Ana y los lobos
Anna a vlci
Anna and the Wolves
Anna and the Wolves
Režie:
Carlos SauraKamera:
Luis CuadradoHudba:
Luis de PabloHrají:
Geraldine Chaplin, Fernando Fernán Gómez, José María Prada, Rafaela Aparicio, José Vivó, Charo Soriano, Marisa PorcelObsahy(1)
Mladá moderní guvernantka Anna přichází do rodinného sídla s podivínskými obyvateli, aby se ze zprvu nezúčastněného diváka stala přímým aktérem událostí a katalyzátorem rozněcujícím utajená dramata, skryté perverze a temné záměry. Saurova otevřená kritika státu je symbolicky přenesena na představitele celé rodiny. Přes postavu Anny odkrývá snímek tragédii morbidní společnosti a pokrytecké morálky (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (52)
Pro mě zatím zcela neznámý režisér a hned jsem musela natrefit na film plný metafor, který ve své době mohl být silně provokativní. Jak tady píše jeden uživatel, bylo docela náročné přijít tomu filmu na chuť. Ovšem s přibývajícími minutami, kdy už bylo zcela jasné, kam Carlos Saura směřuje (i z obsahu nahoře), jsem se do toho položila a už jen sledovala, jak to nakonec všechno dopadne. Protože jinak byl začátek takový, že já osobně kdybych byla na místě Anny, tak si sednu na první vlak, nebo cokoliv jiného a zmizíím z dohledu nejen těch tří vlků, ale potažmo celé té morbidní rodinky. Ale to už by bylo o úplně něčem jiném. Určitě oceňuju vynikající výkon Geraldiny a práci kamery, která její krásu ještě vyzdvihla. Pravdou je, že její práce jako guvernantky mně trochu unikla, protože děti se tam pouze párkrát jen mihly, ale je to zřejmě jen maličkost, která nebyla podstatná a kterou můžu klidně hodit za hlavu. ()
Ti tři chlapi pro mě představovali všechno co nesnáším, vojáčky milující sílu, uniformovanost a rozkazování, fanatickou víru, lež, pokrytectví a hlavně neskutečnou, ale neskutečnou zbabělost tvořící jeden mindrák za druhým. Během poslední scény jsem se neudržel a řval na ně, Vy zmrdi zasraný. Fakt se mě to dost líbilo a hlavně díky drsnějšímu konci mě to i slušně dostalo. Nechci však končit takhle negativně a tak se ještě vyjádřím k herečce Geraldine Chaplin. Nedokážu pochopit, že člověk, který vypadá jak bráška Adolfa Hitlera / Charlie Chaplin / může mít za dceru jednu z nejkrásnějších hereček světa. Na scénu, ve které Geraldina jede v kratších tmavších šatičkách na kole a skrz její nádherné dlouhé vlající vlasy prosvítají paprsky slunce nikdy nezapomenu, aby jo, když jsem se právě v ten po moment až po uši zamiloval do Geraldine. ()
Můj první Saura (konečně). A obávám se, že na dlouhou dobu i poslední, protože pokud je zbytek jeho filmů stejně čitelný jako tenhle, pak si s ním nebudu moc rozumět. Já si dlouho myslel, že to bude psychologický thriller, hledat v tom podobenství mě napadlo až po hodině filmu a to, co jsem z toho nakonec vyčetl, byl jen jednoduchý obrys moci a přetvářky, který buď je opravdu tak bolestně jednoduchý jak se zdá, nebo mi jen uniká spousta odkazů a symbolů na Francovu vládu, o které toho moc nevím, takže to ani nemůžu úplně pochopit. A druhá možnost mi přijde pravděpodobnější. Saura to ani neulehčuje, točí to je pro zvaně a na ostatní kašle. To mi nevadí, mám režiséry s tímto přístupem docela rád, ale nedokážu si oblíbit takového, který točí o něčem, čemu nerozumím. Je to moje chyba, ne Saurova, ale stejně to nedokážu hodnotit jinak, když je dost jasné dopředu, kam se to celé vyvrbí - a s čtením coby podobenství je to jasné hned. Takže je to celé v základu dost průhledné a nevýrazné (byť s poutavou atmosférou, aspoň do určité chvíle), ale nejspíš propracované tam, kde to nevidím. Míjí mě to a klidně budu upřímný a dám jen tři hvězdy, i když tam (snad!) je mnohem víc. Tohle nade mnou vyhrálo. 3* ()
