Haneul jeongwon

Garden of Heaven. Pohadka mladicke Young-ju, ktera umira na rakovinu. Se svou smrti je smirena, ale kdo by chtel umirat uplne sam? V zoufale snaze najit si praci se dostane jako spolecnice do draheho podniku, kde poznava nekoho, kdo by ji mohl delat poslednich par dni spolecnost. Ale laska je nekdy kruta a ocekavani dne, kdy navzdy zmizi milovany clovek jeste bolestivejsi. Film, ktery nema kostrbaty dej, plyne pomalu a s jasnym koncem, ale ma neco jineho.. syrovou realitu, ktera se muze misty zdat podivna a neosobni a tlumi emotivni zazitek, pokud si ji clovek nepusti k telu a nevstreba ji s pochopenim a vzitim se do situace, kterou se film celou hodinu a pul bez okolku zabyva - coz se mne nepovedlo, aneb dalsi umirajici traga. (21.01.2005)

Nevím proč, ale hlavní filmy s hrdin-ou/-kou, která má krátký čas před smrtí a vím o tom, mi připadají jako citové vydírání diváka. Je to jako: dáme tam někoho kdo umírá na rakovinu, lidi to rozbrečí a máme postaráno o úspěch. Jenže když Garden of Heaven je tak krásně natočeno a stejně jeho kouzlu podlehnete, i když víte jak to dopadne. (08.10.2006)

Napsat o jihokorejské romanci, že je slátanina, není u mě běžné. Ale přesně ten pocit mám. Umělost. Přílišné tlačení na pilu. Zkratkovitost. Nekomfortně jsem se začal cítit při prvních scénách v sanatoriu. Nezlobte se na mě, nikdy jsem nebyl v zařízení pro smrtelně nemocné a doufám, že nebudu, ale chování těchto lidí mě připadlo být nerealistické. Stejně tak, když hlavní hrdinka pomalu v každé druhé větě připomíná, že umírá. Samozřejmě, že se tím zabývá, ale netvrďte mi, že to chce milovanému stále strkat pod nos nebo že na to občas nechce sama zapomenout. Howg. Ješté že v tom hrála sympatická Eun-ju Lee. (01.01.2012)

Pokud byste byli na sklonku života sami, odevzdaní, bez naděje, určitě byste zatoužili po někom, kdo by s vámi sdílel poslední dny vašeho bytí, pohladil, potěšil laskavým slůvkem a vůbec vnesl trochu štěstí do vašich chmur a útrap. Mladá dívka Young-ju měla to štěstí v neštěstí. Se zdrcující diagnózou rakoviny žaludku a jistotou blížící se smrti, se zamilovala do mladého a zdánlivě chladného doktora Oh-sunga, který nakonec její lásku opětoval. Love story působí až na poslední půlhodinu docela odtažitě. Ale zkuste se vcítit do lidí, z nichž jeden ví, že mu nezbývá moc času, trpí bolestmi, depresemi, a druhý je konfrontován s bolestivou realitou, že ač je doktor, může jen přihlížet posledním okamžikům své milované, nemoha ji pomoci přežít. A tuto smutnou a nemilosrdnou realitu, jež může klidně udeřit na každého z nás, film vystihl poměrně přesně. Je klidný, ne přehnaně depresivní, s trochou štěstí, slz a dojetí nakonec. (09.10.2005)

Melodráma odohrávajúca sa v hospici, kde sledujeme posledné chvíle niekoľkých smrteľne chorých ľud´í. V centre príbehu sú ale hlavný primár hospicu a jedna pacientka, ktorý sa do seba zamilujú. Plusom filmu je, že sa na Kórejské pomery prekvapivo nesnaží nejak brutálne citovo vydierať. Práve naopak. Po emocionálnej stránke sa mi zdal až príliš vlažný a to vrátane tej romantickej línie. Film pomaly plynie, sem tam zomrie niektorý pacient a tak stále dookola až si smrť príde aj po hlavnú hrdinku a je koniec. Zvláštny je aj primár, ktorý je strašne uzavretý do seba a nikoho si nepripúšťa k telu. Aspoň tá hlavná línia mohla byť intenzívnejšia. Škoda, že sa film viac nevenoval aj ostatným pacientom a ich príbehom. Za jedno pozretie film stojí hlavne kvôli Eun-joo Lee, ktorá úlohu umierajúcej zahrala perfektne. Naviac je smutné, že už ani herečka nie je medzi živými. Škoda jej. 6/10. (24.08.2019)