Elvis nebo Samuraj?

S velkými brýlemi, nepadnoucím saku, sportovních botaskách, kytarou na zádech a katanou v ruce putuje osamělý bojovník postnukleární pustinou do Lost Vegas, aby se stal králem rock’n’rollu, když to Elvis po 40 letech zabalil. Milovníci Tarantinova samurajského eposu by měli přehodnotit svůj pohled, jelikož Buddyho cesta ve společnosti nemluvného prcka je odyseou hodnou řeckého hrdiny, které odpustíte inspiraci v Šíleném Maxovi stejně tak jako několik scénáristických a logických chyb, které bohatě vynahradí ultracool fasáda nejen hlavního hrdiny, ale celého snímku jako takového. S podhledy kameraman nešetří, choreografie soubojů je i bez krvavého cákání skvělá a suchá vize postapokalyptického světa je tak sugestivní, až si budete připadat, jako by jste v nekonečné poušti stáli také. Tvůrci kostýmů zřejmě prošli hodně vizáží jak rock’n’rollových, tak metalových kapel, aby našly ty správné kusy, které by hrdinům padly a když si do toho připočítáte vynikající hudební doprovod s jasným poselstvím, že Elvis žije, vyjde vám, že tohle je jedna z neoriginálnějších podívaných, která poněkud nepochopitelně zůstala skryta zraku širší divácké obci. (01.08.2006)

Sovětskej Rock'n'roll je fajn, ale jinak to bylo tak trochu o ničem, což moc nezachraňoval ani ten cool nápad s rock'n'rollovým samurajem. Kameraman byl prvních tak deset minut totálně v kaši, jinak si to nedovedu vysvětlit, ale pak naštěstí už vystřízlivěl, nebo na zbytek filmu najali nějakýho abstinenta, ale každopádně to jinak bylo docela fajn a i ta závěrečná pointa byla docela veselá, takže se na to dá v klidu kouknout a to zvlášť pokud se někomu líbí takový na hlavu padlý béčkový náměty odrážející nějakou určitou popkulturní epochu jako to dělala třeba Barbarella nebo tady tohleto :). Bohužel ale ten dvojník Guye Pearce není sympatickej tak úplně od začátku, někdy se to snaží být cool strašně křečovitě, někdy je to utahaný, někdy trochu divně technicky provedený, ale někdy je to zase přesně naopak, takže to nakonec aspoň na tu trojku je :) (23.01.2013)

Tohle je něco tak výjimečného, že zde nemohu použít standardní hodnocení jako u jiných filmů. Žánr nespecifikovatelný... možná východo-asijský muzikálovy western tak jak by ho natočil mescalinem nadopovaný bollywoodský režisér akčních klipů na limonády s kravskou močí. Geniální spojení ve kterém není zapotřebí mluvit. Kytara a Katana mají argumentů dost. A ty songy... ty kulervoucí songy mi zní hlavou ještě teď. (07.04.2007)

Srdcem jsem formalista. Miluju stylizaci. A miluju absurditu a v jistém smyslu výstřednost. A Šestistruný samuraj JE jednou velkou stylizací, světem uplácaným z béčkových samurajských bojůvek, postapokalyptických vizí studené války a především pak kultury rock´n´rollu (pozor, ne rocku jako takového, ten je tady - ve formě metalu - prezentován jako zástupce zla) padesátých let. Kdybych měl popsat o co ve filmu jde, musel bych se sám sobě vysmát. Tohle je potřeba vidět a cítit. Atmosféra je laděna úžasně netradičně - slova které by k ní mohly nejblíže pasovat jsou komická, bizardní a přitom dojemná. A Buddy Holly je král. Alespoň ten s katanou, co ho hraje ten Jeffrey Falcon. Poklona, kingu... Na tvůj gig ve Vegas bych zašel hned. 90% (05.11.2007)

Já fakt nevím. :-) Je to takový střelený mix Mad Maxe, westernu a dokonce války se Sověty, je zde odvěký souboj ne dobra a zla, ale rock and rollu a heavy metalu. Některé scény jsou velmi vtipné (třeba ta se Sověty), jiné divné (kanibalové, Špenátové monstrum, lidé od větrníků), jsou chvíle, kdy to pekelně nudí... ale prostě je to zábavné, no. Souboje nejsou pojaty akčně, ale spíše jako taneční doplněk, kdyby od toho někdo čekal řežbu. (18.03.2013)