Srdcová sedma

K tomuhle filmu jsem se dostal díky poznámce "fantasy". Jak velké bylo moje zklamání, když jsem zjistil, že jeden určitý prvek fantasy tam opravdu je, ale je tak málo důležitý, až tam skoro vůbec být nemusel. Zbytek je jenom prázdná romance, kterých je všude dvanáct do tuctu a která mě rozhodně nemůže čímkoli nadchnout. 35% (17.10.2016)

Do dnešního dne vedla Helen spokojený život s budoucí literární hvězdou Gerrym. Jenže právě dnes dostala výpověď a v náhlém záchvatu scénáristovy tvořivosti začala žít dva paralelní životy. V tom prvním už pochopila, že Gerry pouze parazituje na jejím bankovním kontě a pevně zakotveným penisem v lůně milenky hledá inspiraci pro svou první knihu. Ve druhém životě nejsou Helen tyto informace dopřány a tak proplouvá dál životem po boku cizoložníka. V takové chvíli musí na scénu vyrazit osudový vtipálek James, aby se pokusil přesvědčit obě Helen o tom, že jen s ním mohou být šťastné a spojit se v jednu spokojenou bytost. (21.08.2009)

"Tak co, četl jste ty mé dva scénáře těch romantických komedií" "No, podívejte, četl, četl. Ani jeden ten scénář neutáhne celovečerní film. Ten první končí příliš selankovitě a ten druhý zase moc drsně. Navíc pořád ty stejné motivy... Snad kdybyste to slepil dohromady, napasoval na to "butterfly effect". To by šlo." "Vy jste geniální pane producente. Lidi si popláčou, jak jednou osudový, správný chlapík trpí a jednou udělá životní terno. To se v nich ty pocity budou mísit. Dovolte, abych Vám olízl ruku." +++++ Sliding door skutečně umožňují prodat dvě nepříliš výrazné romantické komedie (dramata?) jako "originální" počin. Pak mezi nimi navzájem stříhají. Aby nám celé dění přišlo osudovější, v obou alternativních liniích se dění přečasto odehrává ve stejný čas na stejném místě, jen s jinak ustavenými vztahy. Zdá se, že lidský život nakonec až tak moc na efekt motýlích křídel netrpí, natož na efekt křídel jezdících dveří. Já jsem se tedy dozvěděl, že pokud mě přítelkyně nachytá s milenkou, prožije poněkud jiný život, než když mě nenachytá. Že maličkost může o tom rozhodnout! Ale možná mají pravdu ženské magazíny, které tvrdí, že náš život ovlivňuje náš účes. Ačkoliv... to je spolu s ránou na čele rozlišovací znamení, které nám tvůrci poskytli - snad abychom nemuseli dávat příliš namáhavě pozor. +++++ Venkoncem jsou Sliding door dva nepříliš zdařilé romantické filmy snažící se získat body navíc tím, že byly spojeny do jednoho celku. Tím, že nabízejí dvě alternativní linie, diváka stejně odtahují od možnosti uvažovat o třetí, čtvrté a páté, stejně jako většina filmů odtahuje od té druhé. Mnoho dialogů postrádá přirozenost, zvláště má-li slovo konverzační humor (chvílemi navzdory tomu vtipný), postavy jsou jednoduchoučké, nezajímavé, mělké a nudné. Snad s výjimkou kamaráda nevěrníka. (28.09.2014)

Tento film sa ako jeden z mnohých zamýšľa nad tým, ako veľmi ľudský život ovplyvňuje náhoda, skladá zábavnú mozaiku a plynule sa prelieva z jednej roviny do druhej, takže pôsobí premyslene a celistvo. Tento zaujímavý námet by sa dal možno ešte lepšie prepracovať, napriek tomu ide o celkom kvalitnú snímku. Gwyneth Paltrow som to herectvo veril, bola dobrou voľbou pre tento film. Cez to všetko hodnotím tento film ako ďalší priemerný romantický snímok. (18.01.2015)

Co mi z tohoto filmu vyplývá? Inu, že se nemá spěchat na vlak. Nikdy! :-) Ono by se možná nabízelo spíše rčení "osudu neujdeš", ale přijde na to. Je osudem člověka způsob prožití života, jsou osudem člověka lidé, se kterými se setká anebo je osudem každého člověka smrt? Na to ať si odpoví každý sám. Srdcové sedmě můžete vyčítat, že je útokem na city, že je průhledná a kdesi cosi. Na mě však zapůsobila. Možná proto, že moc dobře vím, jak velkou roli hraje v životě člověka náhoda, možná proto, že mnoho věcí přenechávám slečně štěstěně, a dost možná i proto, že jsem několik situací uvedených v příběhu zažil sám na vlastní kůži. K hereckým výkonům asi toto; o tom, že Gwyneth Paltrow hraje stejně pěkně, jak pěkně vypadá, se nemusíme příliš dlouho bavit. Tak to zkrátka je. O pobavení by stál spíše John Hannah a jeho sympatické ztvárnění postavy, která mi díkybohu na konci filmu překazila tendence k úvahám, jestli jsme my chlapi opravdu do jednoho takoví grázlové. Oproti tomu, jeho jmenovec John Lynch nejen, že vypadal poněkud šíleně, ale dle mého názoru navíc svou postavu nezahrál tak, jak by ji ve skutečném životě zahrál kdokoli jiný. Nicméně, ani tato skutečnost neměla šanci zkazit hřejivý pocit, který se mnou rozprostřel v momentě, kdy se za Gwyneth a Johnem Hannahem naposledy zavřely dveře výtahu. (26.09.2010)