Closet Land

Komorní snímeček, jehož rozpočet (bez honorářů štábu) byste dali dohromady z peněz z letní brigády. Jedna místnost, dva herci, tři animované vsuvky. Rickman si roli O´Briana užil do mrtě a je rozhodně hlavním tahounem filmu. Madeleine Stowe se mi zezačátku zdála trochu dřevěná, což je samozřejmě odůvodněno později a nezbývá než dodat, že kromě toho, že je krásná, opravdu umí... Autorské uchopení tohoto - z mého pohledu úchvatného - tématu mě však z nějakého důvodu nechávalo převážně klidným. Necítil jsem hlouběji ani s jednou postavou, příliš se mi nelíbila vyšponovaná teatrálnost (čišící i ze samotné výslechové místnosti) a z celého filmu jsem si neodnesl nic nového... Každopádně mu možná ještě dám jednu šanci... 60% (05.06.2014)

Intenzivní zážitek. Madeleine Stowe je spisovatelka, v jejíž poslední (ještě nevydané) knížce pro děti "státní bezpečnost" objevila politický podtext, ve skutečnosti se ale psaním snaží vyrovnat s traumatem z dětství (to není spoiler, divákovi to dojde skoro hned). Fyzické a psychické týrání je v tomhle případě o to působivější, že jeho obětí je nervově labilní žena. Alan Rickman je vyšetřovatel, který kdysi býval profesor a dobrý člověk, ale teď si tuhle prácičku vyloženě užívá. Madeleine mlátí, vyhrožuje, hraje si s ní (a jejím traumatem) a apeluje na její rozum. Přitom se jí ale ze svého úhlu pohledu vlastně snaží pomoct tím, že ji nutí k podpisu přiznání. Tenhle bad guy je ovšem neodolatelný, kdykoliv je vůči spisovatelce vyloženě dominantní. Closet Land bohužel nepůsobí příliš filmově, ale tak trochu nevyhnutelně divadelně. "Co vás nutí k téhle práci. Je to snad nějaká psychická porucha?" (02.11.2009)

Tenhle film je myslím docela neznámý, což je škoda, protože se jedná o film kvalitní. Opět jsem ho objevila především kvůli Alanu Rickmanovi, a protože je to snímek, kde po celou dobu uvidíte jen dva herce (jedním z nich je samozřejmě Rickman), Alana si užijete dosytosti. Všem fanouškům tedy vřele doporučuji. Předem jsem tak úplně netušila, co se na mě chystá, takže pro mě film byl příjemným překvapením. Teda vlastně nepříjemným, neboť je to thriller, psychologické drama jak má být. Napětí, emoce, úžasně budovaná klaustrofobní atmosféra, sadistický Rickman, náznaky, nedovětky, nejasnosti, více možností výkladu. No a samozřejmě tam je ta rovina s poselstvím, je to mimo jiné politická alegorie, až si říkáte, že 1984 hadra. A přitom rovina osobní, kdy se hlavní hrdinka vyrovnává s traumatem z dětství, je možná ještě silnější. Nevím, jestli byl Closet Land někdy zpracován na divadle, ale ten film si o to úplně říká. Kdybych byla dramaturg, šla bych do toho hned. (04.04.2012)

'Velmi silná záležitost, kde sice trochu vržou Rickmanova milovaná divadelní prkna, ale na stranu druhou je zase zajímavé sledovat kontrast mezi  právě rickmanovským divadelnictvím a filmově civilním herectvím Madeleine.  Ďábel svádí anděla, i když možná lepším výrazem je przní a neštítí se přitom ničeho, podvádí, mučí, lže, žadoní.  Ale je vůbec možné zkazit čisté nebo napravit zkažené?  Naopak od ostatních se mi tu moc líbilo originální mísení politiky a osobních aspektů, kde je totalitní režim přirovnáván k przniteli dětí, muži a vzdor, odboj proti němu onomu pošpiněnému, týranému, mučenému ale nezlomenému dítěti, ženě. Proč nekřičíme? (22.02.2024)

Pochyby... to vidím pokaždé, když svým známým oznámím, že se budeme dívat na film, který se celý odehrává jen v jedné místnosti a vystupují zde pouze 2 herci. A tak jako se nemění tyto rozpačité chvíle před začátkem... i okamžiky po skončení jsou vždy stejné - naprosté ticho a všichni ještě nějakou dobu ohromeně zírají na obrazovku. Tento film nepotřebuje velkolepou výpravu, aby zapůsobil! Stačí jen vyfouknutí kouře z "první cigarety" a diváka okamžitě zamrazí. Možná chvíli potrvá, než si v hlavě srovnáte, jak to vlastně bylo ... ale co z hlavy určitě jen tak nedostanete, jsou skvělé herecké výkony Madeleine Stowe a Alana Rickmana, které vás nenechají na tento film zapomenout =) (28.11.2007)