Čuk i Gek
Čuk a Gek
Chuk and Gek
Obsahy(1)
Nový sovětský film laureáta Stalinovy ceny režiséra I. Lukinského, natočený podle známé povídky spisovatele Arkadije Gajdara, vypravuje o příhodách dvou malých chlapců Čuka a Geka, kteří se vypraví za svým tátou do tajgy. Je to filmové dílko, které podmaňuje svou poetičností a pravdivým vylíčením dětské povahy. Není zatíženo nudným a obšírným ponaučováním, které spíše děti odpuzuje. Oba malí hrdinové, věcný a rozvážný Čuk a snílek a fantasta Gek, žijí na plátně zajímavým životem. Autorům filmu se podařilo odhalit v tomto filmu všechny jemné odstíny dětské duše. Není zde nic zbytečného, vyumělkovaného. Vše je jasné a prosté i v těch samozřejmých klukovských rozpustilostech. "Čuk a Gek" je veselý, roztomilý film, který s radostí zhlédnou dospělí, a s nadšením přivítají naši nejmladší diváci. (Filmový přehled)
(více)Recenze (19)
Z dětství, kdy jsem tento film povinně shlédl, jsem měla nejasnou vzpomínku, že to bylo ve srovnání s Odvážnou školačkou či Timurem a jeho partou ještě dobré. Ta vzpomínka nelhala, ideologie skoro žádná, k tomu dobrodružný děj v tajze.... Ale nyní po letech jsem jen těžko snášel ty dva hlavní hrdiny, byli prostě tak správně roztomilí a rošťáčtí, že by prošli i v americkém filmu. Herodes, to byl král. ()
Od četby Čuka a Geka (a Odvážné školačky) mě uchránil v poslední vteřině Listopad, ale i tak jsem věděl z nějaké ukázky, že si chlapci kdesi v tajze vařili (myslím, že neúspěšně) jáhlovou kaši. Celý tento film se mi tak proměnil v očekávání tohoto kulinářského okamžiku, na nějž nedošlo stejně jako na cokoliv, co by mě probralo ze sovětské sněhové letargie, která mě zasypala krátce po úvodních titulcích. ()
Ač poměrně známý sovětský film, neměl jsem příležitost jej shlédnout v dobách jeho největší popularity, dostal jsem se k němu až nyní. A zřejmě to byla chyba. Nejspíš je to tím hnusným novým dabingem, který je naprosto amatérský a za jehož vytvoření bych vydavatele DVD nechal pozavírat do gulagu, každopádně ve výsledku na mě film působil strašně strojeně a uměle, bez napětí a příběhu. Dost možná, že původní dabing by tomu dodal lepší a věrohodnější atmosféru. Takhle to na víc jak slabý průměr nebude. Už jen schází, aby kapitalisté nevážící si původních dabingů vytvořili nový dabing k Odvážné školačce a Lovcům mořských hub. I když pochybuji, že tyto filmy se k nám vůbec ještě někdy dostanou, byť s nejamatérštějším dabingem. 40% ()
Nu što. V dalékej Maskve žýl Čuk i Gek i takája máma óčeň charašája. Taváryšč ótěc rabótal daléko i adínoho dňa sam sóbě zagavarýl: Kak éto što, papóšlu tělegráma i pazvů ku sóbě rybjáta i ženštínu. Kak zadůmal tak zarobýl. Nu i o tómto jesť étoj charóšij fílm, katóreho jesť nůžno smatréť v balšójim i velíkym růskym jázyke, patamů što dabíng čéskyj jesť ako góvno razdupáne i špinávoj sabákoj popliváne. Nu jiščó raz, film jesť kvalítnoj i ja gadnatím jégoj 3 i 1/2. Dasvidánija. ()
Poetický, dětský dobrodružný příběh dvou malých chlapců v daleké, tajuplné zasněžené Tajze. Je to již hodně desítek roků, kdy jsem s vykulenýma očima koukal na tááák velké dobrodružství chlapců přibližně ve stejném věku, jako jsem měl tenkrát já. Snad to byl můj první VELKÝ zážitek v tom malém potemnělém kinosále naplněném tou nezapomenutelnou vůní zaprášeného promítacího plátna, rozehřátého projekčního přístroje a dřevěných sedadel. A snad vlastně už tenkrát, jsouc pohlcen tímto dobrodružstvím, ve mě vzklíčilo semínko lásky k filmu. Hltal jsem ten příběh svýma dětskýma očima, prožíval nepředstavitelná dobrodružství svých filmových kamarádů, ... a dodnes jsem na něj nezapomněl. Nyní, o Vánocích 2008, kdy tento komentář píši, po mnoha a mnoha letech od doby svého dětství, vyslyšeli mí blízcí moje mnohaleté tajné přání a nadělili mi po stromečkem tento VELKÝ PŘÍBĚH na stříbrném disku. Vyslyšeli mou touhu zkamarádit se opět se dvěma odvážnými chlapci Čukem a Gekem, bojovat po jejich boku s "divokým" kozlem, pobíhat s nimi tou nekonečnou Tajgou, pozorovat lesní zvěř a brodit se hlubokým sněhem. Díky svým nejbližším tedy po létech opět prožívám dobrodružství, dnes už očima dospělého člověka, a snažím se vybavit tu nezaměnitelnou, navždy ztracenou vůni zašlého promítacího plátna ve stařičkém kinosále, kterou mnozí z vás nepoznali a bohužel zřejmě už ani nepoznají. Kouzlo malých starých kin s dřevěnými sedadly a neopakovatelnou vůní kinosálu se navěky vytratilo spolu s mými dětskými léty ... ()
Reklama