Putování tučňáků

Hodně se tu kritizuje to, že jsou tučňáci ,,nadabovaní"- Prý je to infantilní a tak dále. Nevím. Když jsem byl na Putování v kině, byl jsem tam (kromě rodičů) jediná osoba nad deset let. A ty malé děti by ,,pouhý" obraz doplněný hudbou asi nebavil. Navíc ty komentáře nejsou tak infantilní, jak jsem čekal (tentokrát žádné ,,Ahoj děti, já jsem malý tučňáček a tohle je moje maminka!") a místy je to i docela vtipné, např. když dospělí tučňáci odcházejí shánět potravu a malý tučňáček přemítá: ,,Moji rodiče mají dvě strany. Když jsou černí, tak je to špatné. Mají hlad a odcházejí pryč. Když jsou ale bílí, je to dobré. Vracejí se." K nádherným záběrům přírody se přidá nádherná hudba a pár scén, které doslova rvou srdce (umrznutí mláďat, tuleni...) a vznikne nejlepší dokument o přírodě od Mikrokosmu... (14.02.2007)

Z formy tohoto dokumentu trochu čiší snaha hrát na city s pomocí podivných, téměř pohádkově výpravných komentářů, které se mi místy nelíbily a přišlo mi, že paradoxně srážely "velikost" a neuvěřitelnost celého toho reálného příběhu tučňáků - strastiplné a těžké putování za rozmnožováním, které každým rokem podstupují na Jižním pólu. Mnohem raději bych byla, kdyby komentáře byly klasicky dokumentární. Není přece třeba diváka dojímat slovy, když to, co se odehrává, je samo o sobě dojemné. Když ale odhlédnu od doprovodného slova, které bylo zkrátka trochu nešťastně koncipované, musím uznat, že se jedná o výborný a velmi cenný dokument. Jen ta představa, jak muselo být náročně tohle všechno zaznamenat... Navíc, co si budeme povídat, tučňáci jsou sami o sobě úžasná a roztomilá zvířata. A když jsem viděla, čím si skrze svůj zvířecí instinkt každým rokem procházejí, musím říct, že k nim najednou cítím i jakousi úctu. Jsem ráda, že existuje dokument, který zaznamenává právě tohle. Za to vše přidávám hvězdičku navíc, protože to je ostatně na tomto dokumentu to podstatné, nehledě na formu doprovodného slova, které bohužel táhne výslednou kvalitu dolů. ~(3,7★)~ (23.08.2019)

Dokument, ktory stal niecim viac, stal sa pribehom o zivote, preziti, smrti - o kolobehu zivota. Vynimocny je v tom, ze nam ukazuje ze zivot v celej svojej krase existuje aj tam, kde by si ho ludia nedokazali ani predtavit. Zivot tucniakov je skutocne zazrak a tento dokument nam ho prinasa taky aky naozaj je - so vsetkym utrpenim aj radostou. Samotny fakt, ze tvorcovia tohto filmu stravili s tucniakmi v ladovej pustine celych devet mesiacov je znakom toho ze vlozili do tohto projektu obdivuhodne odhodlanie a usilie. A to ze to nemali lahke, sa mozete dozvediet z nemenej strhujuceho dokumentu o natacani, ktory je v bonusoch na DVD. Po dopozerani filmu ma ovladol pocit ze ani dva ludske zivoty by mi nestacili na to, aby som spoznal vsetky zazraky a krasy zivota na zemi. A aj nehostinna krajina ladovych katedral, v ktorej panuju ciernobieli krali, je jedno z tych miest ktore by som tuzil navstivit. (9/10) (11.07.2007)

Upřímně francouzský film příliš nevyhledávám, ale musím uznat, že v umění vytvořit z obyčejného přírodovědného dokumentu flák na velké plátno, zašli Frantíci ze všech nejdále a těžko by hledali konkurenci (k tomu se samozřejmě váže i slušná dávka pathosu). Garantuji každému pochybovači, že po shlédnutí Putování bude tučňáky bezmezně obdivovat a žasnout nad jejich odhodláním - příroda je ostatně plná podobných zázraků, stačí jen mít otevřené oči. Pouze si nejsem jist, jestli bude divák stejně nadšený i z roztomile vlezlého komentáře, který film provází (viz. zmiňovaný pathos)... ;) (08.06.2008)

My, tučniaci, tu držíme stráž. Toto je sága nášho rodu. –––– Tento romanticko-poetický pohľad na život tučniakov mi akosi nesadol. Pritom takmer rovnaký film s rovnakými zábermi a príhodami som už videl, ale vtedy bol s normálnym nedetinským komentárom. Tu viacero dôležitých udalostí chýba a aj bez toho sa z citových vyznaní divák veľa nedozvie. (25.12.2018)