Pád

Magická až snová atmosféra s krásnym vizuálnym podtextom... Pútavy príbeh vtiahne do deja a určite nenudí. Technické prevedenie je úžasne a ruka pána Finchera viditeľná... Hravosť a čaro filmu mi imponovalo a nenechalo ma chladným. Vzájomna dôvera, láska, nenávisť, krutosť, sebaobetovanie... proste je tuna všetko... Fantasy, ktoré stoji za kuk... 9/10 (09.11.2008)

V první půli jsem neustále zápasil s dojmem, že sleduju vkusnější a decentnější verzi Fontány a že Tarsem Singh se měl dát raději na malířství, než na filmovou režii. Pak ale nastal znatelný obrat k lepšímu, děravé vyprávění se zcelilo, symbolika Royova snového příběhu se konečně vyloupla ze zajetí nesrozumitelnosti a náhodného fantazírování a film najednou začal hladce fungovat. Nápady Tarsemovi nechybí a na předkládaných obrazech se zřetelně (a v dobrém) podepisuje jeho indický původ, nicméně do příště by to chtělo víc duslednosti a ....no stát nohama na zemi. (06.06.2009)

Vizuálně úchvatný epos, balancující mezi pohádkou, dramatem a romantikou, se spoustou bezchybně nasnímaných scenérií, které nejsou jen zástěrkou pro příběh, nebo poselství, ale pomocí Royova vyprávění a jeho obměn, propojení příběhu s realitou se stávají víc, než jen kulisou, dokreslují nálady hrdinů nebo bezvýchodnost situace. Divák se díky malé Alexandrii( skvěle zahrané mladičkou Catinca Untaru) a jednoduchému, ale dostačujícímu příběhu dostává přímo do středu dění a i za to se nebojím dát plný počet! (21.09.2008)

Příjemná pohádka o místě, kde sloni zachraňují život a princezny nemohoucí milovat páchají sebevraždu. S intrem, které připomíná spíše reklamu na skotskou whisky Johnnie Walker podbarvenou Beethovenovou symfonií. Ale přistoupil jsem na režisérovu hru s divákem a nechal se zaslepit vizuální stránkou s bezbřehou scenérií, kdy se v málu skutečně zrcadlí tak ehm moc? A přitom se jedná o primitivní, byť intuitivní hru s barvami a všemi možnými příchutěmi - od těch umělých chemických, kterými se dopujeme, abychom mohli v klidu usnout až po ty přirozené, co dokáží omámit hlavně naše smysly. Na konci už nezbývá než nevěřícně zírat, protože onen sestříhaný černobílý dovětek je skutečně tou správnou třešničkou na dortu. Tarsem má celky v malíčku, akorát ještě nenašel ten správný (scénáristický) klíč k jejich poslepování dohromady, takhle ukazuje prozatím "jen" své portfolio umělecky bezchybných obrazů a hravých koláží, kterým místy chybí život. I přes to, že umí být tak okouzlující a dechberoucí jako ona animovaná vsuvka. (25.05.2010)

V tomhle filmu je krásně vidět psychologie pohádky. Nejprve bylo důležité zaujmout posluchače, tááááhnout linii pomalounku ve snaze udržet si pozornost, upravovat reálie podle požadavků a zkušeností jak vypravěče tak posluchače a ve chvíli, kdy pohádka přerůstá autorovi přes hlavu, rychle ji ukončit nehledě na to jak. Pokud vypadá pohádková linie nelogicky, odkdy okamžité nápady měly logiku? Pokud jsou kostýmy za hranicí kýče, odkdy malé dítě pozná hranici mezi kýčem a uměním? Spojení reálné a pohádkové linie na závěr osvětlí linky mezi životem a představivostí jednoho kaskadéra. Oba hlavní představitelé byli úžasní, obzvláště malá Catinka Untaru. Vizuály sice přepálené a připomínající výtvarné kompozice než filmové scény, ale sedí do spektra dětské představivosti. PS: Nevysvětlitelný záběr na Karlův most? (17.09.2009)