Gillesova žena

Soustředěný herecký výkon Emmanuelle Devos v pro mne hodně zvláštní roli. Nejen, že ji manžel podvádí s její mladší sestrou, ale ona nezavrhuje ani jednoho z nich a trpělivě čeká, až je to přejde. A přitom z toho cítíte temné podtóny, které naznačují, že happyend není možný. Retro příběh pro tři dobré herce a jednoho nadaného režiséra (70%). (27.04.2008)

Úplně ze všeho nejdřív chci pochválit vizuální stránku, moc se mi líbil styl vyprávění příběhu manželského páru, kterému se do cesty připletla nevyvedená mladší sestra.. Pak zcela nepochybně stojí za zmínku herecká kreace Emmanuelle Devosové, ona je v roli podváděné manželky strhující, úchvatná a jako matka (lvice-ochránkyně) až neuvěřitelná, obdivuhodně trpělivá a nesmírně silná.. Možný spoiler - s politováním jsem však nucena jedním dechem dodat, že se závěrem nemohu a nedokážu souhlasit/souznít (a už vůbec ne pochopit), kladu si otázku, proč o tu svou rodinu tedy tak urputně bojovala? Kdyby každá podvedená manželka volila tohle řešení, asi by nás tu moc nezůstalo, k tomu se domnívám, že milující máma vydrží víc než zraněná žena a ona měla tři krásné děti, což je obrovská motivace (i zodpovědnost) k životu.. (17.11.2021)

Velice citlivě natočený snímek o ženské duši. Frédéric Fonteyne v prvé řadě vypráví obrazem. Výrazná stylizace obrazu vykresluje dojmy a pocity aktérů, kdežto podružné dialogy pouze dopomáhají k plynulosti příběhu. Film, jehož výchozí scénář obsahoval pouhých deset stran (zbytek tvorby je pouhá improvizace herců a fantasie režiséra) má laťku kvality (jak formální tak obsahovou) postavenou neuvěřitelně hodně vysoko. Fonteyne za to může být vděčný nejen sobě, ale zejména všem představitelům hlavních rolí. (29.11.2005)

Hodně zvláštní film, který dokáže solidně nudit, ale na druhou stranu zaujme, vyděsí, otevře ústa v nechápavém pohledu, zvrásní čelo usilovným přemýšlením. A to vše stojí na výkonu Emmanuelle Devos, který je velmi autentický... Smutný film, natočený bohužel hodně nudně. HUDBA: Vincent D'Hondt - hudba je jedním z největších pozitiv filmu a už kvůli ní stojí za to ho vidět. Smyčcové pasáže se střídají s až industriálními zvuky a akordeonem. Radost poslouchat. (27.03.2008)

Silně působící drama ryze ženského pohledu na svět, tichá výpověď o tom, jak může být někdy úděl ženy krutý a deprimující. Film hodně komorní, pomalý, se statickými záběry (symbolicky přírodní koloběh vody okolo příbytku ústřední dvojice - okap s podzimním listím, zamrzlá pumpa...) vytvářejícími předěly. Obrazy jsou hlavním nositelem významu - opisují ženské vnímání tvořené hlavně složkou pocitovou (úžasně natočený závěr plný statických záběrů sušícího se prádla, jejichž řetězení přímo evokovalo bouři pocitů uvnitř hlavní hrdinky...). Ten zvláštní milostný trojúhelník byl hodně zajímavým řešením situace, bylo interesantní ponořovat se do otevírající se bolavé ženské psychiky a duše... Dlouho jsem si říkal, co všechno ta silná ženská postava vydrží, obrácení filmové kamery (a duševního i hodnotového světa hlavní hrdinky) na konci filmu ale bylo racionálním vyústěním situace...dlouhodobé vytěsnění frustrace do oblasti podvědomí se muselo nějak projevit... Citlivý film plný těch nejběžnějších životních situací ... a přitom tak mezních a výjimečných osudů... Nádherně stylizovaný film působivých obrazů se skrytou vnitřní silou... Obraz vnitřního světa jasně vymezeného typu ženy - obětavé matky... (na mne ale především ze začátku poněkud rozvláčněný a zdlouhavý) (26.03.2008)