Temporada de patos
Kačacia sezóna
Duck Season
Obsahy(1)
Panelákový byt a výpadek proudu, to zas bude neděle!
Je neděle, 11 hodin dopoledne a Flamova matka musí někam odejít. Zdá se, že Flama a Moko mají před sebou neděli snů. Prázdný byt, playstation, coca-cola a pizza, co jim může chybět? Ale jen do chvíle, než vypadne proud. Jeden panelákový byt, čtyři mladí, tři z toho ještě děti a nekonečná neděle. To je prostor, v němž debutující mexický režisér Fernando Eimbecke rozehrál svou hořkou černobílou teenagerovskou komedii. Natolik oslnila domácí publikum, že získala 11 z 12 možných výročních filmových cen Ariel a 8 cen na Mexickém filmovém festivalu v Guadalajaře 2004 a stejně tak byla s úspěchem uvedena na mnohých zahraničních festivalech, včetně MFF Karlovy Vary.
Kromě nesmírně civilních hereckých výkonů mladých herců, po zásluze též oceněných, a skvělé hudbě, která rovněž velmi podstatně vytváří atmosféru tohoto jen zdánlivě nenápadného filmu, je tu nejpozoruhodnější zejména Eimbeckova režie. Dlouhé pasáže, v nichž se mezi postavami zdánlivě nic neděje, střídané směšnosmutnými akcemi zdánlivého veselí, zkomponované k sobě jako hudební skladba, v jejichž rytmu a souzvuku vycházejí najevo další plány, vytvářejí až neuvěřitelně pravdivý portrét dvou teenagerů s jejich problémy, dívky odvedle, jejíž rodiče zapomněli na její narozeniny, a mladíka, který přichází na to, že vlastně nedělá co, skutečně chce. Čas, kdy ti čtyři čekají, až zase zapnou elektřinu a oživí umělý svět všech jejich berliček a pomocníků, se stane z původně nuceného zabíjení nudy jednou z nejzajímavějších chvil jejich dosavadních životů. Zbaveni záchytného systému rutinních činností náhle jednají sami za sebe a nacházejí sílu vyslovit své problémy především sami před sebou.
Eimbeckův hraný debut patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v poslední době na i tak zajímavém filmovém prostoru mexické kinematografie vzniklo.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (88)
Vcelku solidní minimalstická konverzační černobílá komedie. Herecké výkony, na to, že to jsou neherci, velmi dobré. Velmi chválím i hudbu, byl vinikají cí a trefná, dobře seprolínající se zvuky situací ve kterých hrála. Kamera taktéž vemi dobrá a obrazotvornost režiséra výborná. Jednu hvězdu dolů za to, že v některých momentech to je převláčné až nudné, ne však tak moc, proto 4*. ()
Filmy z Jižní Ameriky jsou v mém soukromém žebříčku oblíbených filmařských destinací na druhém místě, což znamená, že filmy z této části naší planety považuji za jedny z nejkvalitnějších. A film Kachní sezóna mne v tomto názoru ještě více utvrdil. Ale hezky postupně. Tenhle film jsem sušil doma ve skříni nějakých půl roku, než jsem si ho dnes pustil. Upřímně jsem ale nevěděl, co od toho čekat. Ale co jsem viděl mě velice zaujalo. Omšelé a vcelku nudné panelové sídliště na mexickém předměstí, kde se v neděli v 11 hodin dopoledne nic moc neděje. A za dveřmi v jednom z těchto paneláků v tuto dobu dva čtrnáctiletí kamarádi začínají hrát videohru. Ale co dělat, když náhle vypadne proud? To se potom hodí, když v bytě máte šestnáctiletou sousedku, která si k vám přišla upéct dort. A když potom přijede poslíček s pizzou o několik sekund déle, než měl, a nechce se hnout, dokud mu kluci nezaplatí, je o zábavu postaráno. Tenhle film je podle mého názoru zcela netypický, což mu však přidává na zajímavosti. Sledovat čtyři postavy, jak tráví nedělní dopoledne v panelákovém bytě, to byl úžasný nápad a mě to naprosto nadchlo. Netuším, v čem spočívá kouzlo této mexické komedie, nedokážu ani vysvětlit, proč hodnotím tak, jak hodnotím. Jen prostě tuším, že tohle je něco úžasného a nevšedního, a že si to zaslouží pořádně ohodnotit. A tak uděluji čtyři hvězdičky. ()
Nezávislá laciná komedie osciluící někde velmi lehce nad průměrem. Chtěla by být takovou tou hořkou tragikomedií pro intelektuály, což se jí daří (a mě nudí), ale mám pocit že využívá až příliš mnoho totálně profláklých motivů. Zábavné neverbální pasáže, kdy se občas usmějete střídají několikaminutové dialogy o ničem, kdy bych to nejraději zabalil. Nebýt na tom v kině tak to po třech minutách vypnu. ()
Pomale... Misty mozna nudne... V konecnem dusledku vsak zvlastni a myslim ze skvely film... Proste je to plne absurdnich veci ktery spouse lidi nemusi sedet... Pak se nedivim kdyz se ten film nekomu nelibi... Jenze "jedna scena s realnym kachnim obrazem" je tak dokonala ze tomudle filmu ja nemuzu dat min jak 4 hvezdy... ()
Naprosto banální příběh dovedený často do naprostých absurdit. Je to sice blvost, ale v tom kině vás to spolehlivě udrží. Ikdyž když o tom tak přemýšlím, napadá mne jestli jsem tam neseděl jenom kvůli Ritě v podání Danny Perea. Je to fakt sympaťačka. A Enrique Arreola jako Ulysses je archetyp loosera. Akorát nedokážu pochopit který poslíček by o tu pizzu hrál hru a zasekal se tím na celé odpoledne. --- 70% ()
Reklama