Moje matka

Severské dějiny u nás nejsou moc známé. A to ani záchranná akce pro děti podobná té Nicholase Wintona. Možná by se mělo místo točení dokumentů o ní zkusit natočit něco podobného, protože se mě tento způsob zpopularizování líbil. Nechci tím říct, že se by o Wintonově akci nevědělo, ale bylo by zajímavé podívat se na tu látku zpracovanou podobně jako tady, očima dítěte. Každopádně já o této akci do vidění tohoto filmu nevěděl.Takže, jen víc takových snímku zpracovávajících témata, kterých se tolik neví. (04.08.2016)

Velice dobře zpracované drama, které se drží základních prvků tvorby, aby divák na konci jen otevřel hubu a nezmohl se klasicky vůbec, na nic! A to přes to, že víte, jak to dopadne a co je záměrem. Dostatečně dlouho je věnován prostor psychologii postav, film má ze začátku spíše pomalejší ráz a nechá diváka vžít se do děje tak, aby vám to pak přišlo všechno o to víc líto. Myslím, že tohle je druh snímku, kde slzavé údolí nemine většinu z nás. Hloubku celého počinu pak doplňují výborné rádoby současné scény, které pomáhají ještě více upevnit fakt, že ztratit pocit jistoty a vlastní matku nemusí být zas tak náročné, i přes lásku, která je zjevná. Zasazení příběhu do válečné doby, poutavé prostředí, které svou čistotou a jednoduchostí doplňuje zdatně celý děj, a samotné herecké výkony z toho pak pro mě činí jeden z dalších klenotů mezi dramatickou tvorbou severských filmařů. (22.02.2016)

Dokonalý příklad toho, když se velmi poutavého příběhu chopí scénárista, který ho nedokáže v plné hloubce přenést na plátno. Černobílý úvod byl zbytečně dlouhý, řada věcí by šla objasnit místo minutových scén jen náznakem a zbytečným zdůrazňováním některých faktů je film i naprosto zbytečně předvídatelný. Zkrátka a dobře, veškerý děj ve mně žádné emoce nevydoloval, což je při podobně podmanivé kameře, krásné hudbě a výborným hereckým výkonům velmi škoda. (19.08.2010)

Patrně jen válka píše příběhy, které by se za normálního běhu života těžko přihodily... mezi nimi má své místo i tahle dvoumatková záležitost, ze které si malý Eera odnáší celoživotní dilema - která z nich byla ta pravá? Ačkoli se bez krabice s kapesníky dá jen těžko obejít, plnohodnotnému ponoru brání nešikovná skladba časových přeskoků, která nechává emoce vyprchat dřív, než mohou plně zasáhnout. (18.05.2015)

Vzťah matky so synom patrí medzi najkrajšie a najintenzívnejšie pocity, aký si len vieme predstaviť. Zároveň však, v závislosti od jednotlivých pováh a okolia, je často tento vzťah aj veľmi krehký a citlivý. Niečo také ako vojna dokáže v duši malého chlapca urobiť riadny chaos a matku zase zneistiť a priviesť do úzkych. O tomto všetkom pekne pojednáva aj tento film, kde celkový dojem je navyše ozdobený celkom vizuálne netypickým, opačným farebným prevedením minulosti (farebné) a prítomnosti (čiernobiele). Škoda, že charaktery jednotlivých aktérov (až na nevlastnú matku) neboli rozvinuté a rozobraté do väčšej hĺbky, hlavne u matky išlo o povrchné rozpitvanie problému. Tiež to chcelo viac osobných súvislostí v kontexte udalostí vojnového prostredia a celkovej neutešenej situácie. Niektoré scénky si žiadali aj vyššiu emotívnu hladinu. 70/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (16.04.2015)