Fah talai jone

Stejne kriklavy jako Citizen Dog, jen v decentnejsich barvach starych kolorovanych fotek. Stejne sileny jako Citizen Dog jen s rozdilem naprosto genialniho prehravani ve stylu nemych filmu, do jejichz ery je cely stylizovan. O poznani mene poeticky ale za to 'krvavejsi' thajsky (!) western, ktery je oproti Citizen Dog snad jeste vice strhujici a rozhodne se oproti CItizen Dog muze hrde hlasit k jasnemu pribehu. (15.08.2006)

Takto by vypadal Limonádový Joe, kdyby nebyl pojat jako komedie, ale jako lehce krvavé romantické drama. Velice barevné, velice patetické, ale to není důvod, proč tomu dávám tři hvězdičky. On ten patos, přehrávání, romantika, stříkající krev a kýčovitá barevnost ve skutečnosti docela slušně funguje, zejména v něčem tak nestandardním, jako je thajský western. Plus zajímavé (maličko nechronologické) zpracování retrospekce a Largo z dvořákovy Novosvětské - které ve filmu několikrát zazní. Jen mi to prostě nesedlo. Není to můj šálek kávy. (11.11.2013)

Uzasne, krasne, vtipne, infantilni a pateticke tak jak to snad Rudovous ma nejradeji. Barvy, barvy a zase barvy+skvela retro hudba (mimo jine, Antonin Dvorak a jeho Novostetska) . Na platne naroubovany divoky zapad mezi thajska ryzova pole s vodnim buvolem na ruzovo-fialovo-smaragdovem pozadi je proste genialni. Doug Badman a Hogo Fogo se nad tvou rozpustilosti a stylem Cerny Tygre, dmou otcovskou pychou. (16.09.2007)

Od Sasanatienga jsem už viděl celkem povedené Citizen Dog, ale Fah talai jone se mi přece jenom líbilo o něco málo víc, byť vtipnější je podle mě Citizen Dog. Každopádně ani tady mě Thajsko - jako skoro ve všech případech - nezklamalo. Všechny ty křiklavé barvy a vůbec celý vizuál dokáží zaujmout a pobavit (sice jsem z toho neměl záchvaty smíchu, ale k pousmání zde je dost scén), stejně jako ten parodický příběh záměrně plný klišé. Místy se to sice táhne, ale jinak tenhle thajský western podle mě dopadl docela dobře. Za mě spokojenost. 4* (02.07.2020)

Slzy Černého tygra je možné hrubě zaškatulkovat jako romantický kvazi-western. film sází především na propracovanou, velmi krajně stylizovanou obrazovou složku, na níž je ze všeho nejvíce patrné neobvyklé barevné ladění (růžové budovy, růžové rty obou hlavních postav, růžové šaty, růžová krev nebo růže samotné skoro v každém záběru), nebezpečně blízké křiklavým paskvilům. dále upoutají volby velikostí záběrů a pečlivé rozzáběrování vrcholných momentů (u westernů především přestřelky, líbající a milostné scény v romantickém žánru) podle šablon klasických filmů. je dbáno na promyšlenou práci s kompozicí záběrů a také s mizanscénou, jak je obvyklé u nejlepších z opravdových westernů. všechno to úsilí ale ústí ve víceméně zajímavé, ale spíše jen prvoplánové efekty. příběh opatrně variuje ta nejzažitější schémata a vyprávění je tradičně nejsdílnější především v okamžicích vysvětlujících retrospektiv. ke všeobecnému záměru nadsazovat užití tradičně dominantních výrazových prostředků se přidávají i herecká ztvárnění; v případě jedněch postav expresivnější, u jiných naopak stoičtější, využívající neměnných a nesnadno čitelných výrazů tváře. s malou trochou nadsázky by se dalo říct, že snímek je vědomou poctou čemusi, co je na klasických westernech i romantických melodramatech dobré, i čemusi jinému, co není, aniž by byly znát ambice umělecky překonat vyvolené vzory. zcela nepokrytá hyperbolizace (krom již zmíněného například při gradaci přestřelek a heroizaci hlavního hrdiny) může znamenat nezdolnou překážku pro každého nepřizpůsobivého diváka, neochotného přistoupit na tuto očividně úmyslně přehnanou polohu filmu a kochat se manýristickou hrou s žánrovými konvencemi a nostalgickou retro stylizací. (13.09.2012)