Anna a vlci

Ti tři chlapi pro mě představovali všechno co nesnáším, vojáčky milující sílu, uniformovanost a rozkazování, fanatickou víru, lež, pokrytectví a hlavně neskutečnou, ale neskutečnou zbabělost tvořící jeden mindrák za druhým. Během poslední scény jsem se neudržel a řval na ně, Vy zmrdi zasraný. Fakt se mě to dost líbilo a hlavně díky drsnějšímu konci mě to i slušně dostalo. Nechci však končit takhle negativně a tak se ještě vyjádřím k herečce Geraldine Chaplin. Nedokážu pochopit, že člověk, který vypadá jak bráška Adolfa Hitlera / Charlie Chaplin / může mít za dceru jednu z nejkrásnějších hereček světa. Na scénu, ve které Geraldina jede v kratších tmavších šatičkách na kole a skrz její nádherné dlouhé vlající vlasy prosvítají paprsky slunce nikdy nezapomenu, aby jo, když jsem se právě v ten po moment až po uši zamiloval do Geraldine. (29.12.2008)

jeden za všechny....... všichni za jednoho. Tato slavná věta z Dumasova románu by se dala s trochou nadsázky aplikovat na tento Saurův snímek, ikdyž tentokráte ve zcela odlišné podobě :o( Tři bratři, jeden větší srab než ten druhý... a tak se dají dohromady ( protože v počtu( skupině ) je síla, aby dokonali zkázu. Symbolický snímek ukazující na třech bratech tehdejší skutečné Španělsko v celé své " kráse a nahotě " a jako třešínka na dortu krásná a mistrně hrající Geraldine Chaplin. Velice silný snímek, přesto tomu ( v mém případě ) k úplné spokojenosti ten pověstný krůček schází. 92 % se mi zdá přemrštěných, ale poctivé 4 * si odě mě i s přihlédnutím k opravdu SILNÉMU FINÁLE Anna a " její vlci " po právu odnáší! p.s. při scéně, kdy Anna jede na kole a za ní povlávají její krásné dlouhé husté černé vlasy, jsem si nemohl nevzpomenout na Menzelovy Postřižiny a Magdu Vašáryovou :o) (07.12.2009)

Upraveno v říjnu 2022. Anna a vlci: filmový politický jinotaj na Španělsko od Carlose Saury dosáhl svého dalšího vrcholu (vedle Zahrady rozkoší). Saura je nekompromisní ve svém alegorickém vytržení. Dům (tím je palác El pendolero, západně od Madridu) jako Španělsko, stářím a nemocemi poznamenaná žena jako Francisco Franco, tři synové jako základní struktury a nosné pilíře klerofašistického diktátorského režimu, mladá vychovatelka z ciziny jako závan svobody, jenž je zároveň svůdný, koketní, vysmívající, pobuřující a nepolapitelný. Saura do esteticky nakomponovaných obrazů Luise Cuadrada vnáší symbolismus, metafory, kritické volání, jízlivé zesměšňování a psychoanalytické odhalování. Nic ze základních principů španělského státotvorného uspořádání není v Saurově jinotajení ušetřeno: ani armáda, cenzura a udržování pořádku (tím se míří rovněž na policii), ani katolická církev, náboženská mystika a asketismus (byť alespoň nabízí možnost úniku z reality), ani buržoazie, funkce rodiny a sexualita, ani moc (jejíž samotný základ je invalidní a choromyslný). Saura rozpoutal uragán, ukazuje na traumata a neurózy toho, co tvoří atributy moci, a na obsese a následky, které z nich vyplývají. Hrdinou Saurovy bytostné poezie a politického jinotaje je Ana (pozoruhodná Geraldine Chaplin), mladá guvernantka, půvabného a svobodně bezstarostného zjevu, jenž dráždí vnější i vnitřní smysly. Sebeobranou proti esencím diktátorského uspořádání života je ironie, avšak důstojnost moci si jakékoliv znesvěcení nemůže nechat líbit. Obdivuhodně vykreslené jsou struktury moci frankistického režimu: přes asketismus do mystické náboženské extáze ponořující se, a tím i manipulující, Fernando - římskokatolický pilíř moci (velmi dobrý Fernando Fernán Gómez), poslušnost a uznání autority vyžadující José - armádní pilíř moci (vynikající José María Prada), sexuálně lačný Juan - rodinný a buržoazní pilíř moci (zajímavý José Vivó), a nakonec senilní a tělesně indisponovaná matka bratrů - hlava moci (dobrá Rafaela Aparicio). Z dalších rolí je třeba zmínit také Juanovu nešťastnou manželku Luchy (Charo Soriano). Anna a vlci, film je namířen na politické ukotvení španělské společnosti doby, spoutané tím diktátorským řetězem. Přesto má svůj přesah, neboť přespřílišné projevy svobody či zesměšňování moci musí být po zásluhách potrestáno, nehledě na formu režimu. Saura vykouzlil obdivuhodnou alegorickou poezii v aktech filmových obrazů. Pozoruhodný filmový prožitek! (21.10.2009)

Myslím si, že väčšina španielských a mexických povojnových filmov - hlavne tých čo sa snažili rozprávať o veciach, bez toho aby o nich doslovne rozprávali, sú až priveľmi mimo mňa, hlavne vďaka určitej politickej angažovanosti a tiež používaniu metafory pre objasnenie svojich názorov. Ono pravdou asi je, že je to dôležitá vec, keď sa jedná o autorský film, zaujať nejaký postoj a v tomto prípade by som Saurovi len krivdil. Príbeh totiž nie je zlý a názor sa dotýka len čisto môjho subjektívneho postoja. Chaplinová je rozhodne veľmi zaujímavá - jedná sa pre mňa o prvý film, kde som ju mal možnosť vidieť a celkovo aj miesto do ktorého je príbeh zasadený je po všetkých stránkach veľmi inteligentne zobrazený. Poukazuje to na izolovanosť v ktorej sa dokážu živit na ľudskej hlúposti všetky veľké spoločenské neduhy ako je sexuálna posadnutosť, politická angažovanosť až snaha o vlastný totalitný režim a v neposlednom rade duchovenstvo a náboženstvo. Príbeh odkrýva zákerné machinácie vo vnútri malého spoločenstva a podáva len malé návody k tomu aby sme mohli prísť ku koncu skôr ako hlavná hrdinka. Ten je mimochodom - výborne spravený a skvelo podporuje myšlienku filmu ak teda pristúpime na danú metaforu. Pre mňa ale vec, ktorú si už nikdy nepozriem. (14.05.2013)

Jeden z nejpůsobivějších snímků Carlose Saury a zároveň vynikající herecký výkon Geraldine Chaplin. Výchozí situace i pochmurný závěr evokují o dekádu starší "Deník komorné" Luise Buňuela". PS: Vydání tohoto titulu v Levných knihách je bezesporu záslužný počin, méně už provedení obalu, který stačí otočit a vyústění celého dramatu je tu shrnuto několika fotografiemi v celé své pochmurné kráse. Není divu, že je potom někdo z diváků zklamán odhadnutelností konce příběhu (viz Achabův komentář). Chcete-li se nechat překvapit, nedívejte se na rub obálky. (01.08.2007)