Dívka ze stratosféry

Rozhodně to není film pro každého, protože je chvílemi opravdu těžko uchopitelný, ale je fascinující hlavně svou ústřední postavou půvabné a křehké Angely v podání Chloé Winkel. To byla trefa do černého a já jsem přesvědčená, že ona je tím hlavním činitelem, který udělal z Stratosphere Girl nadprůměrný snímek. Já byla nadšená nejen z té nadpozemské dívky, ale i z jejích vnitřních monologů, z nádherných maleb, které vytvářela a z velmi vhodného hudebního podkresu. Smutný, zvláštní film svým zpracováním i příběhem a s překvapivým koncem. (19.05.2014)

Silný snímek s až neskutečnou .a.t.m.o.s.f.é.r.o.u...! Matthias X. Oberg se vyznamenal nejen nápaditým příběhem, ale rovněž nápaditým provedením - na tohle jen tak nezapomenu. A to nejen kvůli mrazivému pocitu, který mě po celou dobu sledování provázel, ale taky kvůli perfektně promyšlenému a perfektně pomotanému příběhu, a charismatické Angele (Tuva Novotny). Mladá dívka se sama vypraví do Tokia, aby se živila jako společnice (resp. aby bojovala o přežití s konkurencí) a celý svůj podivuhodný příběh (a příběh záhadně zmizelé Larissy) si zaznamenává do podoby komiksu. Prostřihy reality, vzpomínek, vyprávění a komiksových obrázků jsou podmanivé, stejně tak i hudba a.... Zkrátka: vyloženě éterická podívaná, na kterou se nezapomíná. (12.01.2010)

Mám hodně ráda filmy, které vynikají silnou a originální atmosférou, což Stratosphere girl splňuje bezezbytku. V tomto případě jde o atmosféru křehkou i znepokojivou zároveň a stejně tak na mě působila i ústřední postava Angely, která je přesným prototypem éterické lolitky, co běžně vyhrávají soutěže Ellite model. Její polodětská krása, její vnitřní monology a postřehy, kresby co se před očima mění v živoucí postavy a situace, nevšedně pojaté Tokio i příběh, který bych se i přes některé žánrové ingredience zdráhala označit přívlastkem kriminální, krásný vizuál i hudební doprovod, to všechno způsobilo, že jsem v tomto nevšedním světě ráda strávila 90 minut svého času. (08.05.2014)

Křehkost a zranitelnost hlavní postavy mě vtáhla a nepustila. Atmosféra filmu byla obdivuhodná, místy překvapivá, místy mrazivá. Navíc pomyslně smekám před každým, kdo umí ztvárnit myšlenky obrázky. Já umím pastelky pouze koupit či ořezat. Závěr snímku mě nepřekvapil, čekala jsem to a kupodivu mi to sedlo. (25.08.2015)

„Není lehké poznat přátele od nepřátel, to jsem se měla naučit.“ Nadpozemsky křehká Angela v nejhorším bahně velkoměsta. Andělské světlo v ponuré atmosféře smutného prostředí. Stojí nad ním, mimo něj, pozoruje, zaznamenává jej svými kresbami. Z lehkovážného holčičího útěku z domova za novými zkušenostmi, za mužem snů, se pomalu začíná stávat noční můra, skutečnost doléhá stále tíživěji … Jen škoda závěru, byla bych čekala jiný … „Opravdoví hrdinové nikdy nezemřou, protože kdyby ano, kdo by dokončil jejich misi?“ (Challenge Tour – duben 2015) (26.04.2015)