Studené stopy

ocenenia : MFF Moskva 1963 - nominácia na 1. cenu (25.11.2010)

Zaujímavý komorný príbeh o pocite vine za smrť svojich druhov počas vojny. Samotný príbeh dostal veľmi veľkú stopáž a niektoré postupy zostali v snehovej fujavici. Vizuálne však veľmi pekné. Lepší priemer. Osme hodnotenie a druhá recenzia. (06.11.2022)

Klade spor (studena stopa), drama vystřižené ve vrcholné ibsenovské tradici. Svistot lyžařských holí na zmrzlém sněhu. Dvanáct lyžařů, kteří ve sněhové bouři nepřejeli hory. Kdo je na vině? A kdo si ji dokáže přiznat? Oddmund se po 15 letech (po roce 1944) strávených v Austrálii, vrací tam, kam ho to táhne; do hor, které ho volají. Proč došlo ke dvoudennímu zpoždění? Proč se odpojil od konvoje? Jakou roli zde hraje Tormond a Ragnhilda? Ať je ta jak chce, Oddmund se rozhodl převést 12 utečenců (již jen zjevní duchové) z kolaboračního státu Vidkuna Quislinga na svobodu alespoň nyní, ex post. Podaří se mu to, i když přitom, přes upřímnou snahu Ragnhildy i Tormonda o jeho záchranu, umírá. Zmrzne v pozici pomníku k pamětní desce oněch dvanácti. (31.07.2014)

Podobně jako u Devíti životů od stejného režiséra jde o film, v němž se válka odehrává v pozadí lidských osudů, v tomto případě je ono pozadí navíc minulostí starou 15 let. Minulostí, která však pořád tíží jako vina, přičemž s opětovnou návštěvou míst starých událostí se v mysli a svědomí teprve plně navrací a nelze před ní utéct. Velmi slibný, ač v samotném schématu poměrně tradiční námět evropského poválečného filmu párkrát též mrzne v obklopení studenou krajinou. Zdaleka ne vždy totiž ve mně vyvolal ty správné emoce, přestože zpočátku mě Skouen svým filmem opět přikoval, některé scény v podobě opakovaně se zjevujících 12ti mužů nebo dlouhé cesty na lyžích k osudovému místu jsou fantastické a herecké výkony hlavní mužské dvojice Marstaud + Malland též dost povedené. Místy úspěšně vytvořené napětí ovšem mrzlo ve vyprávění, střídání současnosti s minulými výjevy i nepříliš sympatickou ústřední herečkou. Pokud jde o samotný závěr SPOILER s jednou z postav, která skončí jako zamrzlý živý „sněhulák“, příliš jsem nepochopil, zda mělo jít o bizarní realitu, metaforu nebo i obojí dohromady, jenže ke stylu zbytku filmu mi tento výjev vůbec nesedl a ve chvíli pro nejúdernější vyvrcholení vyvolal spíše podivné rozpaky. [65%] (29.09.2023)