Fantom

Částečně souhlasím s uživatelem ptrm … ti, kdo nepochopili, neměli hlasovat. A Ricardo Meneses (Sergio) v době natáčení nejenže bezvadně vypadal, ale také roli výborně zvládl. Neříkám, že je to film hvězdných výšin, ale je to dobrý pokus o zmapování minority v minoritě netradičním způsobem, zmapování nešťastného člověka, co to má v mozku ještě trošku více zpřeházeno než my, obyčejní gay a bi a troufám si tvrdit, že ti, co dali to nejhorší možné hodnocení a v normálu by byli heteráci, tak by to byli asi pěkní homofobové … 6977 (30.08.2023)

Film pro fajnšmekry, který pro explicitu některých záběrů důrazně nedoporučuji heterosexuálně zaměřenému publiku. Střípky ze života mladého popeláře v depresivních portugalských reáliích, který stále hlouběji propadá do světa svých fetišů jsou dobře sestavené, sekvence ovšem někdy přiliš dlouhé. Vše zachraňuje skutečně velmi pohledný hlavní protagonista, ve svém výkonu zcela uvěřitelný a autentický. Některé scény jsou skutečně vydařené (nalezení spoutaného policisty v odstaveném autě, hledání v popelnici nebo scéna s motorkou) a mám pocit, že záměrně balancují na hraně výsměchu. Konec filmu jakoby k celému snímku nepatřil a působí na mě rozpačitě, jakoby si s ním autor už nevěděl rady, ale celkově dobrá sonda do hloubi tužeb. (09.04.2017)

docela i chápu moralizující kazatele a jejich popuzené měšťáctvo. v tomto konceptu ovšem není místo ani pro tu nejšlechetněji míněnou cenzuru. teprve když se podaří vyvrhnout všechnu tu špínu před zraky diváka, může vyjít najevo, že kdesi v těch oceánech bahna se topí i cosi nepředstavitelně krásného. i v existenciální bídě, v animálním fetiši, v citové osamělosti, v sebedestruktivním lpění na obsesi a ve skutečných horách odpadu kdesi v "měsíční krajině" smetiště. zpřítomnit to cosi vznešeného v těchto souvislostech si žádá nemalé režijní mistrovství a pečlivé zacházení s filmovými prostředky. Rodrigues zvolil odvážné přístupy typické pro náročné umělecké filmy a to navíc o mnoho dříve, než se začaly ve festivalovém prostředí vyskytovat relativně běžně: minimalismus a nepokrytost, syrovost i nejněžnější citlivost. (29.10.2012)

Zamlklý mladík Sergio pracuje v Lisabonu jako popelář. Odmítá pozornost pohledné Fatimy, neboť hluboko uvnitř poznává nové vášně. Postupně se sám sobě stává otrokem nezdolných fetišistických choutek, které promítá do náhodných homosexuálních styků a nekonečného šmírování. Frustrován z nechápajícího okolí stále více stupňuje agresivitu střídanou s bezmocností, aby se v konečném důsledku stal anonymním vyvrhelem mezi tunami hnijících odpadků. Eroticky vedený příběh, který poukazuje na sílu a riziko obsedantních vášní, je obetkán pouze minimem dialogů. Režisér atakuje smysly diváků zbytečně perverzními scénami a laciným explicitním provokatérstvím. Ty bohužel vyplňují notnou část děje, čímž jsou ostatní postavy (včetně té hlavní) jen letmo načrtnuty. Nic proti portugalské kinematografii, ale zbylá filmografie J. P. Rodriguese mě absolutně nezajímá. 1 a ½. (23.06.2005)

Syrové sociální drama, v němž hlavní hrdina, Sergio, objeví objekt své touhy. Sleduje jej, snaží se získat jakoukoliv jeho věc. Ze sledování se stává posedlost, která žene Sergia až k činům, které boří všechny hranice, jež ho dosud uzavíraly. Většina filmu se odehrává v noci, kdy Sergio, pracující jako popelář, se toulá opuštěnými ulicemi, hledá náhodné kontakty, vybíjí se o samotě a současně je stále blíž svému cíli. Druhá část snímku se promění v symbolistní bizarnost, která se blíží až surrealistickému pojetí - gumový oděv, maska, skládka, divoký králík (symbol svobody?). Sexuální scény a výjevy jsou vskutku bez zábran, ale nemyslím, že by byly cílem, nýbrž jsou jen prostředkem. Rozhodně ale ne film pro každého. (19.01.2013)