Důrazně doporučuji neprohlížet si obal DVD a nečíst žádné komentáře (ani ten můj) před zhlédnutím. Výklad filmu jako metafory frankistického Španělska nelze nepřijmout, na to jsou tři bratři příliš jasně čitelní. Na druhé straně je to právě jejich typologizace, co znemožňuje omezit výklad čistě na frankistickou společnost. Exegesi lze vést na jedné straně na Španělsko jako takové (viz komentář mortakův) nebo na druhé straně na stát jako takový (viz ofic. text distributora). Každopádně stojí za pozornost pohlavní kompozice postav: mužské postavy jsou pouze tři bratři (a neexistující otec, o němž se jen mihne zmínka), ostatní postavy jsou ženské: zcela pasivní upozaděná manželka odpovídá postavení ženy v patriarchální společnosti, matka naopak upomíná na to, že nejspolehlivějšími držitelkami a přenašečkami příslušné morálky a pseudomorálky bývají zase ženy - matky, báby (líbí se mi Sandiegovo chápání této postavy jako symbolu "španělské tradice a tyranie" - viz jeho komentář k Maminka slaví 100. narozeniny). A že všechny tři děti jsou opět dívky, chápu především jako výraz autorovy otázky - jaká bude budoucí generace? Kudy půjde? A konečně Anna. Nejen, že je žena, ale i že je vlastně cizinka (což je velmi příhodně jen občas naznačeno v momentech, kdy jí uedou slova v mateřské angličtině nebo když v jiném jazyce slov prostě nenachází) ji důrazně vyděluje z nákazy jakéhokoli typového určení - je prostě tou, které je dáno s naznačenými typy - vlky jednat, resp. trpět jejich jednání. V tomto smyslu celou situaci pěkně shrnují kometáře PavelR a dormouse, tím silněji, že zcela ignorují jakýkoli konkrétní alegorický výklad, stačí jim metafora vlků. A konečně kinej ve svém komentáři nabízí pohled, který mám na mysli od začátku. Jestli totiž alegorie, pak pro mne především jako krásná kulturologická genderová studie - co pro různé typy mužství historicky představuje žena, a to zvláště žena nejen krásná, ale především nezávislá, žena provokující tím, že je prostě svéprávným člověkem. Nechtěným dokladem, že nejsem daleko od pravdy, je celý komentář Enšpíglův, který si přímo říká o diagnózu v tomto směru. Jestliže jsem nyní dost možná popudil část diváků, musím spravedlivě popudit i opačnou část - Anna v tom totiž není tak úplně nevinně. Vezměme v potaz už to, že se hned po několika prvních dnech nesbalila a neodjela pryč. Dále si všimni nejen provokování a rafinovaného způsobu, jakým se činí jakoby projekční plochou, na níž se vyjevuje směšnost a ubožáckost jednotlivých bratrů - ale všimni si třeba i její hry s ostnatým náprstkem před Fernardem. Co chce Anna? Léčit nebo trestat? Nebo si jen tak hrát? Nicméně k její "normálnosti" a nevinnosti patří, že přinejmenším k Fernandovým snahám ji váží jak značné sympatie, tak osobní účast a též její obdiv Josého sbírky je zpočátku upřímný. Ostatně nejsilnějším momentem (dobře, možná druhým nejsilnějším) celého filmu byl pro mne Annin čin bezprostředně poté, co je Fernando zamčen v jeskyni. Síly závěru dosahuje Saura opět geniálně jednoduše, působnost této svény záleží prostě v její strohosti. Ukázáno a řečeno je právě jen to, oč jde. Co nejméně, ale co nejsilněji. A je konec. Divák se ještě nestačí vzpamatovat a už se musí vyrovnávat s tím, že film skončil, že už to dál nejde. A jakkoli je závěr šokem, je zcela v intencích předešlého děje, je tedy divák nucen přijmout, že to jinak dopadnout nemohlo. Že takhle to prostě je. A teď si proberte všechny ty alegorické výklady. Ať si dosadíme cokoli, vztah bratrů k Anně a konečné naplnění těchto vztahů je jejich vztah ke skutečnosti. Saura tedy v posledku neukazuje nic míň než fakt, že vztah těchto typických reprezentantů ke skutečnosti je chorobný. () (méně) (více)
jeden za všechny....... všichni za jednoho. Tato slavná věta z Dumasova románu by se dala s trochou nadsázky aplikovat na tento Saurův snímek, ikdyž tentokráte ve zcela odlišné podobě :o( Tři bratři, jeden větší srab než ten druhý... a tak se dají dohromady ( protože v počtu( skupině ) je síla, aby dokonali zkázu. Symbolický snímek ukazující na třech bratech tehdejší skutečné Španělsko v celé své " kráse a nahotě " a jako třešínka na dortu krásná a mistrně hrající Geraldine Chaplin. Velice silný snímek, přesto tomu ( v mém případě ) k úplné spokojenosti ten pověstný krůček schází. 92 % se mi zdá přemrštěných, ale poctivé 4 * si odě mě i s přihlédnutím k opravdu SILNÉMU FINÁLE Anna a " její vlci " po právu odnáší! p.s. při scéně, kdy Anna jede na kole a za ní povlávají její krásné dlouhé husté černé vlasy, jsem si nemohl nevzpomenout na Menzelovy Postřižiny a Magdu Vašáryovou :o) ()
Galerie (31)
Související novinky
Zemřel režisér Carlos Saura
Ve věku jednadevadesáti let zemřel jeden z nejvýznamnějších španělských filmových tvůrců historie, režisér a scenárista Carlos Saura. Sám přitom měl hned zítra obdržet na španělských národních cenách… (více)
Reklama