Azur a Asmar

Pro mě jedna z těch pohádek, která opravdu zahřeje a potěší u srdce. Příběh o dvou přátelích, jenž se celý život nedokázali na ničem dohodnout je pastvou pro oko i mysl. Přesně jedna z těch pohádek, která je určena jak dětem, tak dospělým. Nenašel jsem v ní slabého místa a moc rád se na ní někdy podívám znovu. Prostě dispozice k maximálnímu hodnocení hvězd zde byly prolomeny a tak je s úsměvem uděluji. 85% (13.04.2014)

Nevšední pohádka s odlišnou, cizí poetikou. Mnoho prvků je pro pohádku typických (pořád jsem čekal, kdy se to přehoupne do Alladina a hledání lampy), ale mnoho prvků se zase v pohádkách neobjevuje a obzvláště jednání některých postav mne přakvapilo, protože nebylo jasně černobílé (obzvláště ten hrbatý našeptávačný rádce Krafú či jak se jmenoval měl v sobě mnoho odstínů šedi). Co se týká vizuální stránky, byl jsem z počátku zklamán, přišlo mi to takové sterilní a místy i chudé. Málem jsem to vypnul. To bych ale chybil, protože s rozvíjením pohádkových motivů jsem způsob nasnímání ocenil a hlavně se dostavilo mnoho opulentních a krásných scén, které daly zapomenout na počáteční strnulost. Result: Tak trochu jiná pohádka s originálním vizuálním pojetím. Pokud vás pohádky berou nebo máte malé ratolesti tak rozhodně stojí za shlédnutí. (06.03.2010)

Moc pěkná orientální pohádka. Tedy z větší části orientální, začátek se odehrává v Evropě, podle kostýmů zřejmě gotické; později se objevují i prvky multikulti, naštěstí ale nenásilně použité. Největší přínos vidím ve výtvarném řešení, které je založené na kontrapunktickém napětí dvou protikladných přístupů. Prvním je minimalismus nejen v animaci a zjednodušeném pojetí postav, ale i ve výrazně převažujícím plošném rozmístění prostorových prvků v obraze (s diagonálou se tu pracuje podstatně míň) a časté centrální kompozici. Druhým je pak graficky detailně vykreslený druhý plán, tedy pozadí, které je vycizelováno v duchu ornamentalismu typického pro výtvarné umění islámského světa. Výsledek působí - i přes opulentní barevnost, která se občas blíží až k barvotiskovosti - neuvěřitelně poeticky. -------- V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Francie / Belgie / Španělsko / Itálie. (15.12.2016)

Už na prvý pohľad nesympatická animácia, na ktorú si musí divák dlhšie zvykať. Príbeh je niečo medzi rozprávkou a fantasy, čiastočne originálny, čiastočne podivný a bohužiaľ, viackrát skratkovitý. Už čokoľvek si myslím o francúzskej kinematografii, jedno jej uprieť nemožem, to ako dobre pojíma arabskú alebo aj orientálnu exotiku. Dobré zasadenie ale nestačí. (28.05.2016)

Multikulti pohádka od předního francouzského animátora Michela Ocelota, které do zejména vnitřních rozměrů klasických anime trháků leccos chybí, ale jejíž vizuální stránka je dostatečně svébytná a oku lahodící (i když ty fotky na to nevypadají, animace holt dělá svoje), abyste ve společnosti dalších princů nesoucích nejlepší tradice Tisíce a jedné noci strávili přes hodinu a půl a nelitovali toho. Scénář občas působí trochu moc naivně a "prodětsky", aby se v závěru stal poněkud natahovaným (jak říkám, tradice Šeherezádina vyprávění;)) a pro děti přitažlivým snad jen tím, že si u něj mohou ťukat na čelo a být hrozně chytré:) Celkově jsem určitě přesvědčenější o osmdesátce než sedmdesátce (a o ničem nižším jsem vůbec neuvažoval), takže tady to je, 80%. Rozhodně to předčí Renaissance z téhož roku, a to jsem měl onu černobílou stylovku možnost vidět v kině, narozdíl od téhle televizní zkušenosti. (25.05.2010)