i ona má své starosti: ráda by se vrátila k práci animátorky, v níž má její rodina letitou tradici. Do běhu všedního dne zasáhne i její bratr Ajano, který se vrátil do rodného městečka kvůli nostalgickým vzpomínkám na minulost. Co si rodina počne, když si Nobuův bratr, úspěšný autor manga příběhů, přeje k narozeninám něco zvláštního? Komentáře uživatelů k filmu (27)
-
POMO
Občas roztomilý, úprimný a zábavný, ale väčšinou nudný a nezmyselný mižmaš obrazov života šikmookej rodinky na japonskom vidieku. Nevyčítam režisérovi že je úleťák, ale neodpustím mu, v čo svoje haluze transformuje. Väčšina dialógov v tomto filme je ako nútená nezmyselná improvizácia a zaujímavé scény vydávajú dokopy tak na pol hodinu. Zo 140 minútovej dĺžky!(4.7.2004)
-
Douglas
Japonská kinematografie mě vždycky dokáže něčím překvapit a usadit natolik, že místy přestanu dýchat a odevzdaně sleduji svět, kde je všechno tolik jiné a fascinující. Jejich snímky dokáží disponovat nějakou neznámou energií a dravostí, která se řítí kupředu za doprovodu řady vizuálních nápadů a netradičních pojetí tradičních situací. Chuť čaje mě zpočátku omámila a připomněla mi, proč mám filmy těchto šikmookých ďáblů tak moc rád. Dokázala vyprávět odysseu jedné nepříliš obvyklé japonské rodiny s takovým entuziazmem, že jsem se skutečně nechytal a hltal jednu vynikající scénu za druhou. Vlaky vyjíždějí z hlav zamilovaných teenagerů, strýčkové vyprávějí geniální historky z dětství, kdy upustili h...o na neznámé velké vejce v lese a pak je pronásledoval potetovaný krvácející duch (navíc s úžasnou pointou), holčičkám se zjevují obří verze jich samotných a zírají na ně, energií překypující dědečkové vnášejí do rodiny neustálý vzruch a ani další členové této podivné famílie by se nedali označit za normální, třebaže by stálo za to se s nimi někdy rozhodně potkat. Režisér Ishii chrlí v první půlce na diváka jeden nápad za druhým, nehledě na úchvatně praštěný japonský humor, který si navíc umí vychutnat natolik, že z normálně jen trochu vtipné scény udělá jejím naddimenzováváním dokonalou záležitost (na šéfa naštvaná kolegyně v práci vypovídá za vše). Jenže ouha, zatímco první hodinu filmu považuji za jednu z nejlepších věcí, co jsem na plátně za hodně dlouhou dobu potkal, po zmíněném dokonalém potrestání šéfa v práci najednou jakoby se film zastavil, znormálněl a filmařům došly nápady. Jistě, občas dojde na neuvěřitelné scény typu velmi netradičního hudebního klipu, hardcore otaku v metru, nebo rychlerostoucí slunečnice, ale vzhledem k faktu, že film má NESKUTEČNÝCH 143 minut, nejraději bych vrazil režisérovi a střihačovi nůžky do rukou, pistoli k lebkám a donutil je sříhat, stříhat a stříhat. Později již poměrně standardní rodinný příběh se skutečně nemůže rovnat síle úvodních sedmdesáti minut. A je to veliká, veliká škoda...(23.7.2004)
-
Marius
Malý veľký film o malých veľkých veciach. Lyricky a nekonzistentne ako sa len dá rozpráva mikropríbehy zo života poriadne trafenej rodinky na japonskom vidieku. Na rozdiel od iných ma najviac oslovil záver. Deduškove notesy, strýčkov príbeh a muzikálová vsuvka ašpirujú na plný počet, avšak veľkou škodou je, že režisér nevystrihal aspoň pol hodiny, pretože takto je to len 8/10. No a malá poznámka na záver...keby bol Kusturica Japonec, jeho filmy by podľa mňa vyzerali presne takto.(21.2.2006)
-
Dadel
Tento film dává nový smysl pojmu dadaistický humor:) O ději nemá smysl se bavit - celý film je jen řetězem více či více absurdních scén, které jsou tu a tam k zbláznění vtipné (až jsem litoval, že něco podobného nenapadlo mě:-), tu a tam krásně poetické a melancholické, ale tu a tam ve mě vzbuzovaly pocit, že jedinými, kdo se bavil, byli tvůrci filmu (většina japonských kulturních tradic je zkrátka pro našince těžko pochopitelná:). Kdyby byl film o hodinu kratší, bylo by to lepší. Každopádně originálních nápadů je tu na rozdávání!(2.7.2004)
-
Rex Mundi
Taká milá malá (ale aj riadne uletená) oddychovka, o malých veciach, ktoré sa dejú obyčajným ľuďom. Áno, na záver si uvedomíte, že žánrovo je to trochu mišmaš, ale zase sa pri sledovaní nadýchate poetiky, humoru aj absurdity. Je to o vnímaní sveta, o harmónii a vyrovnaní sa s celým vesmírom. Za film by som dala 3*, ale za ten príjemný pocit...za ten pocit nahodím ešte jednu.(24.8.2005)
