poster

Bílý sob

  • Finsko

    Valkoinen peura

Drama / Horor

Finsko, 1952, 70 min

Režie:

Erik Blomberg

Komentáře uživatelů k filmu (8)

  • Houdini

    Zlatá Palma - výběr(21.8.2006)

  • ripo

    „Bílý sob" je první finský film, uváděný u nás po druhé světové válce. Představitelka titulní role, finská herečka Mirjami Kuosmanen, byla přítomna na VIII. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v r. 1954. Otiskujeme výňatky z jejího projevu před uvedením filmu „Bílý sob" ve festivalovém pořadu a z tiskové konference, na níž hovořila jako delegátka finské kinematografie: „Má rodná země — Finsko, je velmi bohatá na staré lidové ságy, které byly tradovány od úst k ústům po dlouhá staletí. Film „Bílý sob" čerpá svůj námět z prastaré pověsti Laponska, nejsevernější části Finska. Představte si zemi, pokrytou sněhem a ledem, ležící za polárním kruhem, kde vládne zima po devět měsíců v roce. Tu je prostředí jako stvořené pro vytváření balad a pověr. Tento film je ságou o ženě a síle osudu, síle čar a kouzel nad lidskou bytostí. Přípravné práce trvaly dva roky, samotný film však byl natočen za 6 týdnů. Je to velmi krátká doba, vezmeme-li v úvahu, že všechny scény byly natáčeny za polárním kruhem. Práce byla velmi těžká. Vstávali jsme ve 3 hodiny ráno a odjížděli na lyžích na exteriéry. — Napsala jsem scénář k filmu „Bílý sob", před tím jsem však nebyla nijak literárně činná; připravila jsem jen několik scénářů k dokumentárním filmům. Jako herečka jsem působila pouze krátkou dobu u divadla, hrála jsem však asi ve 20 filmech." — O situaci finské kinematografie Mirjami Kuosmanen informovala: „Finsko vyrábí ročně asi 25 dlouhých hraných filmů. (Finsko má asi 4 miliony obyvatel — pozn. red.) Thematikou těchto filmů jsou většinou příběhy ze života selského lidu, vážného i humorného rázu. Finsko nevyváží téměř žádné filmy do zahraničí. Snad je možné mluvit jen o filmu „Bílý sob" a o několika filmech, které byly uvedeny ve Švédsku. Z cizích filmů jsou ve Finsku nejvíce zastoupeny filmy americké. Pokud jde o sovětské filmy, byla v Helsinkách na sovětské náklady zřízena 3 kina, kde se promítají všechny sovětské filmy." Filmový přehled 3/1955(24.7.2009)

  • Koly
    *****

    Horrory, které jsou založeny na národním folklóru jsou automaticky katapultovány na přední příčky mého filmového pořadníku. Tentokrát jsem se setkal s folklórem finským, pocházejícím odněkud ze zasněžených severských plání. Celý film stojí na atmosféře, kterou režisér podporuje zdařilou hudbou, která je téměř všudypřítomná a místy mi to trochu připomínalo němý film. Není se co divit, obyvatelé severských pustin mezi sebou žádné dlouhé řeči nevedou. Pokud by někoho na první pohled zarazila kratší stopáž, tak ho můžu uklidnit : 70 minut je akorát. Děj vypráví o mladé ženě, která chce trochu oživit svůj milostný život. Rozhodne se proto pomoci si kouzlem. Naneštěstí pro ni a pro její okolí má kouzlo jeden nepříjemný vedlejší účinek...(14.9.2009)

  • danecek24

    14. Zlatý Glóbus za rok 1956 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Finsko(19.1.2009)

  • d-fens

    ocenenia : MFF Cannes 1953 - Čestné uznanie poroty(27.2.2012)

  • pepua
    ****

    Pozvolna se rozjíždějící film vyprávějící starodávnou laponskou legendu o ženě, která se převtěluje v bílého soba. Příběh je to prostinký, stejně tak jeho vyústění, v tomto směru se překvapení rozhodně nedočkáte. Tvůrcům se ale u mne rozhodně podařilo docílit pocitu sounáležitosti s lidmi, kteří celý svůj život tráví za polárním kruhem v nesnadných podmínkách. Rozhodně nevšední a zajímavý film. Nečekejte klasický horor, mohli byste být zklamaní.(26.4.2011)

  • SOLOM.
    ****

    Mám rád severskou tvorbu a především jejich nádhernou krajinu. Právě ono kouzelné prostředí nehostinného severu Finska mě zaujalo nejvíce. Všudypřítomný sníh a led kam až lidské oko dohlédne je skvělou příležitostí natočit i něco víc, než jen „ale i přesto krásné“ přírodopisné dokumenty. Laponsko se táhne napříč celým skandinávským územím za polárním kruhem a zasahuje kromě Finska také do Švédska a Norska. Podnebí je subarktické s řídkou vegetací, s výjimkou hustě zalesněné jižní části. Na sever od polárního kruhu panuje během zimní sezony polární noc a během letní sezony naopak polární den, jevy jenž bych chtěl někdy v životě zakusit na vlastní kůži. Každá z těchto zemí má kromě svých pověstí a bájí rovněž řadu zajímavých tradic. Zde máme šanci shlédnout velmi zajímavý závod v sobím spřežení, který může v klidu konkurovat koňským dostihům. Vraťme se ale zpátky k samotnému filmu, který nám kromě nádherné krajiny nabídl i docela zajímavý děj. Snímek povětšinu času vůbec nepřipomíná hororový film, ale spíše jakousi obdobu drama, kdy v první polovině sledujeme zamilovanou dvojici, kterak si užívá života po svatbě. Mirjami Kuosmanen byla opravdu kus pohledné ženské a tak není divu, že se po její filmové postavě otáčel nejen mužský kolega. Samotná Pirita však není tipem domácí puťky, která by seděla u plotny a čekala na návrat svého milovaného. Moc dobře si uvědomuje svůj půvab a pokusí se jej zúročit. I zde však platí, že zahrávat si s magií se nevyplácí. Zvláště když jsou k ní seveřané dost nedůvěřiví. Její touha po očarování každého muže se jí šeredně vymstí a její prokletí jí stáhne rovnou do samotného pekla…(24.4.2012)

  • klima777
    ****

    Staré a v kontextu doby hodně dobré. Opravdu hodně. Možná jsem naivní...(8.5.2012)