Velmi uvěřitelné příběhy
Režie:
Igor ChaunScénář:
Igor ChaunKamera:
Jan VelickýHudba:
Jiří ChlumeckýHrají:
Miloš Frýba, Elena Galanová, Dagmar Dvořáčková, Rudolf Krouza, Marie Krouzová, Anna KreuzmannováObsahy(1)
Paní Hůlová je stará paní a na světě je již sama. Jediným společníkem jí na Štědrý večer bude televizní obrazovka. Nalézáme se v Čechách, někdy v konci temných sedmdesátých let. (oficiální text distributora)
Recenze (41)
Chaunuv majstrstyk. Ucetni z Haskovy povidky, ktery zada o zvydeni platu a se kterym otrese rediteluv komentar k celosvetove ekonomicke krizi, je jen slabym predobrazem pani Hulove, na kterou drtive dopadne svetova mizerie, strasliva normalizacni televizni zabava a vlastni osamelost. Pro pametniky zpevu Pavla Lisky (neplest se soucanym hercem), Bobiny Ulrychove nebo Nedelnich chvilek poesie prostor k ponure zabave. (Basen Jana Rybaka je kapitolou sama o sobe). Mnohovrstevnate, hutne, pusobive a notne depresivni. ()
Toho pitomečka Gorečka právě nemusím (z osobních důvodů), ale jedna z mála věcí, které se mu kdy povedly, je právě tohle. Vždycky si vzpomenu na recept na řízky z gothaje, který dala k lepšímu jedna z kreatur Přemka Podlahy. Obalíte gothaj nebo Junior, na co právě máte prachy, a dovnitř napícháte pár párátek, místo kostiček, a máte parádního kapříka pro socky:-)) ()
Tady je to přesně naopak než v Dlaždici: Rádoby vtipná společenskokritická pointa stojí za sarou bačkoru, ale ono se to bez ní zcela obejde. O kvalitu se postarala socialistická televize a paní Hůlová (které kameraman neměl to srdce říct, ať si ho nevšímá). Ute a Jan, umělci z Endéer, zpívají hladovějícím a opuštěným. I když ta pointa... možná jsem jen málo dada. ()
Při představě, že děj tohoto mikrosnímku je velmi reálný a blíží se; při představě, že až budu starý a sám už na mě nebude "mile" hovořit nějaká reálná tvář, je slovo "mrazivé" velice hřejivé... doporučuji se nechat obejmout Kybernetickou babičkou a vyjít vůkol lidem../škoda, že se tenhle film skoro nevidí... ()
Zestárnout není umění. Umění je to snést. Chaunova fascinace ošklivostí a hrůzou dosahuje právě ve Štědrém večeru paní Hůlové svého vrcholu. A není to je závěrečná sekvence, kdy se – snad záměrně – po recitaci básně Jen leťte, holubi v podání Jiřiny Švorcové stará paní oběsí, ale především obrázek z tehdejšího televizního vysílání, plného falešných úsměvů a prázdných frází. Příšerná doba. ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama