Taegeugki hwinalrimyeo
Putá vojny
Taegukgi: The Brotherhood of War
Brotherhood
Režie:
Je-gyu KangKamera:
Kyeong-pyo HongHudba:
Dong-joon LeeHrají:
Dong-gun Jang, Bin Won, Eun-joo Lee, Hyeong-jin Kong, Min-ho Jang, Jae-hyeong Jeon, Kil-kang Ahn, Yoon-hee Jo, Yoon-min Jeong, Taek-ha Hwang, Dong-bin Park (více)Obsahy(1)
Skupina archeologů najde kostru, která je identifikována jako ostatky Lee Jin-seoka. Potíž je ovšem v tom, že Lin Jin-seok nezemřel, nýbrž se ve zdraví dožil požehnaného věku. Zato jeho bratr, Jin-tae, zmizel v korejské válce. Vracíme se do minulosti, píše se rok 1950. V době vypuknutí války oba bratři narukují a jsou odveleni na frontu. Jin-tae uzavře se svými nadřízenými dohodu -- pokud vykoná dostatečný počet hrdiských činů, pošlou jeho mladšího bratra dříve domů. Starší bratr se tedy účastní všech misí, zatímco svého sourozence div neudusí návalem bratrské lásky a péče. Potom ale Jin-tae padne do nepřátelského zajetí... (Film+)
(více)Videa (1)
Recenze (403)
Ne tedy, jsem zlamán. Kde to vzalo těch 85 % ? Neříkám, že Pouta války nejsou dobrým čistokrevným válečným snímkem, ale tyhle plné palby hvězd... Námět o dvou bratrech jdoucích do války přičemž ten starší dohlíží na mladšího a snaží se ho z bojů dostat není nijak originální. Vzpomeňme http://www.csfd.cz/film/13350-legenda-o-vasni/... , http://www.csfd.cz/film/8652-zachrante-vojina-ryana/. O tom, že Jižní Korea celkem s přehledem zvládá točit válečné filmy jsem se přesvědčil už u tohoto mladšího snímku. http://www.csfd.cz/film/278454-pohwa-sogeuro/. , Jenže on takový granátem pěkně zasažený jeep, který ve vzduchu metá kotrmelce či věrohodně ustřelená hlava či ruka x20 při zásahu zákopu plného vojáků dělostřeleckou palbou ještě nezaručuje kvalitní válečný film. Co se týče většiny bojů, nemám Poutům co vytknout. Sem tam to ,,tancování"" vojáků zasažených palbou těžkých kulometů působilo skoro až směšně, ale budiž. Výbuchy granátů v zákopech, boje muže proti muži i boje v Pekingu či noční přepad stály za to. Tady opravdu když Sherman trefil dům, půlka se jej zbořila a mezi sutinami se kutáleli vojáci.... Proti nedávno viděnému Mostu, kde po zásahu Shermanu do domu ze stavby odlétly jakésy kartonové desky byla Pouta o několik levelů dál. Nasazená technika bez chyb, včetně zbraní i uniforem. Škoda jen, že na těch B29 a hlavně na zákopy útočících Corsairech nemákli grafici víc.... Tím ale končím s klady. Zbytek filmu si nese klasické syndromy asijských produkcí. Dojemné scény jsou točeny tak moc dojemně, že pro západního diváka působí trapně a nevěrohodně. Většinou jsou provázeny flasbacky se zpomaleným přehráním nějakého klíčového momentu převážně ze začátku snímků, kdy hrdina byl šťasný a na které si většinou při umírání vzpomíná. To vše je křečovitě doprovázeno mohutným smyčcovým orchestrem a přehráváním herců... To je další problém. Někteří z herců hráli a u tohoto typu snímků hrají opravdu afektovaně, dělají výrazná gesta grimasy což místo vážného tónu působí směšně a amatérsky. Těch papetických řečí tam také bylo na můj vkus až až. Asijskému divákovi (asi obzvlášť z dodnes rozdělené Korei) možná má snímek co říci, Jihokorejcům jistě zabrnká na patriotickou hrdostní strunu a dědečkové co bránili zem před rudým morem možná i zaslzí. Já jsem ale opravdu čekal víc. Škoda. * * * ()
