Electric Dreams
Režie:
Steve BarronScénář:
Rusty LemorandeKamera:
Alex ThomsonHudba:
Giorgio MoroderHrají:
Lenny von Dohlen, Virginia Madsen, Maxwell Caulfield, Bud Cort, Don Fellows, Miriam Margolyes, Holly De Jong, Mac McDonald, Giorgio Moroder (více)Obsahy(1)
Příběh, který spadá do doby obrovského boomu počítačů, začíná okamžikem, kdy si hlavní hrdina Miles koupil počítač. Omylem ho ale polije vínem, zkratuje a upadne mu na zem. Od této chvíle ale počítač začne žít vlastní život a Miles se s ním spřátelí, navíc ho pojmenuje Edgar. Do okolí se mezitím přistěhuje sympatická violoncellistka Madeline a Miles i Edgar se do ní zamilují a počítač jí dokonce složí i píseň. (A.L.E.S.)
(více)Recenze (29)
Sice jsem tu dobu barevných oblečků, divných účesů a ulítlé disko hudby prakticky nezažil (Ač jsem se v ní narodil), ale mít stroj času, tak se do ní hned přestěhuju. Electric dreams vykresluje osmdesátkovou naivitu, která panovala kolem počítačů. ,,Jasně, koupím si počítač a on za mě bude otročit. Bude mi vařit kávu, uklízet a třeba s ním budu mít i sex a až mu koupím modem, tak za mě bude chodit i do práce." Takhle nějak byla se daly popsat signály, které film vysílá. Plus také varování, aby se člověk nestal postupně na svém vynálezu příliš závislý. Z dnešního pohledu můžou být technické věci kolem počítačů v tomto filmu směšné (Komp zkratuje, když hlavní hrdina pobryndá klávesnici šampusem), ale to k tomu tak nějak patří a dělá to film roztomilým. Stejně jako příjemná elektro hudba, která se hezky poslouchá a slušně dokresluje film. Navíc jsou zde sympatičtí herci a i když se film odehrává prakticky v jednom bytě, tak má docela švih a díky krátké stopáži velice příjemně uteče. ,,Jsme sousedi, co když se nebudeme mít rádi?“-,,Tak se jeden z nás přestěhuje. Co když se budeme mít rádi?“- ,,Tak se jeden z nás přestěhuje.“ ()
80's boli vazne crazy a preto ich tak zeriem :).....o logike nema cenu diskutovat, namet o uciacom sa, milujucom a ziarlivom pocitaci je usmevny sam o sebe ale cele je to tak sympaticky naivne ze tomu neodolate+skvele popove hitovky a orchester= fajnova oddychovka na jedno pouzitie ktora nejake vyssie ambicie nema ale vcelku dobre pobavi. ()
Jako jo, ten nápad se mi docela líbí a je v tom pár vtipných situací, i ta hudba není špatná a docela se mi líbila, ale fakt se mi nemůže líbit film, který reálně trvá hodinu a půl, ale subjektivně to trvalo tak tři hodiny. Celé je to strašně utahané, nudné, mdlé a nezajímavé ani po filmařské a ani po herecké stránce. Postavy se sice chovají dementně, ale chvílemi je ta dementnost až trochu milá, když už nic jiného. Hlavně ale ten nápad je strašně odbytý a nevyužitý, bez nějakých pořádných nápadů, vše se tu sází jen na tu hlavní dějovou linku, která sama o sobě je slabá i na hodinu a půl. Pro nějaké fandy osmdesátek to asi vystačí, já od toho ale čekal daleko víc. 2* ()
V kategóriách je zabudnutý žáner komédia, pretože o nič iné nejde, len o sci-fi komédiu. Scifi komédiu, v ktorej ale nie je priestor na humor, ktorý by rozosmial. A logika filmu? otras...niečo príšerné. Nebyt sympatických hlavných predstavitelov, namal by tento nelogický komediálny filmík čo ponúknut. Hodnotenie: 40% ()
mate radi osmdesatky? synthi pop, bozi design, uchylny hadry/hair a ta skvela utopisticka vize pocitacu, jako ukecanych kamosu, kteri budou ovladat vasi mikrovlnku a jeste vam popreji k narozeninam? a to vsechno v klasickem interface cerna obrazovka - zelene pismo? tak presne o tom je electric dreams, cislo pet zije na druhou zabalene v hudbe od human league. ()
Reklama