Maminka slaví 100. narozeniny

Saura se vrací do domu, v němž o šest let dříve přebývala Anna s vlky. Opět guvernantka, opět velmi zvláštní rodina, kterou ovládá matka. Pouze žánrově má Maminka blíže ke komedii (ale zase ne o tolik). Pro Annu, moderní ženu z města, je vstup do domu návratem do minulosti. Jeho obyvatelé se převlékají do starých šatů, včetně vojenských uniforem, neustále je vzpomínám zesnulý otec (Franco), cokoli obscénního, pohoršujícího představuje tabu. Problémem filmu nejsou dvě rušivé scény říznuté mysticismem (příchod Juána a finále), ani míšení smrtelně vážného se zcela nevážným, ale povědomost. Je to vlastně Anna a vlci po šesti letech, čili s odstupem pro komedii nezbytným. Náboženství, armáda, rodina. Pořád v minulosti. Změny, k nimž má v Saurově filmografii dojít, Maminka zatím jenom ohlašuje (třeba delší scénou flamenga, jednoho z tanců, jimž budou věnovány samostatné filmy). 70% (09.11.2010)

Po Anne a vlkoch a Elise, mojom živote tretí Saura a stále s rovnakým výsledkom. Nerozumiem, nesmejem sa (aj keď je to označované ako komédia) a teším sa na záverečné titulky. Že sa odlišujem od väčšinového hodnotenia ma neprekvapuje, príjemne by ma však prekvapilo, keby som niekedy v budúcnosti videl Saurov film, po skončení ktorého by som uznanlivo pokýval hlavou a rozmýšľal, či je to na štyri alebo až na päť hviezdičiek. (22.02.2011)

Ve Španělsku mají tradici příběhy červené knihovny o krásném životě ve velkém domě na kopci. Jedním z velkých úkolů umění je demýtizace těchto pohádek. A tak nás Saura znovu provádí panoptikem různě zdegenerovaných postav, které jsou více méně otroky svých vášní a pudů. I když jednoduché v symbolice, stačí se podívat na pulty knihkupectví obložené falešnými přiběhy o tom, jak je krásné žít na kopci. A tak má pořád smysl natáčet takové filmy. Co se týče politické metafory Španělska, nic se zas tak nezměnilo.Uniformy a válka vymřely (Juan), milovník José objevil různorodost chtíče Evropy a vyrazil se svým penisem do světa, nu a spirituální Fernando si pořídil umělá křídla, která jsou mu nanic. Najednou je Španělsko plné slabých mužů typu Annin manžel, najednou se pro rychlý zisk všechno rozprodává. A do toho útočí Orient (pokoj dcery svůdkyně). (14.04.2009)

důkaz toho, že 83% od 147 lidí nelze brát moc vážně... psychotická haluzárna podivných postav, kterou jsem prostě nějak pořádně nepobral, párkrát se zasmál, ale spíš jen nevěřícně koukal, co že tím chtěl vlastně autor říci... naštěstí se mi to do druhého dne úspěšně povedlo z hlavy skoro vytěsnit ;-) 60% (29.03.2010)

Zatím jediný Saura, který mě nijak zvlášť nechytil – jako by se najednou rozhodl zahrát si na španělského Felliniho (spíš než na Buñuela), ale jeho filmovou magii chtěl nahradit prvky magického realismu ve scénáři; nemá to vášnivou vřelost, na kterou jsem u Saury zvyklý, jen jakousi burleskní jedovatost, nad kterou se dá uznale šklebit, ale ne upřímně smát, postavy, v kterých můžu rozeznávat všelijaké symboly, ale neumím s nimi soucítit, i když mám pocit, že se to ode mě čeká. Možná se mi rozsvítí, až uvidím Annu a vlky (teprve ex post jsem si tady přečetl, že na ni Maminka navazuje) a dozvím se, co že to chybí na zdi v Annině starém pokoji. (30.01.2017)