Nesvatbovi

Zas jedna vydařená komedie ze stáje Ben Stiller & comp. Nevím, koho mám chválit dřív, jestli sladkého krasavce Wilsona, nebo méďu Vaughna. Vůbec celé je to povedené - skvělé obsazení každé role, načasování, gagy i ta romantika. Je tu sice slabší chvilka, kdy film řeší Wilsonovu depku, do které se vloží guru Will Ferrell, ale jinak vlastně není, co vytknout. Jen se modleme, aby již teď proklamovaný druhý díl neskončil jako absolutní fiasko. (30.09.2005)

Má se obecně za to, že komedie jsou komediální a dramata jsou dramatická. Že prostě platí nějaký formy, a ty se dodržují. Problém je, že to není tak docela pravda, a třeba Nesvatbovi jsou toho dobrým příkladem, protože komediální je hlavně první půlka, zatímco druhá je spíš dramatem. Film se zhruba uprostřed zlomí a sled rozverností a zábavných flirtů najednou vystřídá celkem seriozní romantické drama. Místo svateb se začnou navštěvovat pohřby a vůbec je to najednou takový až nepřiměřeně melancholický. Zajímavý je, že úplně obráceně je tomu u dramat, který na začátku obvykle nastolí nějakou závažnou situaci, která působí celkem věrohodně, ale řešení té situace je často dosti komiksové jak z nějaký burlesky, asi nejlepším příkladem toho jsou mnohé akční filmy, kde se hlavní postavy napnou k nereálným výkonům, ale platí to pro spousty dramat obecně, kterým nezbyde než se z vážné situace vykroutit nějak filmově, nadsazeně, nevážně a šťastně. Komdie tudíž začínají jako komedie a končí jako dramata (s morálním ponaučením, proto skutečně velcí moralisti jako Tati nebo Chaplin točili komedie), zatímco dramata začínají jako dramata a končí jako komedie (se šťastným koncem a nutnou diváckou katarzí). Existuje ale pak něco jako skutečná komedie a skutečné drama? Existuje a pozná se jednoduše tak, že se uprostřed nezlomí, ale dovede věci z první půle do konce a ještě je v druhé půli vystupňuje. Příkladem takové komedie je podle mě Project X, kde se soukromá party vymkne kontrole a film místo nějakého obratu neustále nabírá obrátek, a hlavní hrdina je za celou věc dokonce ještě pochválen otcem, který měl za to, že je jeho syn loser. Co do dramatu je možný zmínit třeba to, co dělá Nolan, který používá tzv. snowball techniku, kdy nabaluje jednotlivé linky a střípky na sebe do neustále se stupňující a vzrůstající hroudy, která se valí kupředu. Je to samozřejmě riskantní strategie, protože hrozí, že se divák vyčerpá a semele to i jeho. Je to ale cesta ke skutečnému drama. Závěr z toho je ten, že i když mají Nesvatbovi status jedné z nejlepších komedií dekády, o skutečnou komedii nejde. Je to pseudo-komedie. (24.04.2013)

Celkově docela povedená komedie o ošuntělých pánech, kteří obrážejí svatby, aby tam ukořistili nějaké ty ženské trofeje. Samozřejmě je tu seznam pouček a pravidel, která se musí dodržovat a ctít. Pak se tu dostáváme k velmi ohranému scénáři, který tu ale nevyzní zas tak hrozně a divák se docela pobaví. Kdybych to bral do detailu, tak by si tohle nezasloužilo ani 2*, ale protože jsem se smál, dávám slabší 4. Smířlivých 70% (17.12.2011)

Bezesporu jedna z nejlepších komedií uplynulého roku, hodnocení přesto strhává morálně pojatá druhá polovina filmu, která té první (neuvěřitelně vydařené) hodně ubírá na vtipu i tempu a vrcholí jako naprostá křeč!! Vedle osvědčené dvojice, sehraní a bravurně improvizující Wilson-Vaughn, je v roli většinou "třetího u vozu" skvělá Rachel McAdams. (26.06.2006)

Peníze jim přináší poslouchání rozvodových hádek a zábavu obstarává „svatební sezóna“. A tu si opravdu užívají!!! A to nejenom, jako „profesionální“ svatební hosté a baviči, ale i svůdníci. Mají totiž ověřený způsob, jak spolehlivě balit a sbalit“ Nechci tím říct, že jsme odporní, ale nemyslíš, že je to trošku nezodpovědné? - Ne!“ Ovšem někdy může být vyzkoušený postup .... špatně pochopen. Příjemná, inteligentní komedie - velká vzácnost. (11.11.2005)