-
Paldini
Škoda, že nejlepší mikropříběh filmu byl už na začátku, jo je to ten o prvním sraní v lese.(15.10.2005)
-
Jhershaw
Spíše spousta scének, než jednolitý příběh. Většina jich je "divná", ovšem naštěstí docela zábavně.(8.7.2004)
-
Rudovous
Chut caje, chut zenu. Pribeh jedne zajimave rodiny. Skvele namixovana transcedentujici freska na pozadi kazdodenniho zivota jejich clenu. Pro me jeden z nejnadhernejsich filmu nejen posledni doby. Rozhodne jsem se nenudil, to se mi u japonskych experimentalnich hrejivych hricek jako je tato opravdu zatim nikdy nestalo.(25.3.2010)
-
swamp
Místy vtipné, místy dojemné - epizodky ze "všedního" života jedné podivné japonské rodinky.(8.12.2011)
-
Maemi
Příjemný, pomalu plynoucí snímek se spoustou originálních nápadů. Jenže u takového typu filmu mi není po chuti tak přehnaná stopáž, našlo by se tam spoustu zbytečně natahovaných, ne-li zcela zbytečných scén. Je to škoda, protože v poslední třetině jsem se už začala nudit a film posunovat.(30.12.2009)
-
Redlum
Neuveritelne "cool" vec!:) Bavil jsem se skoro od zacatku az do konce.(5.7.2004)
-
Martinibaby
Tak trochu fantasmagorická mozaika poskládaná z života členů jedné, řekněme ne až tak ortodoxní japonské rodiny. Skvěle jsem se bavila, obzvlášť u 'mimodějových' intermezz, které hezky dorovnávaly hlušší (rozumějte takřka nedějová) místa filmu. Celkově je ale Chuť čaje skvostný kousek plný scén, které člověka dostanou do kolen :)(23.1.2012)
-
Pirkaf
Celý film je sledem více či méně bizarních momentů, někdy zábavných, jindy zase méně. Není to úplně marné, koukat se na to dá, ale je to celé poněkud rozvláčné a příliš dlouhé. Člověk je rád, že už to skončilo. Myslím, že tři hvězdičky jsou tak akorát. Mimochodem ve filmu si zahrála středoškolačku i zpěvačka Anna Tsuchiya, která není skoro k poznání.. ;-)(21.10.2008)
-
hunty
Na to, jak mám japonskou weird kinematografii rád, tak tento film na ní nejspíše trpěl a úmorná délka to jen zhoršovala a nastupovala nuda, přesto ale něcím dokáže zaujmout.(19.2.2010)
-
dezorz
Co si budeme nahovarat, bezneho ceskeho ci slovenskeho fanusika zbehleho v azijskej kinematografii viac oslovi pokracovanie Azumi ako tato pomala civilna komedia. Je az neskutocne, ako Katsu Hito Ishii, doteraz reziser hlavne mierne nepodarenej tarantinovskej ciernej gansterky Shark Skin Man and Peach Hip Girl, dokazal z fragmentov vsednodenosti zlepit silny, zabavny a originalne cudny, no stale uplne normalny a bezny film. Taste of tea je to najlepsie, co som tohto roku videl.(6.6.2005)
-
snob
Sláva, japonci nám to zase nandali se vším všudy. Poetika, roztomilost, filmařský um. Je bohužel skutečností, že český režisér na takovéto kousky může jen z povzdálí hledět a tiše závidět. A to netvrdím, že je film něčím vyjímečný. To jen tvrdím, že ty české jsou tak pitomé. Dědeček je fascinující. Hra s fantazií tvůrců v některých částech úchvatná. Okouzlen, tak jsem se po shlédnutí cítil.(23.6.2010)
-
Komprimus
Pár zajímavých nápadů se tam vyskytuje, ale jsou podány značně roztahaně. Nicméně je to japonský film, což mi bohatě stačí na to, abych film ohodnotil třemi hvězdičkami.(4.6.2009)
-
ledzepfan
Krásně, upřímné a plné laskavého japonského humoru s brutálním šmrncem.(21.5.2009)
-
Yaan
Proč se tenhle film jmenuje chuť čaje mi došlo teprve když jsem ho dokoukal. On totiž je jako čaj... Někdy na něj mám náladu a jindy ne. Ale i když náladu mám, pořád jsou tu doušku co nechutnají, doušky co chutnají - a nejde dopředu říct, který bude který. --- Čím víc shlédneme dobrých filmů, tím méně jich je. Tenhle je rozhodně alespoň dost zajímavý.(14.1.2012)
-
VanTom
Toto bych označil za klasický festivalový, "umělecký" film - téměř žádný děj, dlouhé statické záběry na zamyšlené hrdiny, minimum hudby. Sledujeme panoptikum svérázných postaviček točících se okolo jedné šestičlenné japonské rodiny, z nichž každý prožívá nějakou tu vtipnou, bizarní nebo poetickou epizodku. Nebylo to špatné, jen je téměř k nepřežití vražedně ppoommaalléé tempo filmu v kombinaci s přestřelenou délkou.(10.2.2012)
