Go, Go You Who Are a Virgin for the Second Time
Obsahy(1)
Dospievajúce dievča Popp je znásilnené štyrmi mladíkmi na streche obytného domu. Chlapec Tsukiji znásilnenie pozoruje z väčšej vzdialenosti. Po odchode násilníkov pristúpi k dievčaťu a začnú sa zhovárať. Ona ho požiada aby ju zabil, on to ale odmieta. Obaja vyjdú na svetlo so svojimi trápeniami z ich bolestivej minulosti, čo ich zblíži. Popp po chvíľke zistí, že Tsukiji je veľmi nebezpečný, no už je neskoro. Nešťastie na seba nenechá dlho čakať... (Astaroth12)
(více)Recenze (15)
Kôji Wakamatsu je jedním z průkopníků raného Pinku eiga a jeho filmy se dodnes těší velké popularitě. K natočení tohoto filmu se nechal inspirovat brutální smrtí Sharon Tate (jejíž fotografie se tu i objeví) a jejími vrahy. Přestože se tento kousek nese především dosti dramatickém duchu a nahota tu nehraje tak podstatnou roli, přestože je všudypřítomná, ve své druhé polovině se změní v ryzí exploitation. Krev bude stříkat opravdu všude, mrtvých se zde objeví taky dost a je jen velká škoda, že se vše odbylo pouze na řezničinu kuchařským nožem. Na tehdejší dobu celkem slušná práce, která ještě více okořenila již tak až „depresivní“ atmosféru. To samé se však dá říci i o jakési formě sondy do lidské duše (rozhovorů mezi Poppo a Tsukiem). Navíc se mi líbilo, že byl téměř celý film natočený černobíle. Dodalo to tomu ještě určité kouzlo okamžiku a hlavně celá umělecká stránka filmu byla skvostná. 70% ()
Možné spoilery. Fyzicky nepríjemný krik znásilňovanej. Drsný úvod takmer odradil od sledovania celku. Dievča sa zrazu uprostred sexuálneho útoku dostane na moment do krajiny príjemného snenia. Zážitok je však to preň tak hrozný, že chce odísť z tohto sveta. Exekútorom má byť tichý svedok hromadného zneuctenia. Zádumčivý chalan v okuliaroch. Dievčina sa mu zverí: toto znásilnenie nebolo prvé. Poprosí chlapca aby ju zabil. Chlapec má zas spomienky na nájomníkov, ktorých musel odstrániť. Lebo páchali ohavnosti. Vraždí iba ak má dôvod. Pri nej nemá, lebo možno láska. Väčšinu filmu vypĺňajú žiadosti dievčaťa o zavraždenie. A chlapcove vysvetľovačky, naťahovačky, ďalšie vraždy, hry. Do toho skupina mladých povaľačov-násilníkov, fetujúcich čmuchaním lepidlo. Kompozičné riešenie záberov v spojení s freejazovým podmazom a folk songami originálne. Poézia a hypnotickosť vložená nasilu. Vďaka znásilneniu. Alebo inak sa opýtam: užívali by si diváci obdobne filmovo poňatú hypnotickú poéziu koncentračných táborov pri splynovaní Židov? Pretože v zásade ide o to isté. Poetizáciu a estetizáciu zločinu a smrti v umení - čo je aj trend časti kinematografie od polovice 60. rokov. Celý dej sa dá zhrnúť do pozície dieťaťa, čo drží v ruke kvet, trhá z neho lístky a mrmle si: "zabi ma, zabijem sa, zabi ma, zabijem sa". Plus obrazovo-hudobné ozvláštnenie. ()
Dokonalá ilustrace vztahů mezi normálním a šíleným, ambivalentnost mezi pozitivním a negativním chápáním aktů, jako je znásilnění či zabití je neuvěřitelně zneklidňující. Jako většina Wakamacuových filmů. Jestliže například ve Violated Angels dosahuje podobných účinků Godardovským využitím nesouhry obrazu a zvuku (úsměvy versus noisové skřípění...), zde sice též trochu obdobně používá bezstarostnou jazzovou hudbu u násilných scén, ale přenáší se to i do jiných rovin: snad nejvíce zneklidňující je předposlední scéna, kdy se obě hlavní postavy poprvé jakoby bezstarostně smějí (do té doby se chovaly naprosto tragicky, smrt jim dýchala na záda), ovšem jejich radost rozhodně neprýští z toho, že by se myšlenek na smrt či o smrti a zabíjení vzdali... ()
Režisér Kódži Wakamatsu mal často problémy s cenzúrou, jeho drsné filmy častokrát s okázalými pornografickými scénami ho dohnali, aby si produkoval filmy sám. Aj tento snímok je nezávislý s minimálnymi finančnými nárokmi a na výsledku je to veľmi vidieť. Dej sa odohráva zväčša na plochej streche bytovky a sledujeme príbeh mladej dievčiny, ktorú hromadne znásilnia mladí delikventi a od náhodného svedka sa doprosuje, aby ju zabil. Film osciluje medzi sexuálnym násilím a istým spoločenským protestom, navzdory malej minutáži je však vleklý, jednotvárny. Snaží sa reflektovať na udalosti smrti Sharon Tate, pokus je to slabý a nudný. ()
V budovaní klaustrofobickej, priam až hypnotickej atmosféry bizardností na úrovni halucinogénneho tripu s omamným, sláčikovým hudobným podmazom vás tento extrémne nihilistický, pinku eiga film spoľahlivo pohltí. Aj keď paradoxne vo svojej krátkej stopáži pre mňa mierne naťahovaný, vzhľadom na dobu vzniku film vyznieva práve ako silne mrazivé opozitum k Západu a jeho "dobe kvetín". Ostatne k tomu ho viaže aj v samotnom závere zaradenie dobových fotografií z hroznej udalosti v noci z 8. na 9. augusta 1969... . ()
Galerie (4)
Photo © Blaq Out
Reklama