Odpočítávání

Velmi vydařené ztvárnění naší současné posedlosti násilím, na které jsme schopni se ale dívat pouze na televizní obrazovce, a tak vůči němu otupět. Přestože jsme dennodenně zahlcováni informacemi o teroristických útocích nebo válečným zpravodajstvím, jsou tato data natolik odosobněná (televizní noviny k večeři proložené "zvířátkem nakonec" nebo strohá čísla mrtvých v novinách při ranní kávičce), že nejsme schopni si naplno uvědomovat jejich dopady. Války, a koneckonců i terorismus, se staly něčím, co je spíše realitou "tam někde", v bezpečném světě za obrazovkou a my sami spíše pociťujeme na vlastní kůži opatření (omezování svobod), která z nich vyplývají. Tuto absenci násilí a vzrušení v našem životě si pak musíme kompenzovat sledováním akčních filmů a seriálů, které nám alespoň zprostředkovaně umožňují stát se na chvíli buď lovcem, nebo lovenou obětí (případně obojím najednou), a zažít tak příval adrenalinu. Jenže tato náhražková forma prožívání vede k tomu, že v našich skutečných životech přestáváme rozlišovat mezi realitou a filmem (11. září i Armageddon většina z nás "prožila" na obrazovce, jsme si jisti, že mezi tím zpětně opravdu dokážeme najít podstatný rozdíl?), a tak fikci až příliš zabudováváme do našeho světonázoru, a naopak skutečnost podvědomě zasunujeme do pozadí jako další díl nekonečného seriálu na pokračování. Násilí, mučení, agrese, vraždy - to vše je sice v nějaké povrchní formě součástí našich životů, ale je to pro nás nemyslitelné, dokud se s tím nesetkáme na vlastní kůži. Zdá se, že léčbou šokem může dojít ke konečnému prozření ("We're fucking human beings!") a uvědomění si nesmyslnosti brutality. Jak snímek naznačuje, náprava celku musí začít od jedince a jeho osobní zkušenosti, nikoli veřejným prohlášením hlavy státu, které sice dosáhne najednou k milionům, ale v hromadě tisíce bezvýznamných zpráv zapadne jako součást jednoho velkého virtuálního mýtu, o kterém si vyprávíme na dobrou noc, abychom mohli klidně spát. _____ P.S.: Provokativní (myšlenkově i politicky) je také vyobrazení "hlavního teroristy" jako původně amerického občana; skoro jako kdyby ten "terorismus" měl původ v našich řadách a v naší kultuře, že? (02.08.2010)

Z filmové reflexe syndromu 11. září už je skoro samostatný žánr, který důsledně nahradil syndrom studené války. Thrillery postavené na bázi kolektivního ohrožení patrně výborně fungují, neboť se točí jak na běžícím pásu. Unthinkable naštěstí patří k těm povedenějším. Původem australský režisér Gregor Jordan postavil svůj nízkorozpočtový snímek především na základech konverzačního dramatu, což odráží také herecké obsazení, přičemž dialogy hercům lze bezezbytku věřit, horší už je to s autenticitou násilných scén a mučení, hlavně britský herec Michael Sheen a jeho tak známý apriori bezelstný kukuč mi vůbec neseděl se zamýšlenou syrovostí scén, filmový tvar byl zjevně zamýšlen jako naturalistický a drsný, ale výsledek hraničil s mainstremem. Ne, nevolám po drastičtějších scénách, jen mi ta všechna krev a mučení nepřišlo právě věrohodné. Každopádně stěžejní je ústřední myšlenka a poselství snímku, který se táže po hranici, kam až může exekutiva zajít ve svých metodách a nejen preventivních opatřeních. Je mučení teroristů přípustné? Američané se dobrovolně vzdali části své svobody výměnou za právě dotazované, není to náhodou cesta k nihilismu? Gregor Jordan nenatočil vůbec hloupý film... (15.06.2010)

Scénář: Peter Woodward .. Ostré, vypjaté, poutavé, funkční a pravdivé. Levný kabát není vůbec na škodu, protože snímek se vyjadřuje těmi osvědčenějšími součástmi, jako je výborný scénář a silné herecké obsazení ústředních rolí, kdy na "zbytečné" atrakce není prostor a ani nakonec nejsou potřeba. Intenzivní teroristický thriller vznikl i tak. Na Hollywood okrajový, o to pro náročnější diváctvo zajímavější produkt. ___ Větší část tohoto filmu je těžce myslitelná! (02.08.2010)

Jo! Konečně zas jednou výborný, nevšední film s inteligentním scénářem, zajímavým průběhem a maximálně uspokojivým závěrem. Hranice mezi dobrem a zlem je setřena: kam až může civilizovaný člověk dojít, jaká zvěrstva napáchat ve jménu vyššího dobra? Opravdu silný kousek dávající námět k zamyšlení nad lidskou morálkou. Těžko hledat bandu rozporuplnějších postav a jednání než právě v "Unthinkable" - a takhle to mám ráda, to je ze života; žádný ultrazlý padouch versus neposkvrněný charakter, jen šedá zóna: větší a menší zlo. Tleskám, tleskám, ale do potlesku ve stoje mi přece jen ještě něco málo chybí. 88% (16.08.2010)

Připravte se na odpočet....za deset vteřin před Vámi vybuchne deset kilo semtexu...10...9...8...7...6...a nebo víte co? Pusťte si tenhle film. Sice to není nijak velká jízda plná akce, ale dokáže to zaujmout. Já v tom nic zajímavého nevidím. Film je natočen v době, kdy je jeho problém aktuální. Herci hrajou takovou tu rutinní klasiku a celkově je film spíš zapadlá záležitost, než aby stál za větší pozornost. Ono se ale ani není čemu divit... (09.11.2010)