Mon ange
Môj anjel
My Angel
Režie:
Serge FrydmanScénář:
Serge FrydmanKamera:
Vilko FilacHudba:
Colin TownsHrají:
Vanessa Paradis, Vincent Rottiers, Eduardo Noriega, Eric Ruf, Claude Perron, Colette Emmanuelle, Nathalie Laroche, Marie Bos, Stéphane Bissot (více)Obsahy(1)
Život krásné, ale osamělé prostitutky Colette nečekaně změní noční telefonát, v němž se na ni s naléhavou prosbou obrátí kolegyně z branže, kterou právě propustili z vězení. Colette tuto ženu nikdy neviděla, přesto si volající neznámá vybrala právě ji, aby vyzvedla jejího syna a nazítří ho přivést na nádraží. Colette ještě netuší, že problémy svěřeného potomka se brzy stanou i jejími problémy... Představitelce Colette, Vanesse Paradisové (hrála např. s Gérardem Depardieuem v Elise Jeana Beckera nebo s Jeanne Moreauovou a Jeanem Renem v Un amour de sorcière) psal režisér roli přímo na tělo (hrála již podle jeho scénáře ve filmu Dívka na mostě): Cítím, že herci jsou mnohem důležitější než postavy, které pro ně dokážeme vymyslet. Našel jsem sám sebe, když jsem pro ni psal tento příběh, veden Vanessinou tváří, jejím hlasem i pohyby, možná mi ho přímo diktovala... (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (13)
Jednoduchý příběh, nenápadný film, zraňující pointa. Ústřední duo – Colette a Billy – neopustí plátno a příběh se odvíjí prostřednictvím zdánlivě nesmyslných dialogů a neustálých změn lokací. Oba jsou stále na cestě i na útěku, jsou spolu, a přesto se míjejí, ztracení, zranění, ale doufající. „V holkách nejsou bublinky.“ „A co tedy?“ „Já nevím – rampouchy.“ „A ty dělají co?“ „Co dělají? Někdy, když dost dlouho počkáš, začnou roztávat. Někteří lidi si myslí, že holky pořád kvůli všemu brečí, ale vlastně je to voda. Z těch rampouchů.“ (více zde) ()
Osamělost a touha po jistotě spojuje dvě hlavní postavy - Colette a Billiho. Ale ani jeden z nich není schopen se svým životem něco zásadního udělat. Bohužel Vanessa Paradis roli ztracené prostitutky nezvládá. Vypadá věrohodně a síťované punčochy jí sluší, ale v několika scénách je prostě mimo. To Vincent Rottiers je ve své roli jistější, ale ani on nedokáže utáhnout celý film, a tak se ze stokrát ohraného tématu nemůže stát převratný film. ()
Příběh sám, kolorovaný hudbou Toma Waitse není špatný. Bohužel, scénárista byl nebetyčný kokot odchovaný telenovelami. Tak blbé dialogy lze slyšet pouze v Náměstíčku a Pojišťovně štěstí. "Zlobíš se na mě moc, trošku, maloučko?" Kurva, já se zlobím docela zásadně. Takhle spolu lidé nekomunikují, notabene děvka s chovancem pasťáku. No zase jste mě pěkně nasrali galové.... ()
O osamocení a lidských touhách. Člověk asi nejvíce touží po tom milovat a nebýt osamělý. Řečí připomínající nejspíše Exupéryho nebo Coelha ( i když dialogy přece jen chvílemi pokulhávají) se to snaží vyjádřit zkušený scénárista a debutující režisér Serge Frydman. Úspěšně mu pomáhá Vanessa Paradisová (Colette) a skvělý 18letý Vincent Rottiers (Billy) stejně jako stylové holandské exteriéry a podmanivé songy Toma Waitse. ()
"Máš kam jít když venku prší? Četli ti před spaním pohádky? A když si usnula, nechala ses tou pohádkou jen tak unášet? Můžeme snít o tom, že jsi mě neodvezla zpátky, že jsme odjely daleko, moc daleko. Pořád rovně, tam, kde voda z rampouchů neteče nikdy po tvářích dívek." ...Nádherný, citlivý, křehký příběh o hledání domova, touze mít vedle sebe někoho a sdílet s ním lásku. ()
Reklama