Modrý ptáček
Bluebird
Režie:
Mijke de JongScénář:
Helena van der MeulenKamera:
Goert GiltayHrají:
Elske Rotteveel, Kees Scholten, Elsie de Brauw, Jaap Spijkers, Bright O'Richards, Bente de Vries, Floris Heyne, Carmen Otten, Sharai Voet, Samir Veen (více)Obsahy(1)
Hlavní představitelkou televizního snímku, který získal Skleněného medvěda na Berlinale a další ocenění na mezinárodních filmových festivalech (Montreal, Toronto), je dvanáctiletá Merel. Všestranně talentovaná dívka se dobře učí, baví ji číst Dahla i Tolstého, hezky zpívá, je šikovná na sport, a navíc se dokáže láskyplně postarat o svého tělesně postiženého bratříčka Kaspera, který je upoután na invalidní vozík. Bez zřejmé příčiny se však snad až příliš ctižádostivá Merel stane terčem systematické šikany ze strany spolužáků z prestižní školy, kteří ji napadají verbálně i fyzicky. S přibývajícími útoky se osamělá dívka začne vůči svému okolí zatvrzovat… Emotivní drama, které empaticky vykresluje zmatené citové pochody zranitelné dívky, bloudící kdesi mezi dětstvím a dospělostí, zaujme ojediněle autentickým výkonem herecké debutantky Elske Rotteveelové. [43. MFFKV 2008] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Velmi působivě natočený snímek o bohužel stále aktuálním tématu šikany. Hlavní představitelka nemusí otevřít ústa abychom věděli, co se jí zrovna honí hlavou - to je naprosto skvělé. Drobným zklamáním je ovšem závěrečné klišé, poselství (SPOILER!) - pokud se autor domnívá, že se šikana vyřeší nahlášením činů vedení školy, je to sice milé, ale naivní. Na druhou stranu, ne každý příběh musí být veden do extrému. Zakončení sice naivní, ale elegantní. Nic mu nechybí. ()
"Mně to přišlo jako žert.." Ne, tady se skutečně nejedná o žádné píárko ODS..;) Modrý pták je v uvozovkách jen velmi slušný holandský rodinný film zkoumající motiv dětské šikany, která tedy mimochodem platí za chvályhodně logické zásadní téma dětských bijáků napříč Evropou.. Velmi citlivé, jakkoli zoufale konvenční, drama s herecky úchvatnou mladičkou Elske Rotteveel.. ()
70 % | Hezký film se slušným hereckým výkonem hlavní postavy, realisticky působící, oproštěný obvyklých klišé podobně zaměřených filmů, nesnažící se tlačit na emoce a city za každou cenu a v přehnané míře. Na druhou stranu je film celkově relativně monotónní, dramatické momenty mohly působit silněji a neuškodily by přece jen trošku emotivnější okamžiky, které by se diváka více dotkly. ()
43. MFF KV .. Scénář: Helena van der Meulen .. Snad Slunce prohřeje tvé chladné srdce. __ Neskutečně civilní, smutný, patetický, krutý film s výtečnou hereckou představitelkou, která zvládá excelentně roli uzavřené dívky s výrazným neverbálním projevem. Příběh protkaný školní šikanou a strastmi dospívání staví jedenáctiletou dívku před svět, do kterého se snaží zapadnout. Univerzální schéma, přesto působivě podané, byť se s tím nejspíš každý neztotožní. ()
Merel se skvěle učí, ráda čte, s radostí se stará o postiženého mladšího bratříčka, jezdí na skejtu, věnuje se skokům do vody, zpívá ve sboru a vyniká i v tělocviku... i vzhledem k takto širokému záběru by měla být spíš třídní hvězdou, ne terčem posměchu a šikany. Možná je to proto, že vypadá o několik tříd mladší než spolužáci, těžko říct, děti jsou nevyzpytatelné. Film se skládá z kratších scén, v nichž Merel převážně buď tráví čas se svým milovaným bratrem Casperem (který mimochodem rovněž předvádí vynikající výkon, a navíc udivuje soběstačností), nebo je ve škole / jede do ní. Tyto scény se trochu schematicky opakují, ale záběr je téměř pořád na 13letou hlavní hrdinku – musela to uhrát de facto sama, všechna čest. Moc hezky natočeno. I v tom největším zoufalství se děje něco pěkného. A povedená je i pasáž, kdy jí černoch z vlaku zpívá "Blackbird" od Beatles. Merel (k bratříčkovi): "Rozumíš tomu? Já taky ne. Ale ty věty jsou tak krásný..." ()
Reklama