Překvapivý válečný nářez, který zaujme výpravnými bitevními scénami i drsným příběhem dvou bratrů, z nichž scénář nedělá bůhvíjaké hrdiny a terminátorské nabušence, ale celých 140 minut je ukazuje především jako obyčejné lidi. Celé mi to připadlo jako kříženec Vojína Ryana, Olověné vesty, Čety a Dopisů z Iwo Jimy (které jsou ještě lepší), ale pocit, že bych sledoval snímek vykrádající své slavnější bratříčky, jsem neměl. ()
Korejské válečné drama, který vyrazí protézy i fanouškům stomilionových hollywoodských blockbusterů. Honosný rozpočet si podává ruku s korejskou pečlivostí a příběhem dvou bratrů, kteří v dešti šrapnelů hledají ztracenou důstojnost a tuží rodinná pouta. Věčná škoda závěrečného zvratu, který scenáristovi ukradl pár milionů neuronů. A nám asi taky. Nebýt toho, byla by Pouta války naprosto bezchybnou ukázkou toho, čeho by ti asijští ďáblové byli schopní, kdyby protáčeli dolary jako Sam Raimi. Patos, akce a válečná brutalita v poměru, který nechcete zažít, ale rádi se na něj mrknete z bezpečí obýváku. (90%) ()
Jeden z nejlepších válečných filmů co jsem viděl a neustálý srovnávání se Spielbegovým Vojínem Ryanem si to naprosto zaslouží, spíš Spielberg by mohl být šťastný, ale řikat že Pouta války jsou jenom kopii je naprostá blbost, je sice pravda že oba dva filmy se zábívají vojenskou tématikou a oba jsou natočený úžasně realisticky, i když si myslim že Pouta války ještě o něco víc, ale jinak jsou to dějově naprosto odlišný filmy. Pouta války jsou o bratrským vztahu, který se po dobu války mění až v nenávist a Vojín Ryan je o hledání vojáka, kterému zemřeli bratři a tak ho chtějí poslat domu, takže nevim co je na tom tak stejný, ale jinak se tyhle dva filmy srovnávat dají. A teď když jsem tenhle film viděl, tak se mi Vojín Ryan zdál o moc horší. A to jak dějově tak i co se týče bitev, ty maj Pouta opravdu vychytaný a někdy ještě krutější než vylodění v Normandii a co je na tom nejlepší je, že takových bitev je tady hned několik. Korejci tady z těch bitev dělaj opravdový jatka a všechno to je ještě podpořený dokonalou kamerou, úžasnou hudbou a bezchybnými hereckými výkony. Jen tak dál, takovýhle filmy já můžu ()
Galerie (39)
Zajímavosti (6)
- Spojené státy americké vyslaly na korejský poloostrov 302 tisíc vojáků, kteří spolu s menšími jednotkami dalších dvaceti států pomohli jihokorejským jednotkám. (Duoscop)
- Na začátku filmu je v protestním průvodu proti korejské válce vidět cedule s anglickým nápisem „Give arms to us fight million youths“. (Duoscop)
- Boje skončily 27. července 1953, kdy byla podepsána dohoda o příměří, která obnovila hranici kolem 38. rovnoběžky a vytvořila Korejské demilitarizované pásmo. Sovětský svaz před konfliktem a po celou dobu války výrazně materiálně podporoval armádu Severní Koreje a čínských dobrovolníků. (Duoscop)
