Dívka ze stratosféry

Silný snímek s až neskutečnou .a.t.m.o.s.f.é.r.o.u...! Matthias X. Oberg se vyznamenal nejen nápaditým příběhem, ale rovněž nápaditým provedením - na tohle jen tak nezapomenu. A to nejen kvůli mrazivému pocitu, který mě po celou dobu sledování provázel, ale taky kvůli perfektně promyšlenému a perfektně pomotanému příběhu, a charismatické Angele (Tuva Novotny). Mladá dívka se sama vypraví do Tokia, aby se živila jako společnice (resp. aby bojovala o přežití s konkurencí) a celý svůj podivuhodný příběh (a příběh záhadně zmizelé Larissy) si zaznamenává do podoby komiksu. Prostřihy reality, vzpomínek, vyprávění a komiksových obrázků jsou podmanivé, stejně tak i hudba a.... Zkrátka: vyloženě éterická podívaná, na kterou se nezapomíná. (12.01.2010)

Ano, jako ze stratosféry spadlá je ústřední dívka a vůbec celý film. Japonské dobrodružství, kde od začátku něco nehraje, přesto si s tím nelámete hlavu a ochotně přistoupíte na atmosféricky podmanivý poznávací zájezd s ohrožením života v ceně - v nápaditém provedení, doplněný vnitřním komentářem, oživený úžasnými ilustracemi a provázený hypnotizující hudbou, který vám z mentality Japonců prozradí víc, než leckterý jejich film. Ač Chloé Winkel působila víc unyle, než étericky a nezřídka si přímo říkala o zabití, musím uznat, že její postava do odcizeného neuchopitelna zapadala a mírně tušený závěr logicky nemohl dopadnout jinak - v opačném případě by se jednalo o dost zoufalý snímek. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (17.04.2015)

Křehkost a zranitelnost hlavní postavy mě vtáhla a nepustila. Atmosféra filmu byla obdivuhodná, místy překvapivá, místy mrazivá. Navíc pomyslně smekám před každým, kdo umí ztvárnit myšlenky obrázky. Já umím pastelky pouze koupit či ořezat. Závěr snímku mě nepřekvapil, čekala jsem to a kupodivu mi to sedlo. (25.08.2015)

Mohu se podepsat pod komentář uživatel Just.m3. Pro mne byl tento film nečekaným a nevšedním zážitek. Člověk musí opravdu umět, aby dokázal, že atmosféra filmu doslova prýští z obrazovky a to přímo do divákovy duše. Mám ráda filmy, které diváka nepodceňují a režisér na ně nechává působit i to, co vlastně nebylo řečeno. Na svém blogu jsem se zmínila, že bych chtěla vidět po dlouhé době nějaký opravdu dobrý film. Tímto je tato má tužba splněna. (04.03.2010)

Film-komix a komix-film. Již při sledování jsem si říkal, že režisér musí být i scénáristou - obě funkce jsou zde neoddělitelně propleteny. Propojení komixu s filmem je zde organické, výtvarné a má svou hlavu a patu. Napadá mě porovnání s filmem Alois Nebel, u něhož je grafická stylizace v podstatě bezúčelová. (04.11.2014)