Le Goût des merveilles

Film, v němž mě v první řadě okouzlila úchvatná Virginie Efira, která zde byla zachycena pravděpodobně na vrcholu své krásy, nebo maximálně 5 minut po dvanácté (v podstatě z každého záběru na ni jsem šel do mdlob; o pouhé 4 roky později ve snímku Sibyl již na ní bylo jasně patrné, jak po překročení čtyřicítky začíná pomalu scházet). Vcelku se mi líbil i příběh, byť jeho finální vyústění je dopředu dokonale očekávatelné a dramaticky veskrze nezajímavé (to platí především o scenáristicky odfláklém vyřešení finančních trablů Luisy; navíc mi ten námět o vdově, která sama vychovává 2 děti a k tomu řeší ekonomické problémy spojené s provozováním rodinného podniku, a která se jednoho dne seznámí s mužem, který jí obrátí život vzhůru nohama, přijde až nápadně povědomý, a zcela jistě jsem již viděl několik filmových zpracování podobné látky). Postava Pierra mi oproti tomu příliš sympatická nebyla (možná to bylo tím, že Benjamin Lavernhe mi v té roli moc nesedl), a navíc mi přišlo krajně nevěrohodné, jak je zde vylíčen jako geniální hacker, který dokáže kupříkladu zjistit adresu, kde se nachází Luisina dcera, jen na základě toho, že zná její telefonní číslo, nebo stiskem jedné klávesy na notebooku spustí v restauraci přes ulici požární postřikovače (to je vyloženě směšné; jako by nestačilo, že Pierre je navíc geniální matematik, jako každý správný filmový autista/aspik). I přes určité výhrady, které k tomu filmu mám, se mi přesto líbil, asi kvůli té bezstarostné atmosféře francouzského venkova; a obzvláště mě potěšilo, že třeba na rozdíl od snímku Adam, v němž se Aspergerův syndrom ukázal jako zásadní překážka funkčního vztahu, se cesty hlavní dvojice v závěru nerozchází, a naopak je před nimi slibná budoucnost - opojně optimistický závěr! (01.03.2020)

Tak autista dostal nakoniec do vienka peknú ženu aj peknú nevlastnú dcéru, takže sa hormonálne zabezpečil na veľmi dlho. Tých filmov s poruchami tohto spektra je už naozaj veľa, je to ako vlna istých zárobkov, nič ma tu nenúti ohodnotiť film ako niečo super špeciálne, no oceňujem, že film nejde po slzách, ale po úsmeve. (22.12.2023)

Pohodový film to jistě je. Kouká se na něj moc hezky. Příběh ovocnářky, která porazí neznámého muže s podivným chováním, který pak ovlivní další události, které se točí kolem druhotné platební neschopnosti. Banka jí hrozí vypovězením hypotéky, protože nezaplatila dlužnou částku kvůli tomu, že odběratelé ovoce odmítli zaplatit za její předchozí úrodu. A ten neznámý Pierre trpí zvláštní poruchou. Jde o samotářského inteligenčního génia, který se straní lidí, je v problémech, protože se jako hacker naboural do dat ministerstva vnitra, ale především zásadně mluví pravdu. O komedii tady vůbec nejde, spíš jde o psychologický romantický příběh - a i pokud se stal, jak se praví v závěru, tak mu stejně moc nevěříme. Dobrý oddechový film. (25.03.2019)

Velice příjemné romantické drama o osudovém setkání mladé vdovy, neúspěšně se snažící pokračovat po smrti manžela v podnikání, a mužem s Aspergerovým syndromem... Film staví na krásné atmosféře francouzského venkova, probarveného obilím, levandulí a kvetoucím sadem, na hezky napsaných dialozích a na hereckém představení obou hlavních herců. Těch sto minut jsem si moc hezky užil. 75%. (12.02.2020)

Príjemná francúzska romantická komédia, ktorej jediným originálnym prvkom je Pierre trpiaci aspergerovým syndrómom šmrncnutý autistickou genialitou. Produkcii sa však napriek všetkej snahe nedarí zo žiadnej situácie vytrieskať nejakú väčšiu zábavu. Atmosféra tak zostáva v úsmevnej rovine s romantickou iskrou. Herci sú dobrí a najviac sa asi zapotil Benjamin Lavernhe v úlohe Pierra, ktorého stvárnil celkom presvedčivo, ale na Toma Hanksa nemá. (13.12.2023)