Pri viacerých žánroch si nie som istý ich najlepším predstaviteľom, ale vojnový to má ľahké, Putá vojny sú tým najlepším, čo v tomto žánri vôbec vzniklo. Je síce pravda, že sa rozhodne nejedná o nejakú osobitú revolučnú záležitosť, ale film ide hlavne v stopách Spielbergovho Ryana, lenže na rozdiel od neho je perfektný po všetkých stránkach, nie len tej technickej a bojovej. Základom je príbeh a ten sa tu teda nesmierne vydaril, konečne vojnový film, ktorý sa síce väčšinu času odohráva na bojisku, ale aj tak je v popredí rodina, o ktorú sa vojak bojí a urobí všetko preto, aby ju ochránil, v tomto prípade svojho mladšieho brata. Krátka úvodná fáza ideálne zoznámi s pár dôležitými postavami a vzťahmi medzi nimi, takže obaja bratia si ma získali a následne sa už dej presunie na bojisko. Práve kvôli tomuto rodinnému motívu, keďže tentoraz už nejde len o nejakého vojaka, ktorý plní misiu a obáva sa len o svoj život, ale zároveň sa ešte viac bojí o svojho súrodenca a navyše ešte musí mať strach aj o svoju rodinu doma, ktorá zostala bez mužskej pomoci to má veľmi silný náboj. A ten ešte trochu zvýrazní úplný úvod a záver zo súčasnosti, to sa skutočne vydarilo. No rozhodne nezostalo len pri tom, predsa len je to stále plnohodnotný, priam ukážkový vojnový film, ktorý si aj napriek dĺžke udržuje výbornú dynamiku, väčšinu času sa odohráva na bojisku, kde jedna skvelá situácia strieda druhú a ak sa náhodou presunie mimo neho, ponúkne iný silný dejový prvok, ako napríklad popravy civilistov. Jedine musím trochu vytknúť niektoré spoločné scény bratov, ktoré sa časom obmedzia hlavne na dialógy s tou istou témou, kedy jeden bude neustále riskovať život, aby svojho brata držal od nebezpečia, čo sa zase jemu nepáči, ale to je skôr len zanedbateľný detail, ich premena je zobrazená veľmi dobre a film to využíva. Film sa môže oprieť aj o postavy, hlavné duo už asi ani nemohlo byť lepšie, Jang Dong-Gun aj Won Bin ma veľmi bavili, obaja svoje postavy zvládli veľmi dobre a obával som sa o nich. Doma na nich čaká moja obľúbená Lee Eun-Ju a k tomu plno zaujímavých vedľajších alebo epizódnych postáv, dokonca sa tu objaví aj Choi Min-Sik ako severokórejský dôstojník. Akcie je tu plno a je vynikajúca. Tu sa ani raz nestane, že by film dlhší čas neponúkol nejakú akciu, prichádza približne v pravidelných intervaloch a síce nie je až tak rozmanitá a ani neponúkne veľký výber bojovej techniky, väčšinou sa obmedzuje len na strety medzi vojakmi, ale aj tak sú všetky bojové sekvencie perfektne natočené, dostatočne surové a drsné, aby vojna vyzerala ako peklo a s množstvom výrazných momentov. Hlavný hrdina je síce takmer regulérny akčný hrdina, keďže toho sám zvládne až príliš moc, čo inak vo vojnovom žánri moc nemusím, ale tu to má predsa len svoje opodstatnenie a aj všetky tie jeho akcie som si užíval. Tu sa aj ťažko vyberá to najlepšie, najviac vyniká asi akcia v meste, ktorá ponúkne odlišné prostredie, ale všetky bojové scény sú skvelé. A režijne tu nemám absolútne čo vytknúť, perfektný vizuál, skvelá vojnová atmosféra, fungujú aj emócie, Kang Je-Gyu to odviedol prvotriednu prácu. A nesklame ani hudba. Takže tu môžem vytknúť skutočne len zanedbateľné detaily, Putá vojny sú bezkonkurenčne najlepší vojnový film, aký som vôbec videl. 90% () (méně) (více)