Eidžanaika
-
Eijanaika
-
Why Not?
Drama
Japonsko, 1981, 151 min
Režie:
Shôhei ImamuraHrají:
Kaori Momoi, Ken Ogata, Yasuaki Kurata, Yûko TanakaObsah
-
Režisér Imamura prostřednictvím příběhu mladého rolníka Gendžiho a jeho ženy Iné zachycuje v působivém panoramatickém obrazu období let 1866 až 1868, jež patří k nejbouřlivějším v novodobých dějinách Japonska. V té době na sebe soustředili nejvyšší moc šógunové z rodu Tokugawa. Byli to vojenští náměstci císaře, který byl sice teoreticky absolutním vládcem, ale fakticky zůstal bez vlivu. Kolem roku 1866 vrcholily boje mezi přívrženci šogunátu a jeho odpůrci z řad šlechty a vznikající buržoazie. Eidžanaika! Proč ne! Tento výkřik, s nimž davy zaplavovaly ulice, dal název celému hnutí odporu . V roce 1867 došlo k svržení posledního šóguna Tokugawy, k nedokončené buržoazní revoluci Meidži a k obnovení moci císaře. Tím se stal Macuhita. Meidži dostalo později i druhý význam: označuje údobí tohoto císaře (1868-1912), kdy probíhal vývoj Japonska od feudálního státu ke kapitalistické velmoci. (oficiální text distributora)
Režisér Imamura prostřednictvím příběhu mladého rolníka Gendžiho a jeho ženy Iné zachycuje v působivém panoramatickém obrazu období let 1866 až 1868, jež patří k nejbouřlivějším v novodobých dějinách Japonska. V té době na sebe soustředili nejvyšší moc šógunové z rodu Tokugawa. Byli to vojenští náměstci císaře, který byl sice teoreticky absolutním vládcem, ale fakticky zůstal bez vlivu. Kolem roku 1866 vrcholily boje mezi přívrženci šogunátu a jeho odpůrci z řad šlechty a vznikající buržoazie. Eidžanaika! Proč ne! Tento výkřik, s nimž davy zaplavovaly ulice, dal název celému hnutí odporu . V roce 1867 došlo k svržení posledního šóguna Tokugawy, k nedokončené buržoazní revoluci Meidži a k obnovení moci císaře. Tím se stal Macuhita. Meidži dostalo později i druhý význam: označuje údobí tohoto císaře (1868-1912), kdy probíhal vývoj Japonska od feudálního státu ke kapitalistické velmoci. Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
Justinian
Hezky a bez servítek vykreslené období těsně před reformami Meiji. Celou dobu jsem ale měl pocit, že mi tam něco chybí... celkově teda kolem 4*.(16.3.2008)
-
Aleister
Představitel nové vlny japonské kinematografie a tvůrce nezávislých filmů Imamura podvrací dobový obraz uhlazené kultivované japonské společnosti a silnými ženskými postavami vyvrací její genderové stereotypy. Vyzdvihuje nízkou společenskou třídu jako zdroj primitivní pudové síly a spontaneity, jako hybný mechanismus revoluce. Postavy prostitutek, rolníků, chudáků a zlodějů ruší obraz japonské společnosti jako kultury feudálů a samurajů a problematizují identifikaci s postavami, kdy je klíčová nikoli ušlechtilost a morální či společenský status, nýbrž prostota, která však očišťuje a dodává nevinnost. Staré společenské normy již neplatí. Outsider získává v období změn novou úlohu, stává se revolucionářem. Džidaigeki balancuje na hranici komedie a sociálního dramatu. Mísí naturalismus, grotesknost a divadelně okázalou stylizaci. Vzpoura plná barev, tance a reje masek je extatickou kolektivní záležitostí, únikem, rituálem, který má blíže k orgastické oslavě života než k boji lidu za svá práva. Masy jsou zdrojem životní energie, nikoli však hodnot, které upadají s rozkladem feudálního řádu a příchodem kapitalistické společnosti. Revoluce tak nepřispívá ke změně světa, jež zůstane stejný, jen se přesune moc z feudálů na měšťanstvo, bezpráví zůstává. V době slabého monarchy a zkorumpované šlechty tak zůstává jedinou, navíc zanikající hodnotou samurajská etika.(25.9.2011)
