Reklama

Reklama

Režisér Marc Rothemund není první, kdo na filmové plátno převedl drama posledních dnů členů ilegální skupiny Bílá růže. Na začátku 80. let vznikly dva filmy inspirované těmito událostmi, jejichž autory byli režiséři Michael Verhoeven a Percy Adlon. Rothemundův snímek předčí tyto poměrně akademické filmy tím, že režisér si za ústřední hrdinku vybral postavu Sophie Schollové, skrze niž se mu daří drama sugestivně přiblížit. Tomuto silnému filmu o osobní statečnosti několika mladých studentů dominuje autentický projev Julie Jentschové v hlavní roli. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (156)

blackrain 

všechny recenze uživatele

Ve filmu se velmi dobře podařilo vystihnout mrazivou atmosféru Německa za nacistické vlády. Jediné, co bylo možné, bylo vnitřně nesouhlasit s nastoleným režimem. Jinak vám hrozila jistá smrt. I tak se našli lidé, kteří nenásilnou formou protestovali proti hrůzovládě a kteří chtěli přesvědčit své apatické okolí o zhoubné zkáze Německa. Mezi takové patří i studentka Sophie Schollová, kterou výborně zahrála Julia Jentsch. Zajímavé byly hovory Sophie s vyšetřovateli. Snažili se jí domluvit a přesvědčit. Nenechala se. Silně působící snímek. Neuškodilo by něco takového natočit o Miladě Horákové a jiných lidech, kteří si vytrpěli své za komunistického režimu. ()

Šakal 

všechny recenze uživatele

Příběh natočený podle skutečné události odehrávající se během 2 sv. války v Německu, v Mnichově , pojednává o studentské odbojové skupině zvané " Bílá růže ", která vznikla na jaře 1942, vytvářela a distribuovala protinacistické letáky, osvětlující nelegitimitu a zločinnost tehdejšího režimu. Skupině se dařilo skrývat téměř rok až do února 1943, kdy byli odhaleni, vyslýcháni a následně postaveni před soud. Mezi členy skupiny patřili také sourozenci Hans a Sophie Schollovi. Tento film je takovou rekonstrukcí tehdejších událostí a režisér Marc Rothemund nám příběh předkládá především očima Sophie Scholl ( v podání EXCELENTNÍ Julie Jentsch ). Ta je opravdu velmi přesvědčivá a především díky ní, jsem měl z tohoto filmu takový zážitek. K nejlepším momentům celého snímku bezesporu patří výslechy Sophie, kdy dochází ke konfrontaci názorů mezi Sophie a vyšetřovatelem Robertem Mohrem o demokracii, svobodě slova, svědomí.... K postavě Sophie jsem cítil bezmeznou úctu, respekt a obdiv! Julia Jentsch dává do této role opravdu vše. Pevnost vůle, silný intelekt, velice silné humanistické cítění, naproti tomu je zde její dívčí " křehkost" . Pouze jedinkrát ( zcela pochopitelně vzhledem k nastalé situaci ) se dostavuje a ( my vidíme) její čiré zoufalství a strach, aby následně opět u ní převládla pevná vůle a přesvědčení, že tento jejich čin nebyl zbytečný a kdykoliv by jej zopakovala! Snímek netlačí zbytečně na pilu, ( což mu pouze prospívá ), ale přesto mě konec dost silně emocionálně " rozerval " a zasáhl! 1* za fakt, že takovýto snímek vůbec někdo natočil, 1* za poselství snímku, 1* za opravdu povedený konec a 4* za VYNIKAJÍCÍ Julii Jentsch. Opravdu silný zážitek , hodně silné 4* ()

