V zajetí rychlosti

Aneb jak natočit ódu na lidství tak, aby z toho byl jeden z největších filmových zážitků posledních let. Burt Munro je člověk, který má sen a na rozdíl od většiny ostatních dělá všechno pro to, aby si ho splnil. A nejde o žádnou maličkost jako koupit si cabriolet nebo navštívit Jamajku, tento čilý důchodce (doufám, že v jeho věku budu taky v takové formě – i co se týče sexuálních záležitostíJ) z nejjižnějšího města na Novém Zélandu, domova ptáka Kiwi je totiž odhodlán překonat rychlostní rekord v jízdě na svém po dlouhá léta vylepšovaném motocyklu značky Indian Scout z roku 1920, jehož původní maximální rychlost byla 54 mil/h. Aby mohl svůj pokus uskutečnit, musí se vydat na rychlostní závody na solné pláně do amerického Bonewillu, na nejrychlejší trať na světě. Cesta z rodného Zélandu až za hranici 200 mil/h je dlouhá, plná překážek, ale i příjemných zážitků. Munro má štěstí, téměř každá postava s kterou se během svého putování zaplete mu dobrosrdečně pomůže a pokud to dotyčný neměl zpočátku v úmyslu, odhodlaný penzista ho svým bezuzdným zapálením tak okouzlí, že i i ten největší cynik mu nakonec nadšeně pomáhá a fandí. Stejně tak omámil i mě, když jsem mu při plnění snu dojatě držel palce jako snad žádnému jinému filmovému hrdinovi. Hannibal Lecter je famózní postava, kterou Anthony Hopkins pozlatil a udělal nesmrtelnou, jenže v mých očích Hopkins jako zapálený nadšenec Burt Munro slavného kanibala jasně předčil. Jeden z nejlepších výkonů všech dob. Film, který zvedne náladu, dojme k slzám a připomene nám, že jsme lidé a jako takoví by jsme měli jít za svým snem a pomáhat v tom i ostatním. Tohle zní sice hrozně klišovitě, ale aspoň vidíte, jak se mnou ten Nejrychlejší Indián na světe zamával. (23.06.2008)

Krásný film o milém, okouzlujícím a hodném člověku, kterým pan Munro jistě byl. Bezelstně si svou cestou podmanil spoustu lidí když šel za svým snem. Byla jsem napnutá jak kšandy, bojíc se o jeho život a stále sem čekala až se něco pokazí. Nepokazilo, film mi zvednul náladu a řekla jsem si, že být hodná, přející a laskavá k lidem mi přece nebolí a tak proč život nezkusit touhle cestou? (26.02.2012)

Vyrobit si doma na koleni motorku a vytvořit s ní potom rychlostní rekord je docela frajeřina a příběh Burta Munroa mě fakt zajímal. Když jsem si přečet, že je film "životopisný", opravdu jsem nečekal, že děj se smrskne na pár dní před odjezdem, pak 3/4 filmu zabere cesta z Novýho Zélandu k solnýmu jezeru v Bonneville a úplně na konci je něco málo z těch závodů. Myslel jsem, že se o životě Burta Munroa dozvim trochu víc. Životopisnej film to fakt neni. Je to spíš road movie. Já mam tenhle žánr docela rád, takže jsem to bez problémů dokoukal, ale hlavní náplní filmu je to, že Anthony Hopkins trpí problémama se srdcem a prostatou a potkává na každym kroku strašně hodný lidi, který se po 2 minutách k němu chovaj, jako kdyby to byl jejich nejlepší kamarád a udělali by pro něj první poslední. Ocenil bych spíš nějaký prostý fakta. Jinak význam chcaní na citronovník jsem nějak nepochopil. (05.07.2011)

V jistých ohledech mi V zajetí rychlosti připomíná Kokosy na sněhu. Příběh muže, který se snažil překonat rychlostní rekord a vydává se kvůli tomu z dalekého Nového Zélandu až do Ameriky, aby si dokázal to, o co se pokoušel celých 25 let na svém Indianovi. Anthony Hopkins milého, s každým se přátelícího se staříka, který bojuje pouze sám se sebou v podobě nemocného srdce zahrál opravdu skvěle. Film na něm stojí a právě díky němu není tak nudný spíše příjemný na pohled stejně jako takový Forrest Gump. Nejsou prakticky chvíle, které by byly smutné a pošmourné, to prostě v jeho příběhu nelze natočit. Celou dobu sledujete jeho průřez životem s tím, že se mu to nakonec povede a důrazem na to, že je to podle skutečné události prožíváte napínavé scény stejně tak jakoby jste čekali nečekané. Obdobně jako já a právě díky tomu jsem po shlédnutí filmu měl nenápadnou a o to víc příjemnou radost ze zjištění že dokázat si v životě něco velkého je přeci jenom docela snadné, jen chce pro to žít stejně jako to udělal Burt Munro. --- Chlap je pro mě stéblo trávy, které na jaře vyroste a pak najednou dosáhne středního věku, na podzim dozraje a jako stéblo trávy uschne a už se nikdy nevrátí. (25.06.2007)

Těžko přetěžko hodnotit. Tenhle film je totiž přesně tím, čím se zdá být na první pohled, což může být pro někoho slabinou - ale co je sakra špatného na tom, že to dopadne dobře a že film nemá konflikt - jediný kdo bojuje je Burtova duše se svým tělem. Přívětivý, upřímný pohled na starého muže, co si plní svůj cíl, ač nemá ani peníze ani vychování - zato nemocné, ale velké srdce, jenž bije jen pro jedno. (17.10.2006)