Azur a Asmar

Docela příjemná pohádka se zvláštím výtvarným zpracováním. Původně jsem jen chtěla zabít čas do doby, než mi poběží jiný program, ale ten prazvláštní styl mě tak zaujal, že jsem prostě neodolala a dodívala se do konce. Co se příběhu týče, není nijak složitý ani objevný, i přesto se na něj však příjemně dívá a ničím neurazí. (09.06.2008)

Pro mě jedna z těch pohádek, která opravdu zahřeje a potěší u srdce. Příběh o dvou přátelích, jenž se celý život nedokázali na ničem dohodnout je pastvou pro oko i mysl. Přesně jedna z těch pohádek, která je určena jak dětem, tak dospělým. Nenašel jsem v ní slabého místa a moc rád se na ní někdy podívám znovu. Prostě dispozice k maximálnímu hodnocení hvězd zde byly prolomeny a tak je s úsměvem uděluji. 85% (13.04.2014)

Už na prvý pohľad nesympatická animácia, na ktorú si musí divák dlhšie zvykať. Príbeh je niečo medzi rozprávkou a fantasy, čiastočne originálny, čiastočne podivný a bohužiaľ, viackrát skratkovitý. Už čokoľvek si myslím o francúzskej kinematografii, jedno jej uprieť nemožem, to ako dobre pojíma arabskú alebo aj orientálnu exotiku. Dobré zasadenie ale nestačí. (28.05.2016)

Velmi oceňuji zajímavé zpracování, kdy některé lokace pohádky byly opravdu nádherné. Nějak mi ale moc nesedla ta zápletka. Přeci jen pro nás je to velká exotika, Frantíci vždy mající blízko k Alžíru, Sýrii, Maroku, Senegalu atd... k tomu jistě mají blíž už jen díky soudobé etnicky notně promíchané společnosti... Jako exotický výlet pro dospělého to ušlo, syna to však nudilo. A pokud u dítěte pohádka neudrží pozornost, je někde něco špatně... Hloupej Honza co za darovanou buchtu dědečkovi nakonec získá krásnou princeznu a půlku království je mi přeci jen bližší. Ale na průměr to mělo. * * * (22.04.2014)

Michela Ocelota si vážím za jeho trpělivou snahu vytvářet alternativu dominujícím komerčním trendům v animované tvorbě a z našich předchozích setkáních vytěžil dvě pětihvězdičková hodnocení. Ale tohle se zkrátka nepovedlo, dokonce si myslím, že to je grandiózní průšvih. Mám pocit, že hodnotící se neptali na dojem svých dětí a spíš hodnotili tak, jak předpokládali, že se od nich očekává. Na snímku se dá ocenit maximálně netradiční výtvarný styl, scénář je nedomrlý, svět nepropracovaný a nelogický, postavy bez charisma a nedotažené. Tam, kde by chtěl člověk fandit hrdinům, naráží na bolestné zkratky a všudypřítomnou naivitu. Konečně nemám nic proti snaze sbližovat různé kultury, ale způsob, jakým to Ocelot v tomto případě činí, je povrchní a rychlokvašený. Celkový dojem: 25 %. (02.01.2017)