Všichni do jednoho

Upřímě mám dost problém tenhle film hodnotit, na jednu stranu na takový nezávislí kousek je to skvost. Ale kdybych to měl brát seriózněji tak největší výtka půjde k hercům, takový dřeva jsem naposled viděl v Někdo tam dole mě má rád. Hlavně mě děsně štval ten "Otec" to byl takovej kretén že jsem mu přál smrt(či prohru) od začátku, to jeho "vidí nás kamery" mě fakt děsně štvaly. Naneštěstí je film dobře vymyšlený a poměrně chytlavý. Jen by si mohly ještě s koncem pohrát. Přišel mi silně nedotažený. Takže film se nedá přímo doporučit, ale na zabití nedělního odpoledne postači bohatě. (20.07.2010)

Tak jsem včera večer ztrávil 106 minut u Všech za jednoho. Náhodný kontakt s informací o nějaké reality-show ani pohled na zapnutý TV pořad už po včerejšku nebudou jako dřív. ...a to říkám jako někdo, kdo nemá televizi, většina reality-show se mu dlouhodobě hnusí a kdo žánrové téma Všech do jednoho ani schéma horroru se skupinou lidí v uzavřeném prostoru z dnešního pohledu nepovažuje za objevné... JENŽE! Ten film mě od první chvíle do konce přikoval tak silným napětím, vtáhl do nepřímé interakce s postavami a zároveň znepokojivě strhl tím, co jsem sledoval a co se na obrazovce dělo, jak už dávno žádný (z novějších titulů asi naposledy loni v létě H0us3). Zaplaťpánbůh, že jde pouze o hraný film, aneb prožitek mi skrze formu vyzněl autenticky. Neměl jsem tudíž problém v rámci hraného filmu uvěřit, jakobych podobnou soutěž zrovna sledoval a ke konci jsem se již cítil lehce otřesen u sledování filmové či televizní klasiky, jaká svého diváka dokáže i po letech od svého vzniku zasáhnout a poznamenat. Mně samotnému film připomněl to nejlepší od osmdesátkové Věry Chytilové (hlavně žánrově spřízněnou Vlčí boudu, ale i vypjatý existenciální konflikt v Kopytem sem, kopytem tam). Vize své doby se v současnosti teprve stává pořád mrazivější, mj. zjištěním, jak jsme k dosažení stupně výzev a zábavy podobného kalibru coby lidstvo (žel) stále blíže. Navíc režisér a scenárista Karel Žalud dokáže brilantně pracovat se zkratkami v čase, kdy do 106 minut zhušťuje dění během jednoho měsíce, s časovými odstupy, které nejsou explicitně uvedené, ale díky indicím v dialozích je v správnou chvíli pocítíme. Zároveň tak činí s detailním rozehráním mnoha situací skupinky lidí uzavřené v podzemním sklepě, včetně velmi slušné psychologie postav. Nečekaně v rámci žánru dojde i na vyrovnávání se s komunistickou minulostí 50. let, což je další prvek, díky čemuž bych se nebál ve Všech do jednoho vidět přímo mnohavrstvý snímek. Občas sice může v divákovi vyvstat otázka, na jakou nedostane odpověď, příp. si povšimne prvku, na jehož vypointování čeká, ale to nepřijde (např. v čase, kdy se řeší různě absurdní způsoby umožňující spojení s lidmi venku, kvůli čemuž se všichni svléknou, ale nikdo si na nahatém Pítrovi na krku nepovšimne nesundaného řetízku...?), nicméně v rámci jinak dostatečně propracovaného filmu mi pár znepokojivě nedořčených detailů nevadí a „neherecké“ výkony neznámých tváří mi k atmosféře úplně sedly. [90%] (05.04.2024)

Hororem bych to nenazval, spíše takovou hříčkou. Film dnes asi lehce zapadne jako neoriginální. Divák je hlavně díky TV dnes výrazněji dál, už ho jen tak něco nepřekvapí. Reality show běží na každém TV kanálu alespoň dvě a nikoho už podle mne nevzrušují. Na jednom programu reinkarnované zombie celebrity z osmdesátých let vaří špagety s kečupem a jen kvůli natáčení nadrtili italštinu aby to vypadalo extra, na druhém kanálu ty samé celebrity tančí, na třetím se zoufalci před národem internacionálně ztrapňují se svou touhou být superstar a na dalším si nebojácní amíci dokazují, že nemají strach a klidně snědí syrovou dělohu bachyně, ovšem hned po tom co vyndají hlavu z kýblu švábů.... Všichni do jednoho jsem viděl poprvé v době kdy tuším v TV běželi pouze Vyvolení... (Copatý Vladko, Honza Zvěřina z Václaváku a další pacienti). Proto mne tento film celkem zaujal. Ukazoval další tvář reality show. Tvář drsnější, nabízející mnohem více otázek. Některém momenty byly opravdu dobré a atmosféra místy dobře houstla. V souhrnu je to na slušné 3 masové konzery. * * * (17.11.2012)

... Vezmeme šest hermelínů a nastrkáme je do jedný sklenice ... Filmů s podobným (či obdobným) tématem je mraky. Popravdě jsem ale netušil, že na tohle téma vzniklo i něco v českých končinách. Za mě je to ale pokus hodně nepovedenej. Film se neskutečně vlekl a ve finále mi přišlo, že měl tenhle snímek minimálně jednou tak delší stopáž než ve skutečnosti měl. Velkej podíl na tom měla otřesná kamera, na nervy lezoucí dialogy a doslova trapný herecký výkony. Nebylo s kým sympatizovat, protože všechny postavy se mi hnusily. Jedinej komu jsem přál aby to přežil byl ten pes. Navíc je film naprosto bez atmosféry a více méně i bez napětí. Dokoukal jsem to jen ze zvědavosti jak to dopadne a co z toho vlastně vyleze. Člověk by čekal, že aspoň ke konci bude film gradovat ale nestalo se tak. Navíc Žalud dokázal scénáristickou impotenci když snímek ukončil tak jak ho ukončil. Za sebe můžu říct, že to bylo zbytečnejch a promarněnejch 106 minut. Slabý 2 hvězdy. (24.01.2022)

Ironie ve všech směrech a na českou hlavu určitě supr myšlenka, jen to zpracování trošičku tápe. Já jsem se tak v půlce filmu začal neskutečně nudit, a čekal jsem na to, až se objeví závěr, a začne ten pravý masakr, což se skutečně povedlo a opět to mělo onu šťávu. Nejlepší na tom všem je, že s tou ironií to má v sobě také kus pravdy a proto by se tohle mělo vidět. Snaží se názorově odpovědět na otázku je Reality-show skutečně nebezpečná, ale myslím si, že po tomhle si každý udělá na věc názor svůj. Mně se hlavně líbí ta myšlenka a fakt, že se do toho autoři pustili i přesto, že ne každý s tím vším bude souhlasit, přičemž vidět by se to mělo. Doufám, že takových filmů bude více. (03.05.2009)