Velká láska

Povedená komedie o trampotách se svazkem manželským, do nějž upadne poněkud sukničkářský chlapík. Film je to nadmíru zajímavý, především vtipným vypravováváním v ich-formě, jehož se dopouští povětšinou hlavní postava - všechny fantazie, ba i jen nápady jsou tak převedeny na plátno a zároveň občas i absurdně provázány s tím, co má být skutečností. Dále zaujme zvláštní rytmus charakterizovaný delšími, občas i lyrickými - fantazie na téma, kdyby se po silnicích pohybovaly postele, a nikoliv auta, - pomlkami, které přerušují vtipné, svižné monology nebo dějově nabitější úseky. Hlavní role se ujal sám režisér a dojem zanechal výborný ve svých obou rolích. (29.07.2006)

První půlhodinu mě Velká láska moc nechytla, tu druhou (od scény s fantaskním putováním s postelí) jsem si často dost užíval, jenže poslední třetina mě už s výjimkou dvou scén z hospod (a tanečku :)) opět nebrala... což je docela ojedinělý průběh mých dojmů, protože obvykle jsem svědkem toho, jak prostřední části některých skvěle začínajících a skvěle vrcholících filmů bývají naopak (nej)slabší. Uznávám a uděluji hvězdičky za krásnou nápaditost a barevnost celého filmu, více scén a nápadů (např. neotřele vyřešené půlení manželského majetku) patří k nezapomenutelným, Pierre Étaix jako režisér se rozhodně víckrát zaskvěl, projevil kus hravé fantazie a nakonec i jako herec tu měl pár světlých momentů, zejména v gazích s deštníkem, taškou a kloboukem. Možná mě trochu zmátl oficiální text distributora, když zde Étaixe vychvaluje coby vynikajícího komika. Očekával jsem tak, že toho jako herec/komik předvede ve svém autorském dílku víc, zatímco na mě Étaix působil jako celkem nevýrazný pán (a většinou i nesympatický ulízaný slizoun, až mi často připomínal Jeana Dujardina), který se sice neustále motá před kamerou, ale k vtipné kreaci se tu často musí místo něj přičinit pár jiných herců ve vedlejších a epizodních rolích. Celkově je to jedna z těch odvázaných surrealistických komedií 60. let à la Zazie v metru, které výrazněji, než na obsahu, stojí přeci jen na formě... [65%] (07.01.2023)

Skvěle jsem se bavil - opravdu! Dobře natočené, zahrané, ale především úžasně nadčasově pojaté. Příjemně plynoucí příběh muže svázaného manželstvím je vyprávěn s typicky francouzským humorem, opět se dočkáme prvků grotesky, skvělého využití hudby a zvukových efektů, ale především inovativních ztvárnění snových představ - dokonce takových, o nichž se obávám, že by je dnes již nikdo nevymyslel (ve spánku nahrazuje postel zcela plnohodnotně auto, scéna s fotoalbem nebo s tchánovou hrou na housle atd.). Mohu jedině doporučit. (17.05.2011)

Velká láska byla pro mě milým překvapením. Étaix ve svém prvním barevném filmu sám ztvárnil roli muže ve středním věku, který musí odolávat všem svodům, které přichází, když jste muž středního věku :-) Konvenční příběh je podán nekonvenčním způsobem, protože Étaix nám ukazuje nejenom to, co hlavní postava dělá, ale také to o čem přemýšlí, přičemž mezi těmito dvěma světy skáče bez nějakého upozornění či stylového odlišení. Někdy se mu to daří opravdu nápaditě, jindy méně. Scény, ve kterých jezdí postele po silnici místo aut (tedy ty, o kterých se v souvislosti s Velkou láskou mluví nejvíc) byly sice nápadité, ale paradoxně ty nejnudnější z celého filmu...představte si Jacquese Tatiho řízlého Louisem Buňuelem a víte, co máte v kině čekat ;-) (24.01.2011)

Kouzelné! Režisér se nebojí na plátno převést jakýkoliv svůj bláznivý nápad. Tak se ze zdánlivě prostinké satiry stává vtipné, vyšperkované dílo. Za nejlepší scény považuju slavný postelový sen s krávou v růžovém oblečku; šíříení pomluv na malém městě a kamaráda radícího hlavnímu hrdinovi, jak by se s manželkou vypařádal... Málokdy člověk narazí na tak zajímavě potrhlý film. A jen tak mimochodem, snad všechny herečky z filmu (včetně důchodkyň) mají úžasné nohy! (06.02.2011)