Děti noci

Proč ses dal k policii? / Chtěl jsem vypadnout. / Prdlajs. Chtěls buzerovat lidi. Ne, to není ten film s Mádlem, nýbrž kriminálka připomínající cosi od Claudea Lelouche se spoustou existenciálních reflexí a reminiscencemi na to, že kdysi i detektivky měly především ve Francii něco společného s Novou vlnou. Brzy se dokonce ukáže, že označení krimi je pouze chatrná škarboška pro zajímavé vyprávění o prázdnotě, marnosti a zapeklitosti posledního útočiště - vztahů především, ale nejen rodinných. Dojem pokusu maskovat art akcí podtrhuje voice-over jako z Jules et Jim či Catherine Deneuve v roli profesorky filosofie, která servíruje jedinou vtipnou, zároveň dojemnou a nejspíš nejlepší scénu filmu, lekci filosofie arabskému výtržníkovi. Daniel Auteil nepatří mezi mé oblíbené herce. Vypadá jako vrána (a není to králík), role zmateně dobrého policajta mu tedy v mých očích výjimečně slušela. Deikátní hořkost extra-silné kávy bez cukru kalí nevalná kvalita přepisu na DVD a překlad titulků, jehož lajdáckost registruje na několika místech i divák nehovořící francouzsky. Zbytek, těžká melancholie. (24.03.2018)

Zajímavá věcička v mnoha ohledech, předně tedy působivá psychologická sonda jedné rodiny (od děda po vnuka) a příběhu dvou naprosto rozdílných bratrů, jejich vztahu a jejich vztahů, sourozeneckých, mileneckých, přátelských, pracovních a jiných, nedefinovatelných.. Prolínání filmových žánrů tu působí zcela nenásilně, od krimi přes drama lehkým mrknutím oka.. Daniel Auteuil výborný a zpropadeně sexy, velmi chladným způsobem.. (02.10.2020)

Alex (Daniel Auteuil) je policistou, nikoliv z vášně, nýbrž z protestu vůči své kriminální rodině. Nyní se musí vyrovnat se smrtí svého bratra Ivana, jenž byl zastřelen při násilném vloupání. Také Ivanův syn Justin by se o smrti svého otce chtěl vědět více. Informace by mohla podat Juliette (Laurence Côte), jež byla přítomna zločinu. Je sestrou Ivanova komplice Jimmyho a má poměr s Alexem. Když beze stopy zmizí, obrátí se Alex na profesorku filosofie Marii (Catherine Deneuve), která s Juliette pěstovala též vřelý vztah... Nominace na Golden Palm za rok 1996, "dorostenecký" César pro Laurence Côte za rok 1997. Melodram, film-noir, gangsterka dohromady. (12.06.2005)

Myslím si, že ani oficiální text distributora ani žádný z komentářů včetně Pohrobka nevystihl pravou podstatu filmu. Já tu vnámám především vztahy a vnitřní drama postav. Film není vyprávěný pouze z jednoho pohledu kladného hrdiny (hodný policajt chce dopadnout hnusného lumpa), ale rozehrává celou škálu příběhů a motivů, takže se dokážeme vcítit jak do policisty Alexe, tak i do Julie, se kterou spí, stejně tak do Marie, se kterou spí Julie, i do Jimmyho, kterého Alex pronásleduje. Na konci nemáme běžné dopadení coby závěr normální kriminálky, potže tento film opravdi není krimi. Zločin a dopadení zločince tu sice hraje roli, ale není v popředí. Zaujla mne vztah Marie a Alexe, kteří se spolu dělili o Julii. Zjevně to mezi nimi jiskřilo, ale přesto ani jeden neudělal žádný krok ke sblížení. Pěkné je i závěrečná scéna, kdy se Ivanův syn sbližuje s Jimmym. Život se pomalu vrací do svých kolejí, rány se zacelují. (19.05.2014)

Originalita tohoto je v ryze francouzsky klasicistním vrstvení pohledů na příběh. Znám to z André Gida: zápletku může pohled někoho jiného zcela proměnit, děj dostane jiný smysl, příběh jiný žánr. Děti noci jsou v tomto ohledu nejvíc filmem morálky a chování - chvílemi velmi zdařile vytvořeným. Trojlístek hlavních postav je velmi smutný a nejsmutnější pro mě zůstává postava Auteuila, která nevystoupí ze sebe, ani neprolomí tu existenciální samotu. Laurence Côte mě chytla v Rivettově Bande des quatre. Tady byla už moc stará na svou roli. (11.11.2017)