Kamera:
Willi SohmHudba:
Gaetano DonizettiHrají:
Aglaja Schmid, Hermann Erhardt, Dagny Servaes, Fritz Muliar, Peter Klein, Michael Janisch, Gusti Wolf, Karl Fochler, Auguste Welten, Günther Haenel (více)Recenze (2)
Všechny přepisy Dcery pluku představují pro celé generace filmařů a divadelníků určitou výzvu. Původní opera byla napsána pro pařížské divadlo Opéra-Comique v roce 1840 a upevnila úspěch Gaetana Donizettiho. Odehrávala se během napoleonských válek začátkem 19. století, což se stalo trnem v oku mnoha inscenátorů, kteří měli a dodnes mají touhu měnit politikum na pozadí podle aktuální situace. Různě se měnila doba a místo děje, což aktuálně vyvrcholilo v loňské úpravě Divadla F. X. Šaldy v Liberci - jejich Dcera pluku se odehrává mezi českými legionáři v roce 1918. Nelze se proto divit, že v Rakousku v roce 1953 bylo pro změnu důležité zesílit roli tyrolských hor ve stylu Heimatfilmu a vytvořit ideální podmínky pro opětovné setkání liebespaaru Robert Lindner a Aglaja Schmid, kteří spolu slavili úspěch už v Der Seelenbräu v roce 1950. Konečně, neznalý divák by mohl snadno vnímat celý film jen jako další romantický berg-film točený na Agfu a byl by taky maximálně spokojen. Jak moc bylo téma Dcery pluku důležité v německém jazykovém prostoru začátkem 50. let, o tom svědčí souběžný vznik německé a italské verze vedle této rakouské, skutečně tedy šla v jeden rok do kin ve třech různých variantách. ()
Rakouský heimat či berg film se zpěvy. ()
Reklama