Tygr a sníh

Roberto Benigni nám předkládá podobný koncept jako ve svém nejlepším filmu Život je krásný. Jenže tentokrát se skoro až utrh ze řetězu. Divák musí bejt hodně romantická duše, aby mu to všechno zbaštil. Já mu to skoro zbaštil. Film se snaží (podobně jako již zmíněný Život je krásný) ždímat z diváka dvojí emoce: Benigni chce aby se ústa smála a zároveň oči slzely. No nevim, humoru je ve filmu dost, ale...jinak je to trochu nevěrohodný. (22.07.2010)

příběh mající lehkost sněhu a sílu tygra, umě kombinující obé do poetické harmonie... benigni si napsal a zrežíroval sebe sama takřka dokonale, doslazuje hořké a ztrpčuje sladké, takže chvílemi divák neví, zda se má smát, nebo brečet... možná mám kliku, že jsem tuhle one man show viděl dříve než tolik vyzdvihovaný Život je krásný, a tak nemám srovnání s údajně mnohem lepším snímkem. prostě díky gejzíru krásných slovních obratů a parádnímu konci v mé romantické části duše zavládla spokojenost na 80%. (26.11.2010)

Ze začátku jsem si říkala, jestli to Benigni myslí vážně. Vůbec jsem to nepobírala a ani vtipný mi to nepřišlo. Ovšem od části v Bagdádu se celý film úplně obrátil a já si to strašně užila. Už mi to připomínalo toho skvělého herce a režiséra. Možná bych tomu dala původně 3 hvězdy, ale jelikož scéna s kyslíkovou maskou a minovým polem mě rozesmála nahlas a na delší dobu, že jsem film musela stopnout, nedá mi to jinak než hodnotit 4 hvězdami. Přeci jen ne tak často mám u filmů mega výtlem. Místy to bylo samozřejmě smutné, ale únosným způsobem. A ke konci už to bylo takové roztomilé. Jinak mi to samozřejmě také nedalo trošku nesrovnávat s Život je krásný. Ale to je taková filmová pecka, že se by se to nemělo srovnávat s ničím, protože to prostě patří a bude patřit mezi top světové filmy. 6-7/10 (07.10.2014)

Tenhle plytký patvar je v podstatě klon předchozí průjmohrůzy ŽIVOT JE KRÁSNÝ, ale protože se režisér tentokrát neschovává za povinně vavřínové kulisy typu Druhá světová válka, koncentrák a utrpení Židů, tentokrát snadno neschopnost filmu prohlédnete. No prostě děs. Zoufalec, kterej se takhle vnucuje ženské, si zaslouží výprask a režisér tohohle filmu znásilnění ve sprchách nějaké americké věznice. (08.10.2009)

Benigni se vrátil ke žánru a stylu vyprávění, se kterým mu to vyšlo v Život je krásný. Musím říct, že tentokrát mi Benigni celý film kazil, jeho kreace se mi vůbec nelíbily a do takového typu snímku se podle mě nehodí. Ale co se týče zbytku filmu, tak je celkem vydařený. Konec je krásně poetický a trochu otevřený. Nakonec jsem se vyrovnal i s pár nedostatky ve scénáři a celý film si užil. (28.01.2007)