Pouta války

Překvapivý válečný nářez, který zaujme výpravnými bitevními scénami i drsným příběhem dvou bratrů, z nichž scénář nedělá bůhvíjaké hrdiny a terminátorské nabušence, ale celých 140 minut je ukazuje především jako obyčejné lidi. Celé mi to připadlo jako kříženec Vojína Ryana, Olověné vesty, Čety a Dopisů z Iwo Jimy (které jsou ještě lepší), ale pocit, že bych sledoval snímek vykrádající své slavnější bratříčky, jsem neměl. (11.02.2011)

Co se patosu týče, Pouta války si nijak s Ryanem a další plakátovou produkcí made in USA nezadá, všechny ty strojené věty, naivní zpomalované retrospektivy... přesto je tu zásadní rozdíl. Patos nesměřuje k propagaci vlajky, ale k vykreslení vztahu dvou bratrů, jejichž vztah brutálním způsobem poznamená válka. Takřka sadomasochisticky zapletená epopej možná občas oplývá až zbytečným množstvím pastelových barev a křiklavostí emocí, ale to ve své podstatě není nijak na závadu. Nejde tu o ideologii, ale o čiré humanistické poselství o síle lásky a ceně obětování. Jednotlivé strany korejského konfliktu vypadají v Kangově filmu stejně šeredně, propagandisticky tupě a tmářsky. Velký svět prostě vytváří obludnou kulisu malému lidskému příběhu, který je velmi sympaticky opentlen adrenalinovými bojovými sekvencemi. Ruční kamera, křečovité škuby, zmatek boje muž proti muži a občas okaté CGI doplňky. Ber jak ber, pohltil mě jak příběh lidský, tak válečný, sice bych v obou rovinách uvítal trochu míň vypočítavosti a efektu, nicméně Pouta války narozdíl od amerických melodramat představují velmi povedený obraz války a člověka. (20.04.2007)

Proč ti asiati tolik přehrávají?! Úplně mi to rvalo srdce, když umíral někdo blízký a potoky slz se linuly ze všech stran. Když se tak ale dělo asi podesáté, mé pocity už byly někde jinde. Někde na konci filmu, který byl stále v nedohlednu. Ono těch 148 minut je docela slušná dávka, navíc, když se toho na bojišti nic moc nemění. Nemění se hlavní hrdinové, kteří se umí vyhýbat kulkám. Všechny tyto dejavú aspekty často vyvrocholily v to, že jsem se místy nudil. 58% (19.06.2011)

Výborná vojnová dráma. Sú tu síce miesta, ktoré prekypujú silným pátosom a miestami sa tu po emotívnej stránke dosť tlačí na pílu, čo má v konečnom dôsledku skôr opačný efekt, našťastie tu toho však nie je mnoho. Príbeh si vás okamžite získa a zoberie si vašu pozornosť po celú dobu. Nielen svojou pútavosťou a slušnými vojnovými scénami, ale aj pekne spracovanými krutými reáliami vojny a v osobnej rovine aj svojou tragickosťou. Tiež sa mi páčilo ako sa po dramatickej stránke menil a vyvíjal vzťah oboch bratov, pričom nič z toho mi neprišlo ako niečo umelo vymyslené s primárnym cieľom vyvolať čo najväčší efekt, skôr naopak, prišlo mi to logické a reálne. Ja som spokojný, vrelo odporúčam. 80/100 (04.03.2015)

Ne tedy, jsem zlamán. Kde to vzalo těch 85 % ? Neříkám, že Pouta války nejsou dobrým čistokrevným válečným snímkem, ale tyhle plné palby hvězd... Námět o dvou bratrech jdoucích do války přičemž ten starší dohlíží na mladšího a snaží se ho z bojů dostat není nijak originální. Vzpomeňme http://www.csfd.cz/film/13350-legenda-o-vasni/... , http://www.csfd.cz/film/8652-zachrante-vojina-ryana/. O tom, že Jižní Korea celkem s přehledem zvládá točit válečné filmy jsem se přesvědčil už u tohoto mladšího snímku. http://www.csfd.cz/film/278454-pohwa-sogeuro/. , Jenže on takový granátem pěkně zasažený jeep, který ve vzduchu metá kotrmelce či věrohodně ustřelená hlava či ruka x20 při zásahu zákopu plného vojáků dělostřeleckou palbou ještě nezaručuje kvalitní válečný film. Co se týče většiny bojů, nemám Poutům co vytknout. Sem tam to ,,tancování"" vojáků zasažených palbou těžkých kulometů působilo skoro až směšně, ale budiž. Výbuchy granátů v zákopech, boje muže proti muži i boje v Pekingu či noční přepad stály za to. Tady opravdu když Sherman trefil dům, půlka se jej zbořila a mezi sutinami se kutáleli vojáci.... Proti nedávno viděnému Mostu, kde po zásahu Shermanu do domu ze stavby odlétly jakésy kartonové desky byla Pouta o několik levelů dál. Nasazená technika bez chyb, včetně zbraní i uniforem. Škoda jen, že na těch B29 a hlavně na zákopy útočících Corsairech nemákli grafici víc.... Tím ale končím s klady. Zbytek filmu si nese klasické syndromy asijských produkcí. Dojemné scény jsou točeny tak moc dojemně, že pro západního diváka působí trapně a nevěrohodně. Většinou jsou provázeny flasbacky se zpomaleným přehráním nějakého klíčového momentu převážně ze začátku snímků, kdy hrdina byl šťasný a na které si většinou při umírání vzpomíná. To vše je křečovitě doprovázeno mohutným smyčcovým orchestrem a přehráváním herců... To je další problém. Někteří z herců hráli a u tohoto typu snímků hrají opravdu afektovaně, dělají výrazná gesta grimasy což místo vážného tónu působí směšně a amatérsky. Těch papetických řečí tam také bylo na můj vkus až až. Asijskému divákovi (asi obzvlášť z dodnes rozdělené Korei) možná má snímek co říci, Jihokorejcům jistě zabrnká na patriotickou hrdostní strunu a dědečkové co bránili zem před rudým morem možná i zaslzí. Já jsem ale opravdu čekal víc. Škoda. * * * (09.01.2013)