Don Kichot
Režie:
Grigorij KozincevScénář:
Jevgenij ŠvarcObsahy(1)
Sovětský barevny širokoúhlý film, natočený podle jednoho z největších klenotů světové literatury stejnojmenného románu španělského spisovatele Miguela de Cervantes Saavedry Je přirozené, že film nezachycuje tento obsáhlý, nekolikadílný román v celém rozsahu. Z dobrodružství Dona Quijota, nazvaného „rytířem smutné postavy" vybírá několik nejdůležitějších episod, které zpracovává v jednotné pásmo vyprávění od prvního odjezdu rytířova z jeho vesnického domu až do chvíle jeho smrti. Jsou to známé historie Quijotových bojů s domnělým obrem Frestonem a zlými kouzelníky, přeměněnými do podob nejrůznějších věcí a lidí. Quijote se utká se surovým sedlákem, s průvodem dvorní dámy vévodkyně, osvobodí galejníky, stane se terčem posměchu pijáků a prodejných žen, zápasí s měchy s vínem, je obětí krutého dvorského šprýmu, bojuje s větrným mlýnem a nakonec podlehne za rytíře přestrojenému bakaláři Carrascovi, je přinucen vrátit se domů a záhy na to umírá. (Filmový přehled)
(více)Recenze (22)
Cervantesov renesančný román sa zapísal do srdca nejedného čitateľa nielen dômyselným zobrazením života medzi ilúziou a skutočnosťou, ale i človečenským humorom a múdrosťou. V ňom sa potulný rytier žalostnej postavy a smutnej tváre, vyznavač rytierských zákonov, túlal svetom a ochraňoval slabších a úbohejších. Častokrát narážal na nepochopenie a výsmech. V podobnom duchu sa odvíja i tento film. Nikolaj Čerkasov stvárnil rozpoltenú tragikomickú postavu v celej svojej hĺbke a stareckej múdrosti dona Quijota. Svojim herectvom dokonale vystihuje nepochopenú dušu básnika, milovníka života a rytiera bez bázne a hany. Zdarilo mu sekunduje Jurij Tolubejev v úlohe Sancha Panzu, dokonca v niektorých fázach svojim nenápadným hereckým štýlom strháva pozornosť na seba. Nie je to na škodu, práve naopak. Sovietsky historický film mal svoju tradíciu, nešetril na kostýmoch a výprave a všetky tieto silné stránky sú vidieť aj na tomto filme. Dôležitejšia je však myšlienka a pozitívne vyznenie celého príbehu: Vpred ! Ani krok späť ! ()
Tak nám matička Řitka dopřála doplnit si přehled v klasických světových adaptacích klasické světové literatury. Je poměrně zarážející, že i přes oblíbenost románu u světových filmařů se žádná z rovné stovky přepisů nezapsala nijak zásadně do českého podvědomí. Ahistorické znovuobjevování filmů v dramaturgii laciných DVD je pak samozřejmě kapitolou samo pro sebe. Nicméně díky jemnému humoru snoubenému s ušlechtilou vírou v dobrodružství jsem tuto verzi spokojeně přijala. To víte, my moderní lékaři v roce 1605 už nejsme takoví barbaři jako ti, co vám chtěli pouštět žilou každý pátek! Ne, to rozhodně ne! My bakaláři víme, že vědecký je jen čtvrtek. ()
(SSSR) DON QUIJOTE znamenal zásadní obrat v tvorbě Grigorije Kozinceva, který před druhou světovou válkou založil FEKS (Továrnu excentrického herce) a spolu se svým kolegou Leonidem Traubergem natáčel experimentální filmy, aby poté obrátil a znovu si u kritiků i diváků vydobyl kredit jakožto režisér adaptací literárních klasik. Stále v nich dával vyniknout hercům, kteří u něj předváděli svůj široký herecký rejstřík (Oleg Dal v KRÁLI LEAROVI, zde NIKOLAJ ČERKASOV, který po tragických postavách u Sergeje Ejzenštejna v ALEXANDRU NĚVSKÉM a IVANOVI HROZNÉM ukázal i svou komickou stránku). Od experimentování se však odklonil směrem k střednímu proudu a možnosti oslovit širší diváckou základnu, což v tomto konkrétním případě znamená chronologičnost vyprávění, které je subjektivizováno až v samotném závěru (není tedy problém rozpoznat, co je skutečnost a co bláznivé bludy), a styl, který vsází na věrnost kostýmů a lokací, četný kompars, užití detailů pro zvýšení dramatičnosti scény a ilustrativní hudbu. (Vybočují snad jen nápadité úvodní titulky, ve kterých jsou nápisy "stírány" mlýnem a které o necelé dvě dekády později převzala americká adaptace s Peterem O´Toolem.) Na druhou stranu příklon ke klasickým látkám a formální konvenčnost má jednak tu výhodu, že se pro film najde víc diváků, jednak že unikne cenzorní klatbě, ačkoliv se v příběhu idealisty, který přeneseně i doslova bojuje s větrnými mlýny vedoucího aparátu a zkažené společnosti, dá nalézt analogie k dobové situaci v Sovětském svazu (může zkažené a cynické společnosti vládnout naivní idealista?). ()
Moc pěkné zpracování Dona Quijota v duchu romantismu. Původně byl tento román (mimo to, že chtěl bavit) vskutku asi satirou na dobovou šlechtu, která si v době "podzimu středověku" začala hrát na vlastní idealizovanou minulost, na rytířství. Však taky většina rytířských řádů vznikla v této době, kdy si je zakládal každý významější monarcha pro zvýšení lesku svého dvoru, zatímco celý středověk vystačil s několika málo duchovními rytířskými řády. My však už většinou chápme D. Q. v duchu romantismu, který ho přečetl znovu a jinak, takže na místo blázna, který nakonec dojde rozumu a zemře, zde máme duši, která svou čistotou a věrností všeobecně chváleným ideálům usvědčuje svět ze lži a pokrytectví. Tedy, ne již pouhý blázen, ale blázen pro TENTO svět, kdy je D. Q. vlastně připodobněn Kristovi, který moudrost tohoto světa prohlašuje za bláznivost. Však taky scéna pokoušení D. Q. na ostrově, kdy je "léčen" ze své bláznivosti, jsou mu nabízeny peníze a je vysmíván, je parafrází pokoušení sv. Antonína či pokoušení Krista ďáblem na poušti. V tomto duchu, jemuž odpovídá scéna smrti D. Q. s jeho vyznáním a nádherné závěrečné záběry s drobnými siluetami D. Q. a Sancho Panzy mizícími za horizontem monumentální krajiny, je to velmi zdařilé zpracování, jehož obrazová stránka je inspirována romantickými ilustracem Gustava Doré. ()
Opravdu by mě v životě nenapadlo, že v Rusku v padesátých letech někoho napadne zfilmovat španělskýho Dona Quijota. Nu což, na světě se dějou i divnější věci :-) Bohužel nemůžu film porovnat s ostatními adaptacemi, ale byl to nádhernej zážitek a podstatu předlohy Kozincev podchytil vskutku dokonale. Moc se mi líbíla část na „ostrově“. Jediná věc, která mi na filmu vadila, byl překlad oslovení señor jako pán, obzvlášť v kontrastu s ruštinou. ()
Reklama