Občan pes

Připadám si tu s tímhle hodnocením jako svatokrádežník. S výjimkou prvních několika minut filmu chybí spád. Je to sice vizuálně pěkné, ale naprosto samoúčelné a na dobré hodnocení to prostě nestačí. Jak jsem měl zatím asijskou kinematografii celkem rád, tak po tomhle kousku si dobře promyslím, než na něco půjdu. Brrrrrrrrrrr. (13.04.2007)

Podobne ako Francúzi Améliou a Japonci Momoko zo Shimotsumy, prispeli Thajci do osobitnej kategórie " podivíni hĺadajúci svoju cestu životom a miesto medzi ľuďmi" filmom Citizen dog. Podobne hrejivý pocit ako pri Jeunetovom opuse a podobne streštený humor a úmyselne gýčovo pastelovú štylizáciu obrazu Kamikaze Girls obohatili bizarnými postavičkami, ktoré dej poriadne potiahnu i v okamihoch keď vás chvíľami nebaví zdielať jednu izbu s hlavnými hrdinami. Nádherný nezmyselne zmysluplný film viacmenej rozprávaný rozprávačom, plný obrazových hračiek a scenáristických parádičiek (reinkarnácia babičky absolútne rulezz) podmazaných psychedelickou hudbou. A môj súkromný Oscar za najlepší hračkový herecký výkon pre večne húliaceho plyšového medvedíka , ktorého scény s Malou Mam sú absolútne najvydarenejšími z celého filmu. Pokiaľ hľadáte realitu, zabudnite na to , pokiaľ však ste z tých mála ľudí, ktorí majú sny a dúfajú. že im narastie chvost, čaká vás zábava tak na 10/10 (26.11.2006)

Psát, že je Občan pes originální, asi není moc ... originální, ale i když jsem moc thajských filmů neviděla, je to první, co při pohledu na ten gejzír barev, nápadů a poblouzněně hravé poetiky napadne. A pak: krásné a milé. Ale jako všechno, co má tyto vlastnosti v takové palbě, rychle vyšťaví. Taky se občas vznáším, někdy dokonce létám, ale na Občana psa jak vidno ne dost vysoko. 3,5*. (22.05.2007)

Barvitá a svižná, absurdní a bizarní komedie. Neuvěřitelně přehnané barvy (hlavně ve scénách z venkova), muzikálové vsuvky, které strhávají měřítka praštěnosti, hrdinové nosící jména jako Pod, Yod, Jin nebo Tik. Děj samotný je vyloženě surreálný. Prostě nic, o čem by mělo cenu psát, tohle se musí vidět. (16.07.2006)

Oficiální text distributora říká něco o „surrealistické pohádce“. Pokud cílem tvůrců bylo vskutku něco surreálního, potom klobouk dolů. Smysl to moc nedává. V podstatě je to taková thajská odpověď Amelii z Montmaru. Jen s tím rozdílem, že tomu chybí spád, poutavější příběh, a je to příliš zahleděné do sebe. Výtvarná stránka je sice krásná, ale často působí samoúčelně. Třeba hora plastových lahví – vizuálně nádhera, ale je to nabaleno na tak chatrném ději, až jsem si říkal, proč někdo neinvestoval spíš do scénáristy než trikařů. (13.07.2006)