Režisér, scénárista, střihač, textař, zpěvák a herec Karel Lamač se narodil 27. ledna 1897 v Praze do rodiny zámožného košířského lékárníka Karla Lamače st. Odešel ze studií farmacie a elektrotechniky a založil vlastní orchestr, hrál u ochotníků a vystupoval jako salonní kouzelník. Těsně před první světovou válkou se seznámil s filmařskou technikou v Drážďanech. Za 1. světové války působil jako frontový kameraman. Po válce se stal technickým ředitelem laboratoří filmové společnosti Excelsiorfilm a začal úspěšně hrát, režírovat a psát scénáře (OTRÁVENÉ SVĚTLO, LUCERNA, DVANÁCT KŘESEL aj.).
Spolu s Anny Ondrákovou, kameramanem Otto Hellerem a scénáristou Václavem Wassermanem vytvořil Lamač ve dvacátých letech tzv. „silnou čtyřku českého filmu“. Ve většině jeho filmů hrálajeho nerozlučná partnerka Anny Ondráková. Stál také u zrodu košířských filmových ateliéru Na Kavalírce a berlínské produkční firmy Ondra – Lamač film (založil ji a vedl s Anny Ondrákovou).
Nejdříve hrál v němých snímcích různé mladé a nebojácné hrdiny: Jirka (ALOISŮV LOS), Orlíkův soused (ZLATÁ ŽENA), Jiří (MAGDALENA), Ješek Dražický (PŘÍCHOZÍ Z TEMNOT), ing. Milan Bell (OTRÁVENÉ SVĚTLO), učenec Drtichlup (TU TEN KÁMEN...), Ivan Holar (BÍLÝ RÁJ), sochař Johny Miller (CHYŤTE HO!), František Palacký (JOSEF KAJETÁN TYL), mládenec Zajíček (LUCERNA), hostinský Palivec (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), Karel Vrba (ADJUNKT VRBA), Jeník (PRAŽSKÉ ŠVADLENKY) atd. Ve zvukové éře hrál poťouchlé a nesmělé staré mládence ve snímcích: KANTOR IDEÁL (Karel Suchý), S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI (Anatol Brynda), JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ (učitel Lípa), DOBRÝ TRAMP BERNÁŠEK (Alois Bernášek), TŘI KROKY OD TĚLA (Tommy Fikejz), NA TÝ LOUCE ZELENÝ (docent Bulfínek) a MILOVÁNÍ ZAKÁZÁNO (Tonny).
Jako režisér debutoval komedií VZTEKLÝ ŽENICH (1919). Režíroval různé oblíbené komedie, dramata či přepisy děl známých autorů (CHYŤTE HO!, DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, LUCERNA, KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ, BÍLÝ RÁJ, HŘÍCH, PANTÁTA BEZOUŠEK, ANIČKO, VRAŤ SE!, HŘÍCHY LÁSKY atd.).
Ve třicátých letech v Československu nejčastěji režíroval (dvakrát za spolupráce Martina Friče) filmy s Vlastou Burianem (C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK, ON A JEHO SESTRA, TO NEZNÁTE HADIMRŠKU, LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE, FUNEBRÁK, NEZLOBTE DĚDEČKA, DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ, U POKLADNY STÁL...) a Anny Ondrákovou (KANTOR IDEÁL, ON A JEHO SESTRA, POLSKÁ KREV, DŮVOD K ROZVODU) různé komedie (DOBRÝ TRAMP BERNÁŠEK, JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ, NA TÝ LOUCE ZELENÝ, POZOR, STRAŠÍ!) a drama (LUCERNA).
Od dvacátých let úspěšně natáčel jako jeden z prvních českých režisérů v Německu, Francii, Belgii, Holandsku, Rakousku a Anglii. V cizině točil úspěšné a nákladné snímky (DER ZINKER, KIKI, BABY, FLORENTINE, PLACE DE LA CONCORDE, FRÜHLINGSLUFT, DE SPOOKTREIN, KNOCK-OUT – EIN JUNGES MÄDCHEN, EIN JUNGER MANN). Posledním Lamačovým českým filmem byla komedie U POKLADNY STÁL... (1939).
Hned po natočení Lamač emigroval před nacistickým nebezpečím do Holandska, poté do Belgie, Francie a Anglie (všude natáčel filmy). Za války zde sloužil jako filmař u R.A.F. a natáčel dokumenty ze života našich vojáků. Ve čtyřicátých a na začátku padesátých let natočil filmy ŠVEJK BOURÁ NĚMECKO, THEY MET IN THE DARK, IT HAPPENED ONE SUNDAY, LA CELERE DES DIEUX, UNE NUIT A TABARIN, DIE DIEBIN VON BAGDAD a LACHKABINETT. Pro osvobozené Československo namluvil řadu válečných dokumentů. Po válce působil ve Francii a USA, kde vymyslel řadu technických zlepšení v oblasti televize a barevného filmu.
Lamač se podílel na 260 českých a zahraničních snímcích. Je autorem průkopnické knihy „Jak se píše filmové libreto“ (1923). Karel Lamač zemřel po těžké nemoci ledvin a jater 2. srpna 1952 v Hamburku ve věku pouhých padesáti pěti let, v blízkosti své milované Anny Ondrákové. Režisér Karel Lamač je jednou z nedůležitějších průkopnických osobností v historii naší kinematografie.
Jarda "krib" Lopour
