Pyška
Obsahy(1)
Během zimy 1870-1871, kdy je Normandie napadena Prusy, se vydá na cestu kočár s devíti cestujícími, vezoucí převážně zámožné občany za obchodem. Během cesty přistoupí desátá osoba, žena volných mravů, přezdívaná jako Kulička (Galina Sergeyeva). Když se ubytují v hostinci, je jim pruským důstojníkem zabráněno pokračovat v cestě, dokud s ním Kulička nestráví noc. Ta jeho nabídku rozhodně odmítá, ale pobyt v hostinci se prodlužuje a ostatní spolucestující začínají ztrácet trpělivost. (ilclassico)
(více)Recenze (4)
Dnes, rovnako ako v minulosti - v čase predrevolučných spoločenských kvasov alebo povojnovej obrody - má plné ústa morálky každý druhý mravopočestný občan. Vie čo a ako zmeniť aby spoločnosť fungovala bez korupcie a podvodov. Pri konkrétnych skutkoch však takýto rytier spravodlivosti zlyháva. Upláca lekárov ("Preboha! Ide o rodinu!"); zamestnania vybavuje pre známych bez ohľadu ich schopnosti ("Musíme si pomáhať!"); realizuje systém drobných podvodov ako predbiehanie, porušovanie zákazov vstupu na lesné cesty, ("Ide o adrenalín!"). Je jasné, že z takýchto sa po prevzatí moci stávajú len pokračovatelia existujúcich špinavostí. Dvojtvárnosť navonok nasledovaniahodného charakterného a vlasteneckého správania bežnej vzorky spoločnosti vystihol Michajil Romm prostredníctvom expresívneho herectva kombinovaného tieňovaním a netradičnými uhlami profilov tvári. Výrazy tvárí až odpudivo karikovane odrážajú ich povahu i skryté zámery. Vyznenie je oproti predlohe zaujímavo pozmenené, kedy jediným, komu sa uľútostí poníženej slečny je zástupca nenávideného nepriateľa. Morálne ponaučenie: Nezáleží, či je niekto prostitútka alebo zločinec. Záleží na normálnom, solidárnom vzájomnom jednaní bez podrazov. ()
Odsudzovali ju, že je prostitútka, aby ju potom presviedčali, aby bola prostitútkou. Film o pokrytectve, ktoré nepozná hraníc, je veľmi dobrou adaptáciou Moupassantovej knihy. Režisér Michail Romm používa sugestívne zábery kamery, nasvietenie a uhly. Štvrtý komentár. ()
Ač je film z roku 1934, Sověti stále točí němé filmy. Je to způsobené dlouhou tvorbou vlastního kinematografického materiálu, aby nemuseli platit poplatky za materiál z ciziny. Možná i právě proto má snímek tak charismatickou, naléhavou, někdy až odpudivou kameru. V rámci žánru za 4. ()
V roce 1934 natočil Kuličku M. Romm coby svůj debut film ještě jako zcela němý, teprve v roce 1955 byl doplněn hudbou M. Čulakiho (evokujících lehkou francouzskou hudbu 19. století) a komentářem V. Jakuta, který četl text Maupassantovy novely (původní film vystačil pouze s mezititulky, které zůstaly zachovány). Romm podtrhl zbabělost a licoměrnornost francouzského měšťanstva, jemuž jsou vlastenecké řeči pouze otřepanými frázemi, důrazem na jednu dnes glorifikovanou francouzskou libůstku - a to zálibu v jídle, ovšem ve Volčkově polodetailní kameře podané vysloveně odpudivě. ()
Zajímavosti (3)
- Jde o první filmové zpracování kompletní povídky „Boule de suif“ od Guy de Maupassanta, která vyšla v roce 1880. První dvě americké verze z let 1928 a 1932 byly povídkou jen volně inspirovány. (ilclassico)
- Film se stal prvním sovětským filmem natočeným výhradně na domácí kinematografický materiál. (ilclassico)
Reklama