Reklama

Morholt 

všechny recenze uživatele

Sophie Schollová a její bratr obsadili v soutěži o největšího Němce čtvrtou příčku. Jen si to porovnejme s tím, kde se umístili členové odbojové skupiny Tři králové a mnozí další, kteří se podíleli na protinacistickém odboji. Tolik si Němci sourozenců Schollových váží. A jsem toho názoru, že tento film je důstojnou poctou nejen Sophii Schollové, ale celé oragnizaci Bílá růže. Věrně tu jsou popsány poslední dny Sophiina života, výslechy na gestapu a konečně soud, kdy má člověk chuť toho parchanta Freislera uškrtit. Snad nikdy jsem tolik nelitoval, že tahle zrůda se nedočkala spravedlivého soudu a oprátky. Kdy se začneme s minulostí vypořádávat na filmovém plátně i my? 85% ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Karel Čapek kdysi napsal, že největším prokletím moderní doby je danajský dar ukvapených generalizací. "Schopnost" vidět svět černobíle poznamenala osudově naše vnímání dějin dramatického i krvavého nedávného XX. století. A náš pohled na německou skutečnost, pohled v mnoha ohledech vnějškový, pohled sebestředný bývá i dnes, více než šedesát let po válce, u nás prolamován jen zřídka. Gorbačevovská lidová diplomacie někdejšího společného evropského domu je v tomto případě především věcí připravenosti přijímat poučenou kritickou německou sebereflexi a v tomto ohledu také se naučit doceňovat skutečnou německou protinacistickou rezistenci. A to nejen tu známější exilovou, ale i tu u nás téměř neznámou vnitroněmeckou. Skupina BÍLÁ RŮŽE, jedna z nejvýznamnějších, složená ze studentů mnichovské univerzity, je nejvýrazněji symbolizována fascinujícím sourozeneckým duem Schollových. Jejich hrdinství a statečnost, které nepřerostly do otevřeného ozbrojeného odporu, vyhovuje rozpolcenému německému naturelu nejvíce. V proslulé vnitroněmecké anketě posluchačů ZDF o nejzasloužilejších Němcích všech dob obsadili tito mladí lidé čtvrté místo - za Bismarckem, Lutherem, Marxem a před Willy Brandtem. Asi ne náhodou. Film, který dokázal ojedinělým způsobem sloučit dokument s výsostným uměleckým ztvárněním, nezatírá nic ani v detailech. Julia Jentschová, dnes již světově proslulá mladá německá herečka, své Sofii dává vše, co ji bylo naděleno: pevnost vůle jen na okamžik obnažuje zoufalství, bezmoc, nezkušenost dospělosti, která ještě nepřekonala zcela strázně a nejistoty dívčího věku a je podpírána silným intelektem, pevným, neochvějným humanistickým přesvědčením, myšlenkovou silou, která dojímá svou nepřemožitelnou bezbrannností a dívčí křehkostí; fascinuje, dojímá i posiluje. Tato obdoba Rusky Zoji Kosmoděmjanské, naší Marušky Kudeříkové nebo jiné slavné protihitlerovské Němky Anne Frankové se stala a je také dnes - a zřejmě i pro budoucnost - symbolem nadčasového lidství (kdybycho měli hledat obdobu skupiny BÍLÁ RŮŽE, nalezli bychom ji asi nejvýstižněji v levicové mládežnické skupině PŘEDVOJ). Posledních devadesát šest hodin života sourozenců Schollových, doba, po kterou můžeme nahlížet do dusné atmosféry hitlerovského Německa, smiřujícího se právě svou zoufalou křečí s tzv. totální válkou, je dokreslována a zvýrazňována dalšími pozoruhodnými výkony představitelů druhé strany - vyšetřujícího a svým způsobem slušného kriminálního inspektora Mohra, Sofiiny dvounoční spolubydlící ve vězeňské cele i vskutku zrůdně úderným šéfem samozvaného tribunálu zločineckého tzv. lidového soudu Rolandem Freislerem, který ozvěnou připomene jiného neméně odporného psychopatického vraha v taláru - Josefa Urválka, vraha Milady Horákové, Záviše Kalandry a mnohých, přemnohých dalších. Dlouhé periody vypjatých dialogů - film chce být a v mnoha ohledech také je dokumentem - jsou vyvažovány úsečně údernou hudbou ilustrující nezvratnost fatálních okamžiků předcházejících zatčení i vraždě popravou na gilotině. Naše vyprahlá současnost, tolik postrádající i poplivávající nenahraditelné, životně potřebné pozitivní hrdiny i hodnoty, jednu z těch zvláště potřebných nesporně nalézá v sourozencích Schollových. Na okamžik se chce věřit, že věčnost i život na výsostech nejsou jen snem a touhou, ale i průkaznou skutečností. Tak živí a dojímající jsou a zůstávají dívka Sofie Magdalene i její přátelé více než půlstoletí po své nedobrovolné smrti. () (méně) (více)

Matty 

všechny recenze uživatele

Hned na začátku mě překvapila svižná režie vídaná spíše u současných thrillerů než u historických dramat podle skutečných událostí. Vyloženě akční hudba podbarvující odvážný odbojářský čin – ve vážně míněném filmu z druhé světové války? Jestli to funguje, proč ne. Snímek je díky tomu více přístupný mladšímu publiku, ačkoliv pochybuji že by mu bylo určeno primárně. Po slibném úvodu se film mění v nekončící dialog, který naštěstí začne vážně nudit teprve těsně před opět vyhroceným finále. Problémem je, že vybrané téma – jakkoliv humánní myšlenku nesoucí – není dostatečně silné pro udržení pozornosti i během nikam nevedoucích proslovů – jak se to dařilo Konferenci ve Wannsee. Poslední dny mě jednoduše nedokázaly vtáhnout, jejich budování atmosféry výhradně za použití „osudové“ hudby bych se nebál označit za laciné, přesto mě film bavil a dokázal podnítit můj zájem o dané téma. Takže cíl splněn, hurá, jdem domů? Ale kdepak, tady bylo rozhodně zaděláno na víc, čtyři hvězdičky nakonec vybojovala hlavně Julia Jentschenová svým přesvědčivým výkonem. 75% Zajímavé komentáře: Faye, liborek_ ()

Galerie (39)

Zajímavosti (11)

  • Německý herec Jörg Hube hrál ve filmu Roberta Scholla, otce sourozenců Schollových. Ve filmu s názvem Bílá růže (1982), která se zabývala stejnou tématikou, hrál Jörg Hube vládního úředníka. (Rollo_Tomasi)
  • Některé scény byly natočeny na Univerzitě v Mnichově, tedy na skutečném místě, kde byli Sophie a Hans Schollovi zatčeni. Náměstí před Univerzitou se jmenuje "Náměstí sourozenců Schollových". (pUnck)
  • Při závěrečných titulcích je možno vidět fotografie skutečných sourozenců Schollových a Christopha Probsta. (pUnck)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno