Režie:
Jan NěmecKamera:
Jiří MaxaHrají:
Zuzana Stivínová, Jan Budař, Tobiáš Jirous, Marek Bouda, Marie Čermínová (a.z.), Jindřich Štyrský (a.z.), Jindřich Heisler (a.z.)VOD (1)
Obsahy(1)
Jan Němec ve svém uměleckém eseji s podtitulem „Střepiny snů, ticho a tma“, natočeném podle původního námětu Terezy Brdečkové, sklání poklonu Marii Čermínové neboli Toyen (1902–1980), jedné z největších osobností českého i světového surrealismu. V barvité, poetické koláži se do popředí dostává její vztah s básníkem Jindřichem Heislerem (1914–1953), se kterým se oba kvůli svému židovskému původu museli v průběhu nacistické okupace v Praze skrývat před gestapem a nuceným transportem do koncentračního tábora. Jejich osudy poznamenal jak nacismus, tak komunismus a po válce spolu odešli do Paříže, kde nalezli nový domov… Režisér si nekladl za cíl encyklopedicky zpracovat život obou aktérů a odmítl následovat cestu klasického filmového portrétu. Historická fakta převedl do podoby svébytné audiovizuální básně s vlastním světem – světem nadreálna, surrealismu. Svůj formální experiment postavil na svobodném řetězení uměleckých asociací, v němž vedle svých záběrů využíval mimo jiné i dobové, archivní filmové materiály, deníkové zápisy i samotné malby a fotografie Toyen. Výrazné autorské dílo Jana Němce obdrželo nominaci na Českého lva v kategorii nejlepší výtvarný počin. (Česká televize)
(více)Recenze (40)
Po velmi vydatné večeři vyrazit na Toyen není vůbec, ale vůbec dobrý nápad. Pod vlivem mnoha událostí, zážitků, myšlenek a pocitů jsem během hodinové stopáže nebyl schopen se správně koncentrovat a náležitě tento umělecký snímek vnímat. Naštěstí se nedá hovořit o nějakém ději, spíše jen o pásmu obrazů, básní a myšlenek. Jan Němec je jeden z nejzvláštnějších režisérů. ()
Vynikající námět utopený v manýrismu údajného enfant terribla a - další bohužel - Terezy Brdečkové. Přesto vzniklo cosi, co lze uchopit jako pocitový film, který téma Toyen otevírá pro další generace a čeká na seriózní životopis. Tento dluh zatím splatila pouze publikace k výstavě, což stále není dost. Litovala jsem, že tento Němcův počin je prakticky nedostupný a k vidění jen velmi raritně, ale ono opravdu není zas až tak o co stát. ()
Překvapivě vkusné - hraný dokument - je dobře, že herci byli jen figuranti. Textury. Představuju si, že jednou bude takovéto kino v pohybu celé - animace v prolínačce s dějem, děj a děj v druhé projekci. V Ovoce stromů to Kučera Chytilce odvedl 40 let před tímto - jen to naplnit významy! Tam i zde. Jako by technologie zabrzdila obsah. To je tak, když se z technologie dílo počíná. I jako předstupeň je to ale vzrušující možnost - plynutí dvou filmů zároveň. Radektejkal dobře shrnuje tu očekávatelnost scénáře zde i důležitost zvukové stopy. ()
Když mám tu správnou náladu, tak se ráda podívám na umělečtěji pojatý film, ale tady toho umění bylo až příliš. Uznávám, že z výtvarného hlediska se jedná o velice zdařilý počin, ovšem výpovědní hodnota snímku je hodně diskutabilní. Chtěla jsem se o malířce Toyen něco zajímavého dozvědět, jenže na nějaké informace o jejím životě bohužel došlo jen sporadicky. (45%) ()
Vážení přátelé...tohle je opravdu film, který je těžké hodnotit. Buď se vám bude líbit hodně, nebo vůbec. Mezi tím asi není nic. Já bohužel patřím k těm druhým. Filmy Jana Němce ze šedesátých miluju ale těm novým jaksi nemůžu přijít na chuť... Těšil jsem se, že konečně někdo natočí film o nejzáhadnější malířce surrealismu, ale tenhle výsledek mě opravdu zklamal...Němec sice točí neustále experimentální filmy, stejně jako dřív, ale ty dnešní jsou experimentální jaksi jinak, jaksi divně. Prostě se mi to nelíbí, nemůžu si pomoct... ()
Galerie (5)
Photo © Asociace českých filmových klubů
Reklama